Článek
Pokaždé, když David po běhu odemykal byt, Tereza poznala podle jeho kroků, jak se mu dařilo. Někdy ji ještě zpocený objal, jindy zamířil rovnou do sprchy. Měla ráda jeho teplou dlaň na zátylku. I nadšení, s nímž jí potom vyprávěl.
Na dovolené ho chtěla mít chvíli pro sebe.
Na podzim se měli vzít, potom odletět na týden na Tenerife. David vybral hotel u kopců, ona terasu s výhledem na oceán. Když se ptal, jestli jí nebude vadit, když si občas vyběhne, políbila ho na rameno. Ráda si přispí.
Týden před odletem seděla na posteli s notebookem. Našla výlet lodí a chtěla rezervovat dvě místa. David vedle ní přejížděl prstem po displeji.
„Ve středu to nepůjde. To máme delší běh.“
To množné číslo ji zarazilo. Naklonila se k němu a on jí ukázal tabulku od trenéra. Ranní kilometry. Odpolední trénink. Mezitím oběd a odpočinek. Některé řádky byly zelené, jiné žluté.
Trenér Pavel bude bydlet ve stejném hotelu. David to řekl s úsměvem, jako by právě získal lepší pokoj za stejnou cenu.
Tereza hledala jiný den. Výlet vyžadoval odjezd po osmé a návrat odpoledne. David jí nad ramenem vysvětloval, proč zrovna ten týden potřebuje využít naplno. V prosinci poběží závod, na který se chystá od jara.
Pro loď nenašli místo ani jednou.
Vstala a odnesla skleničku do kuchyně. Na dně zůstalo trochu vína. Vylila ho, přestože ho chtěla dopít. Ruce měla nečekaně neobratné, stopka jí cinkla o baterii.
David přišel za ní. Nabídl jí hotelové masáže. Dole u recepce prý půjčují auta a pořádají výlety, určitě se zabaví. Večeře budou mít společné. Položil jí ruce na boky a přitáhl si ji.
Obvykle se o něj opřela. Teď cítila hranu linky přes tenké tričko a čekala, až sevření povolí. Chtěla s ním po snídani vyjít ven a nevědět, kdy se vrátí.
„Říkal jsi občas. Tohle je každý den.“
Pustil ji. V obličeji se mu objevila únava, kterou znala z rozhovorů o rozpočtu svatby. Vždyť nebudou celý den spolu ani doma. A Pavel kvůli němu upravil vlastní pobyt. Teď už mu přece nemůže oznámit, že plán neplatí.
Trenérovi už něco slíbil. Jí zřejmě ještě nic dost určitého.
Vrátila se do ložnice. Na židli visel obal se svatebními šaty, pod ním Davidovy nové běžecké boty. Otevřela rezervaci. Pokoj byl zaplacený, letenky také. Chvíli počítala, kolik by stál pobyt jinde.
Bylo jí trapné hledat druhý hotel, zatímco se za zdí její snoubenec sprchoval. Ještě trapnější bylo představovat si, jak každé ráno čeká u bazénu a hlídá, jestli už jde.
Našla penzion u moře. Bez bazénu a snídaně, s pokojem, který si mohla dovolit ze své rezervy. Volný byl jen do soboty. Připočetla doplatek za změnu zpátečního letu o den dřív, znovu si prohlédla konečnou částku a zaplatila.
David vyšel z koupelny. Když mu otočila obrazovku, odložil telefon. Zeptal se, jestli ho chce potrestat. Zavrtěla hlavou, ale nedokázala hned promluvit. Trochu chtěla. Přála si, aby ho představa prázdné terasy zasáhla stejně jako ji.
Přesto rezervaci nezrušila.
Sedl si vedle ní a znovu otevřel plán. Nabídl jedno volné odpoledne. Posouval po displeji žlutý řádek a ona sledovala jeho soustředěný výraz. Čekal, že teď už bude ráda. Zavřela notebook a řekla, že zůstane u svého penzionu.
Svatbu odvolat nechtěla. S Davidem dokázali celé hodiny mluvit o práci i o rodinách, doma si uměli udělat dobře. Věřila, že spolu chtějí žít. Jen ji dosud nenapadlo, jak málo se ho ptala, co pro něj jejich líbánky znamenají.
U obřadu se jí třásla ruka, když mu navlékala prsten. Při prvním tanci mu přitiskla tvář ke krku a pořád ji překvapovalo, jak moc po něm touží.
Z letiště na ostrově odjeli každý jinam. První večer jí poslal fotografii prostřeného stolu a zprávu, že večeří s Pavlem. Sama jedla rybu u přístavu. Měla mu toho tolik co říct, ale nechtěla celý večer strávit psaním.
Jednou vyjela lodí. Když se vedle přídě objevili delfíni, otočila se k prázdnému místu vedle sebe. Ten prudký pohyb ji zahanbil víc než samostatný stůl v restauraci.
David se vrátil den po ní. Objali se mezi kufrem a botníkem. Zeptal se, kam spolu pojedou příště, a Tereza ucítila známé teplo jeho dlaně. Už se nadechovala s návrhem. Místo toho o krok ustoupila.
„Co bys tam chtěl dělat se mnou?“
Zůstal na ni hledět. Tereza tentokrát to ticho nevyplnila. Chtěla slyšet jeho odpověď, i kdyby se jí nelíbila.
