Článek
Romanovi bylo devětačtyřicet a od rozvodu žil sám se šestiletým křížencem Bertem. Lenka měla o dva roky méně, pracovala v oddělení nákupu a vlastnila třípokojový byt v jiné části Hradce Králové. Její kočka Mína v něm žila osm let. Dosud trávili většinu víkendů u Romana, protože Mínu mohla jednou denně obstarat sousedka. Lenka ale nechtěla pravidelně odjíždět z vlastního domova a nechávat péči na někom jiném.
V září se proto domluvili, že vyzkoušejí pobyty i u ní. Do budoucna dávalo větší smysl sestěhovat se do Lenčina bytu. Roman měl dvě místnosti a pracovní stůl v ložnici, zatímco u ní by se do menšího pokoje vešel stůl i jeho knihy. Splátky a provoz dvou domácností je zatěžovaly. Roman už mluvil o pronájmu svého bytu. Lenka chtěla nejdřív zjistit, jak se jim spolu bude bydlet celý týden.
Od té dohody začal Roman na páteční návštěvy nakládat do auta také psa a dvě misky. K Lence to měl necelou čtvrthodinu, přesto mu přípravy brzy připadaly zbytečné. V neděli zase všechno odvážel a večer vybaloval doma. Chtěl s ní sdílet také obyčejné pracovní dny, nejen návštěvy s předem připravenou večeří. Když mu nabídla, aby u ní nechal náhradní nabíječku, hned přivezl také domácí kalhoty a kartáček.
První víkend u Lenky
Při prvním příjezdu držel Roman Berta na vodítku. Mína seděla nahoře na knihovně a sledovala je. Pes se chvíli rozhlížel po předsíni, potom zvedl hlavu a začal táhnout do pokoje. Lenka kočku odnesla do ložnice a zavřela dveře. Roman přinesl pelíšek a uklidňoval ji, že první setkání nemůže nic rozhodnout. Připravenou večeři snědli v obýváku, odkud Bert několikrát odběhl očichávat práh ložnice.
V sobotu ráno Lenka pustila Mínu do kuchyně, zatímco Roman ještě venčil. Když se vrátil, zavolal ode dveří, ale Lenka ho přes tekoucí vodu neslyšela. Pes se při odepínání vodítka protáhl kolem jeho nohou a rozběhl se za kočkou. Mína při útěku strhla ze židle přehozenou utěrku a zmizela za skříní v obýváku. Roman Berta chytil za obojek dřív, než se dostal až k ní. Lenka chtěla, aby psa hned odvedl do předsíně.
Roman ji poslechl. Pak připomněl, že Bert kočku uviděl zblízka poprvé a že venku ho přece dokáže odvolat. Lenka mu nevyčítala odepnuté vodítko. Vadilo jí, jak rychle událost uzavřel. Mína zůstala za skříní i poté, co pes odešel na další procházku. Když k ní Lenka postavila misku, přišla si k jídlu teprve ve chvíli, kdy v pokoji nikdo nebyl. Roman mezitím zvedal utěrku a navrhoval, kam příště umístí Bertův pelíšek.
Další pobyt připravili opatrněji. Kočka měla ložnici, pes obývák a mezi nimi předsíň se zavřenými dveřmi. Lenka přenesla kočičí záchod z koupelny vedle postele. Než odešli nakoupit, obešla byt a zkontrolovala kliky. Roman si říkal, že tolik obav není nutných. Bert ležel na dece a vypadal spokojeně. Večer si ho vzal na vodítko k sobě do předsíně, zatímco si Lenka šla do ložnice pro svetr. Kočka se objevila za jejíma nohama a pes se po ní prudce vrhl. Roman ho tentokrát udržel.
Lenka dveře okamžitě zavřela. Na noc nabídla Romanovi rozkládací pohovku v obýváku a sama zůstala s Mínou v ložnici. Roman souhlasil, i když ho to mrzelo. Přijel k ní, aby spolu konečně strávili víkend u ní doma, a přes stěnu si psali, kdo ráno vstane první. Před usnutím jí poslal fotografii Berta, který spal s hlavou položenou na jeho kotníku. Připsal, že je to jinak hodný pes. Lenka odpověděla, že o tom nepochybuje.
Během dalších dvou zářijových víkendů začal Roman oddělené pokoje brát jako přechodnou nepříjemnost. Mínu skoro neviděl a Bert v obýváku většinou odpočíval, takže mu připadalo, že se situace uklidňuje. Lenka mezitím přenášela misky, uklízela rozsypané stelivo a odkládala večerní čtení v křesle, protože kočka po jejím odchodu škrábala zevnitř na dveře. Když to Romanovi říkala, nabízel, že koupí větší podložku pod záchod a pohodlnější pohovku.
