Článek
Tělocvičnu znal Ondřej ze schůzí a dětských bazarů. Měla skládací židle, zásuvky u pódia a nově opravenou podlahu. Když mu správkyně paní Dvořáková ukazovala volný termín, řešil především počet míst a možnost přinést občerstvení. Díky vysokým oknům působil prostor příjemně. Zkušenost s promítáním neměl. Film si doma pouštěl na notebooku za denního světla a nenapadlo ho, že v sále bude rozhodovat něco jiného.
Dětský film naplánoval na druhou hodinu v sobotu. Lidé z okolí si koupili lístky v předprodeji v pekárně, kde pracovala jeho žena. Z vybraných peněz zaplatil pronájem tělocvičny a půjčení projektoru s plátnem. Chtěl ukázat, že se ve čtvrti dá udělat něco i bez cesty do obchodního centra. Na sousedské skupině už několik rodičů psalo, že se děti těší.
Plátno proti oknům
V sobotu dorazil před polednem. Soused Karel mu pomohl postavit plátno a rozestavit šedesát židlí. Když Ondřej spustil zkoušku, na obraze rozeznal světlou oblohu a několik pohybujících se skvrn. Prošel nastavení, zavřel dveře do chodby a zhasl. Rozdíl byl nepatrný. Karel přešel k oknům. Původní závěsné tyče po rekonstrukci zmizely a nové zastínění se podle správkyně teprve mělo objednávat.
Dvořáková navrhla začít později, až se setmí. Sál měli pronajatý do šesti, takže z její strany nic nebránilo posunu. Ondřej však vytáhl telefon a ukázal jí plakát s časem. O promítání při objednávce věděla, ale zkoušku projektoru spolu nedomluvili. Teď stáli vedle sebe pod oknem a neměli čím ho zakrýt.
Hodina na záchranu
Ondřej zavolal domů pro tmavé přehozy. Žena je přinesla a zůstala pomoci u vstupu, Karel přivezl z garáže plachtu. Přehoz přehodili přes spodní otevíravé křídlo okna, výš však bezpečně nedosáhli. Zakryli sotva polovinu potřebné plochy. Ondřej znovu pustil film. Postavy už dokázal odlišit, ale když si sedl do poslední řady, jejich obličeje se mu ztratily.
Ve čtvrt na dvě začaly přicházet rodiny. Ondřej je žádal, ať zatím zůstanou v předsálí, že upravují obraz. Jedna matka řekla, že mohou přijít znovu ve čtyři. Druhá měla na později domluvenou návštěvu a otec dvou chlapců vysvětlil, že mladší syn už bude unavený. Ondřej začal navrhovat půlhodinový odklad. Karel ho zavolal do sálu a ukázal na plátno. Ani jeden nevěřil, že půlhodina pomůže.
Vstupenky zpátky
Ondřej nechal zkoušku běžet, i když už ji nikdo nesledoval. V předsálí přibývaly bundy a děti hledaly cestu mezi dospělými. Chtěl jim vysvětlit, kolik práce příprava zabrala, ale při pohledu na holčičku s papírovým sáčkem sušenek mu to připadalo zbytečné. Vrátil se k notebooku, zastavil film a oznámil, že dnes promítat nebude. Peníze za vstupenky vrátí.
Hotovost, která po zaplacení pronájmů zbývala, nestačila. Zatímco jeho žena přebírala lístky a zapisovala vracené částky, došel vybrat peníze z vlastního účtu. Někteří rodiče chtěli vědět, proč sál nevyzkoušel dřív. Řekl jim, že ho to nenapadlo. Jeden muž položil na stůl čtyři vstupenky a rovnou oznámil, že náhradní termín nechce. Děti odcházely nejpomaleji. Ještě u dveří se otáčely, zda už se přece jen nezačne.
Židle bez diváků
Dvořáková mu potvrdila, že podle jejich dohody zaplacený nájem nevrátí. Ondřej přikývl. Židle bylo potřeba složit, podlahu zamést a techniku večer odevzdat. Karel vzal první dvě židle. Přidala se matka holčičky se sušenkami a muž, kterého Ondřej znal jen od vidění ze zastávky. Vstupné dostali zpátky stejně jako ostatní. Děti poslali s druhými rodiči ven a zeptali se, kam se židle ukládají.
Ondřej chtěl práci vzít na sebe, ale Karel už odnášel další dvojici. Žena sbírala ze země drobky a poznamenala, že dcera se kvůli filmu ráno sama oblékla, aby určitě nepřišly pozdě. Ondřeje to zamrzelo víc než otázky u vracení peněz. Podržel jí pytel a pak spolu sundali přehoz z okna. Začala ho skládat. Požádal ji, ať mu ho nechá, že si ho odnese domů sám.
Bylo po čtvrté, když dokončili úklid a balení techniky. Do sálu už dopadalo méně světla. Ondřej se podíval na složené plátno, ale znovu ho neroztahoval. Muž ze zastávky mu pomohl naložit projektor do auta a rozloučil se. Karel ještě hledal klíče pod kabátem. Ondřej na něj počkal u otevřeného kufru. Z tělocvičny slyšeli správkyni posouvat vozík se židlemi na místo, kde předtím stála první řada.
