Článek
V dubnu 1917 se v Prostějově rozšířila zpráva, že budou zrušeny mimořádné příděly potravin pro těžce pracující. Mluvilo se i o tom, že na další zimu nebude uhlí. Z továren vyšly hlavně dělnice. Před hejtmanstvím chtěly odpověď. Tu nedostaly, ale druhý den ráno proti nim stál vojenský kordon z Olomouce.
Ráno 26. dubna 1917 šli lidé znovu k okresnímu hejtmanství. Den předtím už tam stáli dělníci a dělnice z Wikovky a konfekčních továren. Jejich zástupce přijal okresní hejtman Josef Wierer, ale město se neuklidnilo.
V noci létaly do oken hejtmanství kameny. Rovněž i do Německého domu na Vápenici a také mnoha obchodů. Hejtman požádal o vojenskou posilu z Olomouce. Do Prostějova dorazili mladí rekruti pod velením hejtmana Zapletala.
Když se ráno dav dostal ke kordonu na tehdejším Čelakovského náměstí, začalo se střílet. Na zemi zůstali mrtví a ranění. Mezi oběťmi byl i třináctiletý Jan Soldán, který se na demonstraci jen díval z koruny stromu.
Město lístků a továren
Prostějov před válkou žil z továren. Měl oděvní podniky, konfekční výrobu a strojírny. Válka do nich přivedla jiné zakázky, jiné směny a jiné lidi. Muži odcházeli na frontu a jejich místa zabíraly ženy. Od roku 1915 platily zvláštní potravinové lístky. Na lístcích byl chléb, mouka, cukr, tuky a další zboží, které se postupně ztrácelo z běžného prodeje.
Příděly se snižovaly a ceny současně rostly. Kdo měl peníze nebo známosti, sháněl jídlo mimo oficiální systém. Kdo žil z tovární mzdy, stál frontu a čekal, co na něj zbyde. Zima 1916 až 1917 byla v českých zemích tvrdá. Válka se táhla čtvrtým rokem, armáda brala zásoby a civilní obyvatelstvo dostávalo méně.
V roce 1915 úřady zaznamenaly v českých zemích 31 hladových protestů. V roce 1916 už 70. V roce 1917 jich bylo 252. V Prostějově se na jaře začaly šířit dvě zprávy. První mluvila o konci mimořádných přídělů pro těžce pracující. Druhá o nedostatku uhlí na zimu.
Odpoledne 25. dubna se lidé začali scházet u okresního hejtmanství. Přicházeli z Wikovky i z konfekčních továren. Podle některých zpráv se k protestu přidaly stovky žen z místních podniků a dav narostl až na několik tisíc lidí. Zástupci demonstrantů šli za hejtmanem Josefem Wiererem. Chtěli zachovat dosavadní příděly potravin. Venku čekali všichni ostatní.
Odpověď hejtmana je neuspokojila. Dav se během večera nepokojně procházel po městě. Kameny zasáhly okna hejtmanství. Další lidé šli k Německému domu na Vápenici a k obchodům. Výlohy praskaly, v ulicích se držely skupiny demonstrantů a v továrnách se zastavovala práce. Wierer poslal žádost o vojenskou pomoc do Olomouce. Ještě v noci přijeli rekruti. Bylo jim kolem osmnácti let. Vedl je hejtman Zapletal. Ráno měla demonstrace pokračovat.
Jan Soldán na stromě
Ulice do města byly uzavřené. Na tehdejším Čelakovského náměstí, v místech dnešního náměstí Padlých hrdinů, stál vojenský kordon. Lidé přicházeli i Svatoplukovou ulicí. U někdejšího úzkého místa u obchodu s drogistickým zbožím se dav spojil. Z továrny Wichterle-Kovařík vycházeli další dělníci a dělnice.
Čelo průvodu došlo k vojákům. Někteří lidé se tlačili dopředu. Podle pozdějších popisů se část demonstrantů pokoušela dostat ke zbraním vojáků. Pak padl pokyn k palbě. Vojáci stříleli nad hlavy a do dlažby. Kulky se odrážely. Někteří lidé byli zasaženi zezadu, když utíkali. Na náměstí byli první mrtví.
Zemřelo 23 lidí. Mezi nimi bylo deset žen a jedno dítě. Třináctiletý Jan Soldán nešel do ulic kvůli boji. Schoval se v koruně stromu a díval se, co se děje dole. Další z obětí byla i Františka Kořínková. Svatbu měla 18. dubna. Osm dní potom ji zasáhla střelba.
Další lidé skončili v nemocnici se střelnými ranami. Část zdrojů uvádí 80 zraněných, jiné menší počet. Prostějovská demonstrace začala kvůli jídlu a uhlí. Po střelbě se z ní stalo jedno z nejkrvavějších vystoupení proti válečnému zásobování v českých zemích.
V dalších dnech obsadilo Prostějov vojsko. Úřady zatýkaly účastníky protestu a vyslýchaly je. Ve vazbě a u výslechů skončilo 112 lidí. Hejtman Zapletal z Prostějova zmizel. Později byl převelen do Hranic na Moravě. Tam ho podle pozdějšího vyprávění lidé poznali a křičeli na něj, že je prostějovský vrah.
Ukryl se v budově okresního soudu a spáchal sebevraždu. Hladové demonstrace pokračovaly i jinde. V roce 1917 už nešlo jen o Prostějov. Protesty se objevovaly před úřady, sklady a obchody v dalších městech. Lidé žádali hlavně chléb, mouku, brambory a lepší rozdělování potravin.
V některých místech se k hladu přidávaly požadavky na konec války, propuštění politických vězňů, zrušení trestu smrti nebo uvolnění cenzury. V továrnách se stávkovalo a v průmyslových městech přibývalo střetů s úřady.
Pomník padlých hrdinů, Prostějov
Původní pomník obětem vznikl už v roce 1918. Vytvořil ho Václav Beck a později byl přemístěn na městský hřbitov ke společnému hrobu obětí. Na náměstí Padlých hrdinů dnes stojí pomník od Jana Třísky. Jmenuje se Jeden z nás. Socha připomíná lidi, kteří šli v dubnu 1917 k úřadu kvůli přídělům a skončili pod palbou vlastních vojáků. Na desce je připomínka krvavého dne 26. dubna 1917.
Zdroje:
https://www.prostejov.eu/cs/aktuality-archiv/pripominka-hladove-demonstrace.html
https://www.prostejov.eu/cs/aktuality-archiv/pripomneli-jsme-si-106-vyroci-hladove-demonstrace.html
