Článek
Každá generace vychovává děti podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Co bylo považováno za ideální výchovu před pár desítkami let, dnes už nemusí platit. Mění se nejen pohled na dětské potřeby, ale i vědecké poznatky o vývoji dětí a jejich psychologii. Dříve se kladl důraz na disciplínu a rychlou samostatnost, dnes se větší důraz dává na citovou vazbu a individuální tempo dítěte.
V minulosti bylo běžné urychlovat vývoj dětí – děti se co nejdříve posazovaly do chodítek, brzy se učily na nočník a od mala se na ně kladly vysoké nároky na chování a samostatnost. Fyzické tresty byly považovány za nezbytnou součást výchovy a strach se často zneužíval jako nástroj k dosažení poslušnosti. Dnes se rodiče snaží dávat dětem větší prostor pro přirozený vývoj, respektovat jejich pocity a individuální potřeby. Fyzické tresty jsou odmítány a důraz je kladen na komunikaci a porozumění. Dá se říct, že dříve byla výchova založená na autoritě, zatímco dnes se hledá rovnováha mezi důrazem na pravidla a respektem k dítěti.
Když se zamyslím nad vlastním dětstvím, vzpomínám na určité situace, které bych u svých dětí nikdy nechtěl opakovat. Třeba strach z trestu, pocit nepochopení nebo potlačování vlastních emocí. Měl jsem strach i z pouhé představy fyzického trestu, a místo toho, abych se k něčemu přiznal, snažil jsem se to raději všemožně ututlat a lhát. Vlastní uvědomování si toho, jak jsem špatným a zlobivým klukem bylo na denním pořádku.
Na druhou stranu si uvědomuji, že moji rodiče dělali to nejlepší co uměli, a v pár věcech jim dávám i za pravdu. Jejich výchovu sice vnímám zcela jinak, ale snažím se brát z ní to, co si myslím, že dobře fungovalo na mě. Starším generacím bych doporučil přestat si idealizovat vlastní výchovu a přiznat, že i oni dělali chyby. A málo jich opravdu nebylo.
Svět se mění a spolu s ním i způsob, jakým k výchově a dětství přistupujeme. Výchova dětí nikdy nebude stejná a každá generace si k ní nese to svoje. Jedno je však jisté, ideální výchova neexistuje.