„Já ale nechci kupovat lepší místo na spaní do obýváku,“ řekla mu jednoho večera. „Chci vědět, jestli spolu vůbec můžeme bydlet.“ Roman se ohradil, že se přece snaží. Přivezl zábranu do dveří a ve svém bytě začal třídit knihy. Lenka mu připomněla, že ho o stěhování věcí zatím nepožádala. Poprvé pochopil, že zatímco on řeší nepohodlí na několik týdnů, ona zvažuje, zda společné bydlení vůbec uskutečnit.
Začátkem října Romanovi zavolal člověk, který se přes známého dozvěděl o možném pronájmu jeho bytu. Roman telefonoval v kuchyni a Lenka slyšela jeho odpověď, že by mohl být volný od ledna. Neřekl nic závazného, ale po hovoru se ho zeptala, proč už uvádí konkrétní měsíc. Roman vysvětloval, že slovo mohl není příslib. Lenka přesto požádala, aby zatím žádné další zájemce nehledal. Souhlasil a známému ještě ten večer napsal.
Jedno odpoledne se zavřenými dveřmi
Lenka měla první říjnovou sobotu pomoct sestře odstěhovat skříň. Původně chtěla Romanův příjezd odložit, on však navrhl, že počká u ní. Přes den pracoval z domova i se psem a neviděl důvod, proč by několik hodin nezvládl také její byt. Lenka ho před odchodem požádala, aby Míně později vyměnil vodu. Ukázala mu, kde má kočka oblíbenou deku. Roman ji doprovodil ke dveřím a slíbil, že může zůstat u sestry, jak dlouho potřebuje.
První hodinu seděl s Bertem v obýváku u zapnutého notebooku. Potom se z ložnice ozvalo mňoukání a škrábnutí. Zvykl si, že na ně reaguje Lenka, a chvíli čekal, než mu došlo, že je tentokrát na něm. Vyšel do předsíně a zavřel za sebou dveře obýváku. Teprve potom otevřel ložnici. Mína stála na prádelníku a sestoupila, až když si sedl bokem na postel. Jídla se skoro nedotkla. Roman vyměnil vodu a několik minut u ní zůstal.
Z obýváku se ozvalo Bertovo zakňučení. Roman chtěl vstát, jenže kočka právě přišla a otřela se mu o nohavici. Podrbal ji, pak se pomalu přesunul ke dveřím. Mína šla za ním. Musel ji nalákat zpátky k dece a dveře zavřít tak, aby neproklouzla do předsíně. Bert ho na druhé straně vítal stejně, jako by byl pryč celé dopoledne. Notebook mezitím přešel do režimu spánku. Roman si znovu sedl, ale za chvíli se ozvala kočka.
Když potřeboval psa vyvenčit, postupoval znovu přes všechny dveře. Na chodbě si uvědomil, že nechal sáčky v bundě, kterou ráno položil v ložnici na židli. Vrátil se, zavřel Berta v obýváku a šel si pro ně. Nebyla to těžká práce ani nebezpečná událost. Jen každá běžná činnost vyžadovala další úkon. Poprvé si pořádně všiml také misky pod Lenčiným nočním stolkem a přehozu, kterým chránila peřinu před stelivem.
Po návratu z procházky dostal od Lenky zprávu, že se se sestrou zastaví na oběd. Chtěl napsat, jestli by místo toho nemohla přijet dřív. Už měl otevřené okno zprávy, pak telefon položil. Sám jí ráno slíbil, že nemusí spěchat. Udělal si chleba a jedl ho v obýváku. Mína znovu mňoukala, Bert se při tom zvedal od jeho nohou. Roman odložil talíř na vysokou polici a šel zkontrolovat kočku. K práci se už nevrátil.
Lenka přijela po čtvrté. Na kuchyňské lince našla nedopitý čaj a vedle něj sáček s pečivem, který Roman nestihl uklidit. Zeptala se, jak to šlo. Mohl jí říct, že dobře, protože se nic nestalo. Místo toho přiznal, že celé odpoledne přecházel mezi pokoji a pořád přemýšlel, kde má právě být. Lenka si sundala boty a řekla, že takhle u ní vypadají jejich společné víkendy. Jen on obvykle zůstává na jedné straně dveří.
Roman se nejdřív chtěl bránit, že přece venčí a nakupuje. Pak si vzpomněl, kolikrát jí z pohovky volal, ať už se vrátí k filmu. Netušil, co v ložnici dělá tak dlouho. Myslel si, že kočku uklidňuje víc, než je potřeba. Večer jí přiznal, proč problém pořád zlehčuje: pokud oba uznají, že pes s kočkou společný byt nezvládají, nebude vědět, co jí nabídnout místo něj. Lenka odpověděla, že právě to potřebují zjistit.
Na další týden objednali konzultaci s trenérkou, kterou doporučila Romanova známá. Roman jí předem popsal obě setkání i rozdělení bytu. Při návštěvě zůstala Mína oddělená; Lenka nechtěla další setkání jen proto, aby někdo viděl, co se stane. Trenérka jim neslíbila, že se zvířata naučí sdílet domácnost. Domluvili s ní postup krátkých návštěv a rozhodli se, že za dva týdny zhodnotí, zda v nich chtějí pokračovat.
Roman zaplatil konzultaci a tentokrát z ní nedělal důkaz, že se všechno vyřeší. Při dalších návštěvách hlídal dveře a přesuny sám. Někdy si s Lenkou stihli v klidu vypít kávu, jindy odjel dřív, protože Bert u zavřené ložnice neustále vstával a Lenka sledovala hodiny. Jedno odpoledne pes prospal skoro celou hodinu. Roman z toho měl radost, ale už neřekl, že teď je hotovo. Mínu za dveřmi vůbec neslyšeli.
Stěhování se odkládá
Mezi návštěvami se vraceli k dosavadnímu režimu. Lenka jednou přespala u Romana, podruhé šel on k ní na večeři a pro Berta se pak vracel domů. Umožňovalo jim to být spolu, ale žádná z domácností nepřestala vyžadovat vlastní čas. Roman už nechával tašku v předsíni sbalenou. Lenka u něj měla čisté tričko, přesto při každém odchodu kontrolovala, jestli si vzala věci na další ráno. Z obou bytů odnášeli hlavně to, co budou potřebovat jinde.
Jednou si Lenka u Romana chystala snídani, zatímco on venčil. Našla hrnek i talířek, ale kávu hledala ve třech skříňkách. Přesunul ji při úklidu a zapomněl jí to říct. Nebyl to důvod k hádce. Přesto ho po návratu překvapilo, jak ji drobnost zasáhla. Řekla mu, že se po roce vztahu nechce pořád cítit jako návštěva. Chtěla někde vědět, kam sáhnout, aniž se musí ptát. Roman jí ukázal novou polici, ale tím její zklamání nenapravil.
Po dvou týdnech už ani jeden nenavrhoval další celé víkendy u Lenky. Zvířata zůstávala oddělená a rozdělený byt nechtěla Lenka přijmout jako trvalý stav. Roman jednou zkusil nakreslit, jak by se mezi kuchyň a obývák daly přidat další dveře. Lenka se ho zeptala, zda chce opravdu začínat společné bydlení tím, že Míně zůstane jedna místnost a oni budou večer podle pořadí pouštět zvířata do zbytku bytu. Nad papírem pak seděli bez dalšího návrhu.
Možnost, že by se jeden z nich vzdal svého zvířete, oba znali, ale ani jeden ji nechtěl. Bert s Romanem zůstal po rozvodu, Mína žila u Lenky od kotěte. Roman se bál, že mu Lenka jednou vyčte, že si vybral psa. Přesto se jí nechtěl zeptat, zda by kočku nemohla dát někomu blízkému. Věděl, jak by na podobnou otázku odpověděl sám. Dohodli se, že žádnému zvířeti nebudou hledat jiný domov a Roman svůj byt zatím nepronajme.
Rozhodnutí jim přineslo klidnější víkend. Roman nechal Berta ve svém bytě a přišel k Lence na oběd. Odpoledne vyrazili na procházku. Po návratu našli Mínu na křesle v obýváku. Roman si sedl vedle ní a pohladil ji. Lenka se na chvíli opřela o jeho rameno a společně vybrali film. Ještě před koncem ale Roman zkontroloval čas. Potřeboval se vrátit ke psovi. Lenka film zastavila, aby si ho někdy mohli dopustit spolu.
O pár dní později si stanovili dva společné večery v týdnu a víkendy nechali podle práce a možností obou. Romanovi se ulevilo, že se nerozešli. Lenka mu ale řekla, že zatím neumí slíbit, že jí dvě adresy budou stačit napořád. Chtěla s ním zůstat, jen si jejich další rok představovala jinak než jako rozpis návštěv. Roman ji tentokrát nepřesvědčoval, že si zvykne. Domluvili se na čtvrtku a ostatní věci nechali otevřené.
Při poslední říjnové návštěvě nechal Roman Berta opět doma. Pomáhal Lence uklidit malý pokoj, kam původně plánovali jeho pracovní stůl. Přesunula knihovnu a postavila pod okno šicí stroj, který dosud vytahovala na jídelní stůl. Roman se zeptal, jestli potřebuje zapojit lampu. Přikývla a přidržela mu desku, aby mohl protáhnout kabel. Pokoj už nečekal na jeho nábytek. Před odchodem domluvili nedělní výlet. Roman si vzal bundu a jel domů vyvenčit Berta.
