Článek
Je rok 1969 v severočeských horách, pár kilometrů od saské hranice. Po úzké silnici se pomalu sunou nákladní vozy s neobvyklým nákladem: vezou rozebraný dřevěný kostel. Náklad pochází ze zanikající vesnice Fláje v Krušných horách. Kvůli nové přehradě musela obec zmizet z údolí a cenný kostelík svatého Jana Křtitele se úřady rozhodly zachránit přesunem o několik kilometrů dál.
Těžké trámy, dřevěné stěny i šindelová krytina – všechny části kostela dělníci pečlivě očíslovali a naložili na auta. O něco později začne stejný kostel znovu vyrůstat v jiné obci a na původním místě po něm zůstanou jen základy ukryté v ochranném pásmu vodárenské nádrže.
Nad opuštěným Flájským údolím se mezitím tyčí mohutná betonová zeď. Hráz nové přehrady Fláje dosahuje výšky 55,5 metru nad základem a délky 459 metrů, takže při pohledu zdola téměř zakrývá oblohu. Zadržuje miliony kubíků vody, která postupně zaplavila část bývalé vesnice. Ještě do poloviny 50. let tudy protékal jen nevelký Flájský potok, lemovaný domky a lesy. Teď na jeho místě vzniká rozsáhlá vodní nádrž obklopená prázdnou krajinou.
Pilířová hráz Fláje
Projekt na přehradu v tomto zapadlém koutu Krušných hor vznikl po druhé světové válce, když severočeský průmysl naléhavě potřeboval nové zdroje vody. V polovině 20. století rostla spotřeba na Mostecku i Teplicku, přibývalo chemických závodů a sídla pod horami trápily i záplavy z horských toků. Řešením byla soustava přehrad na horských potocích. U Flájského potoka probíhala projektová příprava už na přelomu 40. a 50. let a roku 1951 odstartovala stavba přehrady.
Stavební činnost zde probíhala v letech 1951 až 1963 a zaměstnala stovky dělníků z širokého okolí. Přehrada vyrostla v nadmořské výšce bezmála 750 metrů, stranou hlavních silnic – k dopravě materiálu se proto musela využít místní železniční trať a potom i provizorní lanovka v horách. Moldavská horská dráha pravidelně vozila cement a železo k obci Moldava a odtud vedla nákladní lanová dráha přímo na staveniště hráze.
Na projektu vodního díla pracoval specializovaný Hydroprojekt Praha a samotnou stavbu realizovaly Vodní stavby Sezimovo Ústí, státní podnik zaměřený na velké přehrady. Inženýři zvolili pro Fláje nezvyklé technické řešení: pilířovou hráz, která je uvnitř dutá. V praxi to znamenalo postavit řadu vzájemně propojených železobetonových pilířů, které společně zadržují tlak vody.
Místo jednolité masy betonu tedy vznikla konstrukce podobná mostním obloukům nebo katedrální lodi, s vnitřními komorami a chodbami. Hráz tak dosáhla potřebné pevnosti a přitom spotřebovala méně betonu než klasická gravitační přehrada. Flájská přehrada se díky tomuto řešení stala první a dodnes jedinou pilířovou přehradní hrází typu Noetzli v České republice.
Z koruny hráze může působit nenápadně, skutečná zvláštnost se ukazuje ze vzdušné strany a uvnitř konstrukce. Velký význam má systém kontrolních chodeb a komor v tělese hráze. Umožňují technikům sledovat stav konstrukce zevnitř, provádět údržbu a kontrolovat případné průsaky vody. Flájská hráz má několik takových monitorovacích tras v různých výškách a patří k technicky nejpozoruhodnějším stavbám svého druhu v Evropě.
Dokončování obří hráze trvalo přes deset let. Už koncem roku 1960 začala nádrž poprvé zadržovat vodu a vodohospodáři ji uvedli do zkušebního provozu. Během následujících tří let se dílo postupně dokončilo a v roce 1964 byla přehrada oficiálně předána do trvalého provozu. Od té doby Fláje plní dvojí funkci: zadržuje povodňové průtoky horských potoků a zároveň slouží jako strategický zdroj pitné vody.
Voda z nádrže je vedena podzemním potrubím přes kopec k úpravně nad městem Meziboří a odtud směřuje do vodovodní sítě ve velké části Ústeckého kraje. Přehrada Fláje zásobuje pitnou vodou okresní města Most a Teplice i řadu menších sídel v okolí (například Litvínov, Duchcov, Bílinu a další).
Svým objemem přes 21 milionů kubických metrů vody patří k nejvýznamnějším vodárenským nádržím na severu Čech. Zároveň pomáhá předcházet povodním: zachycuje přívaly při jarním tání sněhu a při přívalových deštích, takže níže položená města už nezažívají tak ničivé záplavy jako dříve.
Konec obce Fláje
Stavba přehrady změnila krajinu Flájského potoka nenávratně. Původní obec Fláje, podle níž je nádrž pojmenována, musela projektu ustoupit. Vesnice měla dlouhou historii – vznikla už ve středověku, pravděpodobně ve 14. století, a po staletí v ní žili dřevorubci a uhlíři zásobující okolí dřevem. Domy stály rozptýleně v širokém údolí podél potoka.
Až do 20. století byly Fláje spíše odlehlou horskou osadou. Vedla sem jen úzká silnice a okolní hvozdy často sužovaly drsné zimy. Během druhé světové války měly Fláje okolo 300 obyvatel, převážně německé národnosti. Krátce po válce však bylo zdejší obyvatelstvo vysídleno a kdysi živá obec se téměř vylidnila. V roce 1950 už ve Flájích zůstával jen zlomek původních obyvatel a mnoho prázdných domů chátralo.
Rozhodnutí vybudovat ve Flájích vodní nádrž tak přišlo v době, kdy vesnice byla oslabená poválečnými změnami. Koncem roku 1952 padlo definitivní rozhodnutí o zániku obce. Stát vykoupil či vyvlastnil pozemky v plánovaném zatopeném území a připravoval demolice.
Následující rok 1953 oficiálně obec Fláje zanikla – byla administrativně zrušena a její katastrální území připojeno k sousednímu Českému Jiřetínu. Během dalších let buldozery srovnaly se zemí většinu budov, aby nepřekážely napouštění přehrady ani ochraně kvality vody.
Z map zmizely nejen Fláje, ale i několik menších osad v prostoru stavby, zátopy a ochranného pásma (Mackov, Pastviny, Vilejšov a Oldříš). Nad hladinou budoucí nádrže tak zůstaly jen lesy a nezpevněné cesty – po někdejších vesnicích zůstaly jen prázdné proluky v krajině.
Výjimkou byla barokní památka na kraji Flájí – malý dřevěný kostel sv. Jana Křtitele. Ten stál na mírném návrší nad vsí a jako jediná stavba nebyl hned rozbořen. Už při plánování bylo jasné, že by bylo škoda o tuto cennou sakrální stavbu přijít. Kostelík představoval unikátní ukázku lidové architektury – roubenou jednolodní stavbu s dřevěnou zvonicí, jaké se v tomto kraji jinak nedochovaly.
Po zrušení obce kostel několik let osiřele stál v prázdné krajině. Litvínovské muzeum ve spolupráci s památkáři tehdy připravovalo náročný plán, jak celou stavbu rozebrat a převézt jinam. Přehrada se zatím začala napouštět, ale voda sahala daleko od kostela – stál mimo vlastní zátopu, přibližně v místech dnešního východního břehu jezera. Čas na záchranu tedy byl, přesto se akce protáhla na několik let.
Přesun kostela do Českého Jiřetína
V roce 1969 byl kostel z Flájí přemístěn. Jako nový domov byla vytipována obec Český Jiřetín, ležící jen několik kilometrů od původní lokality. Český Jiřetín byl ve stejné farnosti a navíc přišel po válce také o svůj kostel (kamenný kostel v Jiřetíně byl zchátralý a byl v 50. letech zbořen). Přesun flájského kostela tak měl praktický i symbolický význam: zachránit památku a zároveň vrátit Českému Jiřetínu ztracenou dominantu.
Odborné týmy rozebraly dřevěný kostelík doslova trám po trámu. Každý díl konstrukce pečlivě označili a zabalili tak, aby se dal znovu sestavit jako stavebnice. Materiál poté převezly nákladní vozy po horských silnicích do Českého Jiřetína. Nové místo pro kostel se našlo v dolní části obce, nedaleko toku Flájského potoka (tedy téže říčky, která nádrž napájí o několik kilometrů výše). Ještě v roce 1969 začala v Jiřetíně opět růst známá silueta roubené stavbičky se šindelovou střechou.
V roce 1969 byl dřevěný kostel sv. Jana Křtitele znovu postaven, jako by v Českém Jiřetíně stál odjakživa. Místní obyvatelé tehdy získali jedinou hmatatelnou památku na zaniklé Fláje. Kostel ovšem bohoslužbám nesloužil – převezený kostel byl odsvěcený a připadl pod správu Oblastního muzea v Mostě. Nějaký čas fungoval jako depozitář a výstavní prostor, protože muzeum v té době pečovalo i o jiné ohrožené památky z regionu.
V malém dřevěném kostele našly útočiště exponáty z likvidovaného starého Mostu nebo liturgické předměty ze zrušených sudetských farností. Po sametové revoluci byl kostelík navrácen církvi a v roce 1995 bylo dokončeno jeho celkové obnovení.. V roce 1995 bylo dokončeno jeho obnovení a kostel byl navrácen církvi.
V roce 1996 byl znovu vysvěcen. Od té doby je formálně filiálním kostelem litvínovské farnosti. Pravidelné mše se v něm neslouží, ale při zvláštních příležitostech – například během letních poutí nebo u příležitosti Noci kostelů – se dřevěný svatostánek výjimečně otevírá veřejnosti. Díky přesunu a péči tak barokní kostel přežil zánik své vsi a dodnes stojí, byť na novém místě.
Dutá hráz je dnes památkou
Na původním místě vesnice Fláje dnes zůstává jen název přehrady a několik nepatrných pozůstatků ukrytých v lesích. Zbytky základů staveb a starý hřbitov leží v nepřístupné zóně kolem vodní nádrže, kam je veřejnosti vstup zakázán kvůli ochraně kvality vody. Pokud někdo dnes navštíví Flájskou přehradu, spatří rozsáhlé klidné jezero obehnané lesy a na jeho hrázi jedinou budovu široko daleko – objekt vodního díla.
Monumentální pilířová hráz, kdysi výdobytek inženýrského umu 60. let, se mezitím sama stala ceněnou památkou. Ministerstvo kultury ji zařadilo na seznam kulturních památek jako unikátní technické dílo. Stala se tak jednou z mála přehradních hrází v republice, které jsou památkově chráněné již za svého provozu.
Flájská přehrada dodnes plní svůj účel a zároveň láká milovníky technické historie. Běžně je sice uzavřená – protože jde o vodárenský zdroj, je kolem ní přísný hygienický režim – ale při zvláštních příležitostech se otevírá, aby do jejích útrob mohli nahlédnout návštěvníci. Státní podnik Povodí Ohře, který nádrž spravuje, pořádá na vybraných vodních dílech Dny otevřených dveří.
Zájemci tehdy mohou pod dohledem průvodců vstoupit do nitra duté hráze a projít se po schodištích a chodbách mezi mohutnými pilíři, kde ze stropů kape prosakující voda. Během těchto prohlídek bývá osvětlená betonová klenba hráze přirovnávána ke gotické kryptě – jen s tím rozdílem, že nad hlavami návštěvníků netíží zemina, ale obrovská masa vody.
Zatímco uvnitř hráze se střídají pouze pracovníci údržby a občasné exkurze, po koruně přehrady se dá projít či projet celý rok. Přes hráz vede horská silnice spojující Český Jiřetín s dalšími obcemi na hřebenech Krušných hor. Kolem nádrže byla navíc vyznačena cyklotrasa dlouhá 34 kilometrů, která obtáčí Flájskou oblast a nese výstižný název „Jeden kopec za druhým“.
Zdroje:
