Článek
Ve dvaadvaceti jsem uměl několik kytarových sól a považoval to za dostatečný důvod založit kapelu. Psal se rok 1992 a s kamarády jsme sháněli místnost, kde nás po druhé písničce někdo nepřijde vyhodit. Nakonec jsme dostali k užívání bývalou kotelnu pod kulturním domem. Stěny byly špinavé, okénka u stropu a v rohu zůstala hromada uhlí, ale mohli jsme tam nechat nástroje. Správce Vávra nám odemykal boční vchod. Bylo mu kolem šedesáti, chodil v šedém pracovním plášti a připomínal, ať po sobě zhasneme. Podobné řeči jsme považovali za zbytečné. Vávra měl klíče a my kapelu, tím pro nás bylo rozdělení úloh jasné.
Zkoušeli jsme dvakrát týdně. Mirek zpíval a rozhodoval, co budeme hrát, já měl kytaru, Standa basu a Roman bicí koupené z druhé ruky. Když jsme otevřeli dveře na chodbu, býval za nimi Vávra na židli s termoskou. Pokládali jsme to za dohled. Mirek jednou schválně prodloužil poslední skladbu, abychom zjistili, kdy nás přijde utišit. Správce nepřišel. Jen potom poznamenal, že jsme se ke konci nějak rozcházeli. Smáli jsme se tomu ještě v hospodě. Člověk v pracovním plášti nám přece nebude vysvětlovat, jak má znít naše hudba.
První vystoupení nám domluvil známý na sobotním večeru místních kapel v sále nad kotelnou. Na zkouškách jsme si představovali, jak se představíme do mikrofonu a kdo bude stát blíž publiku. Roman sliboval, že si před hraním nedá víc než jedno pivo. Když jsem v sobotu přišel pomáhat s aparaturou, seděl však na pohovce v předsálí, mluvil nahlas a opakovaně mu padal zapalovač. Mirek ho přivedl dolů k bicím. Roman dvakrát minul okraj bubnu, potom se předklonil a odmítl pokračovat. Standa došel pro Romanova bratra, který nahoře pomáhal pořadatelům, aby ho odvezl domů. Do našeho začátku zbývala necelá hodina.
Vávra nás slyšel dohadovat se na chodbě. Řekl, že by s námi mohl zahrát, jestli nepotřebujeme nic složitého. Dřív prý hrával po tancovačkách a naše čtyři skladby už znal skoro nazpaměť. Mirek mu ukázal stoličku. Správce si sundal plášť, složil ho přes židli a vyzval nás, ať spustíme první písničku. Čekal jsem, že ho budeme muset zastavovat a ukazovat mu přechody. Místo toho jsem slyšel vlastní kytaru přesně tam, kde měla být. Když jsem znejistěl, nepřidal nic navíc a podržel nám rytmus. Na konci zvedl paličku a všichni jsme skončili společně. Standa se rozesmál úlevou. Já už si rovnal kabel, že pojedeme další skladbu.
Mirek ale požádal Vávru, aby nás nechal chvíli samotné. Jakmile odešel, začal vysvětlovat, že s ním nahoru nepůjdeme. Vypadali bychom prý jako doprovod nějakého strýce z plesu. Namítl jsem, že hrál dobře. Mirek ukázal na plakát přilepený ke dveřím a zeptal se, jestli chceme při prvním koncertu vysvětlovat, proč máme za zády správce baráku. Měl jsem říct, že na tom není co vysvětlovat. Místo toho jsem se začal ptát, které skladby půjdou bez bicích. Když se Vávra vrátil, Mirek mu oznámil, že zkusíme kratší program ve třech. Správce položil paličky na buben. Já se shýbl k zesilovači a otáčel knoflíkem, který už byl nastavený správně.
Na pódiu jsem začal první písničku příliš rychle. Standa mě brzdil pohledem, Mirek se otočil zády k sálu a ztratil nástup. U druhé skladby jsme se rozešli úplně. Někdo zapískal, jiný zavolal, ať přidáme bubeníka. Po třetí jsme skončili. Při snášení aparatury nám Vávra podržel dveře, aby se do nich neuhodil zesilovač. Mirek nadával na Romana a Standa mlčel. Já správci poděkoval za dveře, ale za nabídnutou pomoc ne. Za týden nám znovu odemkl, zkontroloval světlo na schodech a odešel nahoru. Židle z chodby zmizela. Už jsme ho tam nenašli sedět s termoskou.
Kapela vydržela ještě rok. Potom přišla práce, stěhování a jiné starosti. Do kotelny později nastěhovali nové zařízení a zkoušet se tam přestalo. S Vávrou jsem se po těch časech už nesetkal. Občas při koncertě sleduju staršího člověka mezi muzikanty a vybaví se mi správcův plášť složený přes židli. Náš první koncert dnes nikoho nezajímá. Mě už také netrápí ty tři pokažené písničky. Mrzí mě, že jsem se tehdy dokázal správci podívat do očí jen při žádosti o klíče. Když potřeboval, abych se ho zastal, měl jsem najednou práci se zesilovačem.
