Článek
Strach jako nejhorší učitel
Od prvního ročníku nám učitelé neustále opakovali, že maturita je něco obrovského. „Musíte se připravovat od prvního ročníku!“ „Pokud začnete učit měsíc předem, je to pozdě!“
Tyhle věty se na nás sypaly ze všech stran. A já, jako svědomitý student, jsem je bral vážně. Až moc vážně.
Zatímco někteří moji spolužáci si s maturitou hlavu příliš nelámali a učili se až na poslední chvíli, já jsem žil v panice. Neustále jsem měl pocit, že nedělám dost. Každý nový okruh mi připadal jako další cihla na zádech, které jsem už tak měl obtěžkané obrovskou odpovědností.
Paralýza přílišnou přípravou
Místo toho, abych se učil efektivně, jsem pořád dokola plánoval, co všechno ještě musím stihnout. Tvořil jsem si harmonogramy, četl desítky nejrůznějších zdrojů a snažil se pamatovat každý detail. Jenže čím víc jsem se tím vším zahlcoval, tím méně mi to šlo.
Když nastal den ústní zkoušky, byl jsem vyčerpaný, nervózní a měl jsem pocit, že vlastně nic neumím. Mozek mi jednoduše vypověděl službu. Otázky, které bych normálně zvládl levou zadní, mi najednou připadaly jako bych o nich nikdy neslyšel. Místo jasných odpovědí se dostavila panika, a já nakonec pohořel.
Perfekcionismus může být nepřítel
Moje maturitní fiasko nebylo důsledkem lenosti nebo nedostatku znalostí. Bylo to naopak přehnanou snahou být dokonalý a tlakem, který jsem si na sebe sám vytvořil.
Dnes už vím, že někdy je lepší soustředit se na to podstatné, než se snažit obsáhnout úplně všechno. A hlavně, že strach je často horší než samotná maturitní zkouška.
Takže pokud se připravujete na maturitu (nebo jakoukoli jinou důležitou zkoušku), nenechte se zastrašit. Důvěřujte si, učte se rozumně a hlavně si pamatujte, že žádná zkouška není tak děsivá, jak vám ji někteří budou vykreslovat.
