Hlavní obsah

Zora přesvědčila sousedy, že potřebují přístřešek. Na první večeři jim přinesla účtenku

Foto: grok.com

Pod novým přístřeškem se konečně dalo sedět i za deště. Jen Zora, která jeho stavbu prosadila, sledovala místo společného stolu vlastní zahrádku. Pohodlí pro všechny jí zabralo kus slunného záhonu.

Článek

Zora poznala, co prosadila, až ve chvíli, kdy jí nová střecha zastínila rajčata. Ještě toho rána chystala sousedům kávu a rovnala sáčky se šrouby, aby stavba nestála. Teď obcházela záhon a hledala místo, odkud by to nevypadalo tak špatně.

V brněnské zahrádkářské kolonii měla pověst ženy, která všechno dotáhne. Když se letos v červnu potřetí přerušilo společné posezení kvůli dešti, odnesla mokré chlebíčky do své chatky a rozhodla se, že příště už se s talíři běhat nebude. Našla přístřešek, stáhla rozměry a začala obcházet sousedy.

Nebyla předsedkyní ani správkyní. Před důchodem pracovala v zásobování a dodnes nesnášela, když se půl hodiny vysvětlovalo, proč něco nejde. Přístřešek se měl postavit na společné ploše u její zahrádky. Ostatním zdůrazňovala, že nebude stát nikomu ve výhledu. Sama ho bude mít tři kroky od branky. To ovšem nebyla jeho hlavní výhoda, alespoň při hlasování.

Na červencové schůzi ukazovala obrázek v telefonu. Uvnitř se vešly dva stoly, podél nich lavice a na kraj ještě člověk s židlí. Paní Hálová se ptala, kdo bude uklízet napadané listí. Zora odpověděla, že snad všichni. Poprvé za celé odpoledne se přítomní zasmáli stejné věci.

Když později s předsedou měřili místo, držela konec pásma přímo u svého plotu. Naproti musel zůstat průjezd pro Milana, který na elektrickém vozíku jezdil ke své parcele. Pásmo přetáhli přes udusanou hlínu, předseda zatloukl kolíky a Zora mezi ně natáhla provázek. Vypadalo to jako nepatrný kus společného pozemku, který dosud nikomu k ničemu nebyl.

Dodávka přijela koncem srpna. Zora ji vyhlížela už od rána a řidiči ukázala, kam může složit balíky. Sousedé se pustili do práce a předseda žertoval, že by ji potřebovali ke každé stavbě. Ten den jí to ještě dělalo dobře.

Potíž se ukázala až odpoledne, když na konstrukci položili poslední střešní desku. Zora šla utrhnout několik rajčat k obědu a všimla si, že stojí ve stínu. Otočila se. Tmavý pruh ležel přes záhon, na kterém jindy pracovala s kloboukem na hlavě.

Nejdřív popošla ke konci řádku, jako by se spletla ona, ne střecha. Potom se vrátila k ostatním. Řekla, že takhle to zůstat nemůže. Předseda právě sbíral prázdné obaly a zprvu myslel, že mluví o nepořádku.

Navrhla posunout celou stavbu o metr k cestě. Milan, který za svým vozíkem přivezl na malém přívěsu fošny na lavice, si nové místo nechal ukázat. Zora se postavila tam, kde měl být sloupek. Milan zkusil projet mezi ní a rohem protějšího plotu. Musela uhnout. Zkusili to ještě jednou, pomaleji, ale výsledek byl stejný. Milan pak mlčky odvezl fošny ke stolu.

Zora tedy chtěla střechu zúžit. Soused, který montáž vedl, jí ukázal připravené otvory a zakončení desek. Do řezání se nepustí, řekl, na takovou úpravu si netroufá. Zora si od něj vzala návod a zavolala dodavateli. Ani tam jí nenabídli způsob, jak objednané díly na místě jednoduše zkrátit. Ostatní zatím čekali, jestli mají pokračovat.

Předseda nakonec vytáhl fotografii místa s provázky. Posílal ji před objednáním do skupiny, nikdo neměl připomínky. Zora na snímku poznala vlastní konev opřenou o plot. Byla u toho, souhlasila a ještě připsala, že by se objednávka neměla zbytečně odkládat.

To všechno byla pravda. Jenže provázek jí na rajčata nestínil.

Následující dny chodila k záhonu v různou dobu. Dopoledne vypadal skoro jako dřív, po obědě začala střecha ukrajovat světlo. Zora si to fotografovala. Když jí Hálová řekla, že teď už jsou stejně rajčata skoro sklizená, ukázala jí na telefonu snímek ze tří hodin. Hálová se podívala a vrátila jí ho bez další útěchy.

Ostatní zatím pořizovali omyvatelný ubrus a domlouvali první večeři. Přístřešek už používali i bez deště. Dalo se pod ním nechat nářadí, když si člověk odskočil pro kávu, a pan Urban tam čekával na dceru. Zora pokaždé pozdravila, ale po cestě k vlastní chatce se zastavovala u zastíněného řádku. Připadala si hloupě, že tam chodí pořád dokola. Přestat však neuměla.

Na večeři slíbila zeleninový salát. V sobotu nakoupila okurky, papriky a rajčata v supermarketu. Vlastní ještě měla, ale nechala je v misce na kuchyňské lince. Chtěla, aby ostatní pochopili, že jejich nová střecha není jen příjemná změna. Cestou do kolonie ji napadlo, že kvůli tomu utratila sto osmdesát korun, a rozhněvalo ji to ještě víc.

Pod přístřeškem voněly pečené brambory. Když předseda poděkoval za pomoc a zvlášť Zoře za nápad, přisunul jí Milan volnou židli. Zora položila na stůl salát i účtenku. Oznámila, že zelenina je koupená a že nadšení od ní dnes nikdo čekat nemá. Hovor u nejbližší lavice ustal.

„My ti to proplatíme,“ řekl předseda a sáhl po peněžence.

Zora účtenku rychle sebrala. O peníze přece nešlo. Jenže proč ji tedy přinesla? Chvíli ji skládala, až z ní byl tuhý čtvereček. Pak řekla, že jí vadí záhon a že to ví úplně každý. Urban namítl, že tam ten přístřešek chtěla ze všech nejvíc. Tentokrát neměla co opravit ani vysvětlit.

Začalo pršet. Ne prudce, jen dost na to, aby se na volném stole před chatkou udělaly tmavé tečky. Nikdo nevstal a nezačal shánět pokličky. Milan si přidal brambory a Hálová podala Zoře misku. Zora si vzala. Seděla tam až do uklízení, většinou poslouchala a před odchodem přiznala, že za deště je tam dobře. Veseleji to říct nedokázala.

V září už přesunutí nežádala. S předsedou si prošla volný kout vlastní zahrádky za chatkou. Bylo tam méně místa a dál k vodě, ale odpoledne tam svítilo. Nabídl jí pomoc s přenesením prken od záhonu. Přijala ji, až když dodal, že nemá v úmyslu ji u toho přesvědčovat, jak všechno nakonec dobře dopadlo.

Začátkem listopadu tam spolu nanosili zeminu. Původní záhon Zora nezrušila celý, část pěstování však přestěhovala. Přístřešek zůstal na místě. Když si po práci sedli pod střechu s termoskou, předseda se zeptal, jestli by k novému záhonu nechtěla natáhnout hadici. Řekla, že na jaře uvidí. Zatím tam kvůli každé konvi musela obejít chatku.

Na společná posezení chodila dál. Střecha sloužila všem, jen ta delší cesta s vodou zůstala jí.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz