Článek
Stála jsem s rolí bublinkové fólie pod paží v cizí ložnici a prohlížela si skříň, kterou už jsem měla v duchu naplněnou. Majitel sundal posuvné dveře, opřel je o zeď a vysvětlil, že mu ji kamarád sestavil přímo na místě. Některé díly prý pro jistotu slepili. Strýc zkusil pohnout bočnicí. Skříň se ani nezachvěla. Z chodby přišel můj placený pomocník Tomáš a zeptal se, čím začneme.
Byla to moje první větší věc do prvního bytu, kde jsem neměla sdílet ani koupelnu. Po zaplacení kauce zbývalo na zařízení málo. Podle rozměrů v inzerátu jsem doma přeměřila místo a obrys skříně vyznačila páskou na podlaze. Majitel psal, že je nutná vlastní demontáž. Přivezla jsem šroubováky a považovala tím přípravu za vyřízenou.
Auto už čekalo dole
Strýc mi poskytl dodávku a přijel také, protože s velkým autem bych si netroufla řídit. Natankovala jsem, koupila obaly a Tomášovi slíbila šest set za odpoledne. Znala jsem ho jen jako kamaráda kolegyně. Teď klečel vedle mě a vybíral z otvorů plastové krytky. Vyšroubovali jsme spoje u spodní části a šrouby ukládali do sáčku. Desky však dál držely u sebe.
Majitel potřeboval pokoj večer prázdný, ráno mu měli přivézt novou postel. Na otázku po lepidle pokrčil rameny. Nepamatoval si, které spoje kamarád natřel. Strýc navrhl odříznout zadní stěnu a zkusit korpus rozdělit. Začal mi ukazovat, kde bychom pak mohli přidat úhelníky. Dívala jsem se na tenkou desku vzadu. Na fotografii samozřejmě vidět nebyla.
Ještě jeden pokus
Zkusili jsme uvolnit spodní spoj. Přidržovala jsem bok, strýc opatrně zabral a u hrany se odštípl kousek povrchu. Nebyla to velká díra. Jenže hned vedle čekal další spoj a nad ním celá řada stejných. Zeptala jsem se, jak bude skříň po složení vypadat. Strýc řekl, že zezadu to nikdo neuvidí. Já ale potřebovala vědět, jestli bude držet. To mi slíbit nechtěl.
Tomáš posunul sundané dveře dál od nás, abychom o ně nezavadili. Nevyčítal mi ztracený čas, což mi bylo skoro nepříjemnější. Přepočítávala jsem v hlavě benzin, fólii a jeho odměnu. Kdybychom odjeli bez skříně, utratila jsem všechno úplně zbytečně. Sáhla jsem po šroubováku a hledala další krytku. Strýc mě zastavil: „Nejdřív řekni, jestli ji takhle vůbec chceš.“
Skříň zůstala v ulici
Nechtěla jsem ji. Řekla jsem to majiteli a čekala, že nám připomene prázdný pokoj. Připomněl ho, ale nezačal se hádat. Nabídla jsem, že pomůžu najít někoho, komu budou stačit jednotlivé desky. S jeho souhlasem jsem do místní skupiny přidala nové fotografie a popsala slepené spoje. Majitel mezitím zavolal sousedovi, který se ho předtím ptal na police do garáže.
Soused přišel pěšky. Prohlédl si poškozený roh a řekl, že celé spoje zachovat nepotřebuje. Vybere si použitelné části a zkrátí je. S majitelem se domluvili, že si odpoledne přinese nářadí a odnese i zbytky. Pomohli jsme vyndat volné police a uvolnit místo kolem korpusu. Příspěvek jsem označila jako vyřízený. Fólii jsem zase srolovala; skoro všechna zůstala nepoužitá.
Co jsme nakonec naložili
Tomášovi jsem zaplatila domluvených šest set. Potom jsme se stavili ve strýcově garáži pro moje krabice, které tam čekaly od stěhování. Mezi regály měl složený stojan na šaty a půjčil mi ho. Všechno jsme naložili během deseti minut. Cestou k bytu jsem si vzpomněla na pásku nalepenou na podlaze a poprvé mě napadlo, že ji budu muset odlepit.
Večer jsem rozložila stojan a pověsila na něj bundy. Prádlo zůstalo v krabicích u zdi. Když jsem hledala tričko na spaní, musela jsem jednu znovu otevřít a vyndat z ní nejdřív ručníky. Skříň mi pořád chyběla. Odlepila jsem z podlahy pásku a do volného místa přisunula stojan. Jedna bunda se dotýkala stěny, tak jsem ji převěsila na druhý konec tyče. Zhasla jsem a šla si vyčistit zuby. Ráno jsem měla poprvé odcházet do práce z vlastního bytu.
