Článek
Olympijský oheň během slavnostního ceremoniálu v řecké Olympii byl zapálen a olympijská pochodeň aktuálně míří do Paříže, kam musí dorazit na zahajovací ceremoniál 26. července letošního roku 2024.
Historie olympijské štafety je velmi zajímavá. Přestože je inspirována klasickými řeckými olympijskými hrami, tak se poprvé konala v Německu, kde ji nacisté využívali jako nástroj propagandy Třetí říše a nacismu jako celku.
Dnes už nejsou tyto temné stránky s olympijskou štafetou spojovány, podle Mezinárodního olympijského výboru má štafeta „reprezentovat hostitelskou zemi a ducha her“, spojení s klasickými řeckými olympijskými hrami však zůstává.
Katakolon (Olympie) / Řecko
Při letošním slavnostním zapálení olympijské pochodně se před diváky shromáždili herci v dlouhých černobílých šatech. Řecká herečka Mary Mina, která ztvárnila roli „velekněžky“, zapálila pochodeň před ruinami Héřina chrámu. K zapálení ohně se tradičně používá parabolické zrcadlo, které soustřeďuje sluneční paprsky.
Protože však bylo zataženo, Mary Mina místo toho použila záložní plamen, který byl připravený opodál. Poté zapálila pochodeň, kterou držel řecký olympijský vítěz ve veslování Stefanos Ntouskos. Ten předal oheň Lauře Manaudouové, trojnásobné francouzské olympijské medailistce v plavání, která jej pak předala Margaritisovi Schinasovi, místopředsedovi Evropské komise. Odtud se plamen vydal na 11denní štafetu napříč Řeckem.
Ta skončí už 26. dubna na aténském Panathénském stadionu, který v roce 1896 hostil první novodobé olympijské hry. Po noci strávené na francouzském velvyslanectví v Aténách bude plamen přenesen na palubu třístěžňové lodi Belem vyrobené roku 1896 a vydá se na cestu přes Středozemní moře.
Její příjezd do francouzské Marseille je naplánován na 8. května. Následující den vynese plamen běžec na vrchol stadionu Velodrome a odtud se pochodeň vydá na 68 mi denní štafetu po Francii, která skončí v Paříži na začátku olympijských her.
Bežci chránící olympijský oheň - LOH v Berlíně roku 1936
Starověké olympijské hry začaly v roce 776 př. n. l. v Olympii. Konaly se každé čtyři roky až do roku 393 př. n. l., kdy je zakázal římský císař Theodosius I., křesťan, který je považoval za druh pohanských oslav.
Ačkoli obřad zapalování olympijských pochodní čerpá inspiraci z antického Řecka, jeho historie je spíše spojena s nacistickým Německem. V roce 1931 Mezinárodní olympijský výbor přidělil nadcházející hry v roce 1936 Berlínu. Když se Adolf Hitler stal v roce 1933 německým kancléřem, zpočátku nechtěl letní olympijské hry pořádat a označil je za „výmysl Židů“. Později změnil názor, když si uvědomil, že olympijské hry vrhnou mezinárodní světlo na nacistickou Třetí říši.
Štafeta s pochodní byla nápadem Carla Diema, hlavního organizátora tehdejších letních olympijských her, který si představoval průvod s více než 3 000 běžci nesoucích oheň z Olympie až do Berlína. Ačkoliv Diem nebyl členem nacistické strany, nacisté jeho vizi zrealizovali. Staří Řekové sice prováděli podobné rituály při jiných událostech, nicméně štafetu s pochodněmi pro olympijské hry nepořádali.
Ať už to Diem zamýšlel, nebo ne, štafeta s pochodní přesně zapadala do nacistické propagandy, začínala v Řecku a končila 3422 km daleko v Berlíně, což posilovalo myšlenku společného árijského dědictví mezi starověkou a novou mocností. Režisérka Leni Riefenstahlová natočila 20. července 1936 slavnostní zapálení pro propagandistický film Olympia. S estetikou ceremoniálu však nebyla spokojena a po skončení her zinscenovala druhý ceremoniál.
Adolf Hitler a Leni Riefenstahl
Pro staré Řeky byl oheň jedním z posvátných živlů a před jejich hlavními chrámy se udržovaly věčné ohně. Při starořeckých olympijských hrách se oheň udržoval po celou dobu her na oltáři svatyně bohyně Hestie; další ohně se zapalovaly u chrámů boha Dia a jeho manželky Héry.
Moderní štafeta s olympijskou pochodní se v průběhu let vyvíjela. Od svého debutu roku 1936 v Berlíně se pochodeň vydávala na stále klikatější cesty. V roce 2008 dosáhla vrcholu Mount Everestu a v roce 2013 se dokonce vydala do vesmíru na Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS). Z technických a bezpečnostních důvodů však nebyla zapálena.
Zdroje: Olympics.com, Wikipedia.org, The Washington Post, CNN.
