Článek
Dřevěný přístřešek u vjezdu do sadu měl pult, váhu a dvě police. Roman do něj každé ráno nanosil pětikilové tašky jablek za stokorunu. Zákazník si vybral, na terminálu zaplatil a odjel. Vedle stála hromádka prázdných přepravek k zapůjčení pro ty, kdo nechtěli dávat papírové tašky na mokrou podlahu auta.
Dřív prodával jen odpoledne. Vždycky ale někdo přijel dopoledne a zatroubil. Roman slezl ze žebříku, došel ke vjezdu a poslouchal, že zákazník potřebuje jen pár kilo. Než se vrátil ke stromu, uběhla čtvrthodina. Letos mu se sklizní pomáhal student Adam a Roman chtěl jeho zaplacený čas využít v sadu, ne u pultu.
Displej bez odpovědi
První listopadovou sobotu našel Adam před stánkem muže se dvěma taškami. Terminál svítil, ale platbu nedokončil. Roman to zkusil vlastní kartou, potom přístroj podle pokynů vypnul a zapnul. Výsledek byl stejný. Muž neměl hotovost. Nechal jablka na pultu a řekl, že se možná zastaví cestou zpátky.
Adam začal stahovat tašky pod střechu dozadu. Považoval za samozřejmé, že zavřou. Roman však přes rameno viděl zbývající řady stromů a věděl, že odpoledne má přijet odběratel pro větší zásilku. Nemohl sedět u silnice s peněženkou. Přitom právě v sobotu kolem projíždělo nejvíc lidí.
„Tak dneska neprodáme,“ řekl Adam a zvedl další dvě tašky.
Roman mu je vzal. „Počkej. Dám tam účet.“
Sešit místo pokladny
V kanceláři našel školní sešit, který používal na poznámky k objednávkám. Na čistou stránku napsal číslo účtu, cenu a velké upozornění, že terminál nefunguje. Vedle položil vytištěný platební QR kód. Pod něj připsal, že kdo nemůže zaplatit na místě, může peníze poslat večer nebo přivézt druhý den.
Adam se zeptal, jak poznají, kdo si co vzal. Roman do sešitu narýsoval řádky pro počet tašek a částku. Jména nechtěl. Ujistil ho, že lidé si kvůli stokoruně nebudou dělat ostudu, a teprve po vyslovení mu došlo, že by se vlastně neměli před kým stydět. Ze sadu nebylo na stánek vidět.
Krabičku na hotovost nepřipravil. Nechtěl tam bez dozoru nechávat mince a bankovky, když právě kvůli jednoduchému placení pořizoval terminál. Na pult vyskládal třicet tašek a jejich počet si zapsal zvlášť do telefonu. Adam se na poznámku podíval, ale nic neřekl. Vrátili se mezi stromy.
Stokoruny přicházely pomalu
První dvě platby se objevily ještě před polednem. Roman ukázal displej Adamovi, který právě rovnal žebřík. Další přišly během nakládání dodávky. Když pak šel zkontrolovat zásobu ve stánku, zastihl tam ženu, která opisovala číslo účtu na zadní stranu účtenky. Telefon si prý nechala doma na nabíječce.
Podržel jí tašku, aby mohla lístek schovat. Bylo mu příjemné, že se neotočila a neodjela. Žena neměla ani hotovost a ptala se, zda opravdu může zaplatit až zítra. Roman ukázal na sešit. Zasmála se, že takhle ještě jablka nekupovala. Roman se zasmál také. Před Adamem by ten rozhovor rád zopakoval.
Odpoledne začal kontrolovat telefon častěji. Jednou kvůli tomu přeslechl, že po něm Adam chce přidržet přepravku. Student musel slézt a posunout si ji sám. Roman telefon zastrčil. Za chvíli ho vytáhl znovu, ale když zvedl oči a viděl Adama s další plnou přepravkou, nechal aplikaci zavřenou a šel mu pomoci.
Šest tašek navíc
Po setmění zůstalo ve stánku devět tašek. Žádné během dne nepřidával, prodalo se tedy jednadvacet. Na účtu napočítal patnáct stokorunových plateb. Sešit mu nepomohl. Někdo udělal čárku, jiný napsal dvojku a několik lidí zřejmě nezapsalo nic. Nezaplacených zůstávalo šest tašek. Chyběly také dvě přepravky.
Adam navrhl, že zítra postaví k silnici jen ceduli s telefonním číslem. Kdo bude chtít nakoupit, zavolá. Roman přikývl a začal odnášet zbylé tašky. Přitom věděl, že nikdo nemusel jeho důvěru zklamat. Sám lidem dovolil přivézt peníze v neděli. Jen už nechtěl stejným způsobem prodávat další den.
Doma napsal na kus kartonu ZAVŘENO. Mrzelo ho vlastní ranní ujišťování, že lidé kvůli stokoruně nebudou dělat ostudu. Teď nemohl říct, zda měl pravdu, nebo se mýlil. Ceduli opřel ke dveřím a manželce řekl, že samotný prodej jablek nebyl složitý. Složité bylo celý den čekat na peníze.
Nedělní návraty
Ráno zastavila před vjezdem žena s účtenkou. Roman právě nesl ceduli. Podala mu stokorunu za sobotu a zeptala se, jestli by si mohla koupit ještě jednu tašku. Druhou bankovku držela zvlášť. Roman postavil ceduli ke sloupku nápisem dovnitř a došel pro jablka. Žena počítala s tím, že bude otevřeno.
Dopoledne přijeli další dva zákazníci, každý se stokorunou za jednu sobotní tašku. Muž v montérkách pak vyložil obě přepravky a ukázal potvrzení převodu dvou set korun. Jablka vzal včera k večeru a platil teď po snídani. Roman si připsal k sobotním patnácti stům dalších pět set. Nový nedělní nákup zapsal zvlášť. Za sobotu zbývala nezaplacená jediná taška.
Do posledních jablek
V pondělí terminál znovu přijímal platby. Roman schoval sešit do zásuvky. Stokoruna nedorazila ani ve středu. Neměl způsob, jak zjistit, zda si někdo jablka odnesl úmyslně bez placení, nebo na převod zapomněl. Adamovi řekl jen výsledek. Student poznamenal, že to nakonec dopadlo docela dobře. Roman přikývl, ale hned neodpověděl.
Stánek nechal otevřený. Do konce prodeje zbývalo několik týdnů a přístřešek mu práci skutečně usnadňoval. Když mu dodavatel terminálu poslal nabídku na další sezonu, uložil si ji k ostatním dokladům bez odpovědi. Letos doprodá, o příštím podzimu ještě rozhodnutý nebyl. Šel spočítat tašky na pultu a potom se vrátil dokončit objednávku do skladu.
