Protržení přehrady na Desné - největší vodohospodářská tragédie na území ČR

Většina okolního obyvatelstva tuto skutečnost s povděkem uvítala, neboť díky častým přívalovým dešťům docházelo v této oblasti k vylévání potoků z koryt, následným povodním a s tím spojeným ztrátám nejen na majetku, ale i na lidských životech.

Při té poslední a nejhorší povodni v červenci roku 1897 jen na českém území přišlo o život 120 lidí a škoda na majetku byla odhadována na závratných 9,5 milionu tehdejších rakouských korun. Na saské straně byly škody o něco nižší, 1,2 milionu rakouských korun. Což byla na tehdejší dobu a poměry škoda skutečně ohromující.

Takovýmto katastrofám měla přehrada na Desné zabránit. Bohužel tomu bylo přesně naopak…

Samotnou stavbu přehrady měla na starost pražská stavební společnost Franz Schön a synové a dle projektu Ing. Wilhelma Plankera měl být její objem po naplnění zhruba 400 000 m3. Rok po zahájení stavby byla přehrada vážně poškozena prudkými dešti a do toho v roce 1914 začala 1. světová válka, kdy následná inflace donutila investora a vodní družstvo přehrady na Desné ke značným úsporám.

Ty se pochopitelně projevily na kvalitě stavby a byly i jednou z příčin největší z vodohospodářských tragédií, která se kdy na našem území odehrála.

Stavba přehrady byla dokončena v září roku 1915 a byla zkolaudována komisí vedenou Ing. Karlem Podhajským. Bezproblémové fungování přehrady trvalo pouhých 10 měsíců do osudného dne, kdy o životě a smrti rozhodovaly pouhé minuty.

Je právě pondělí 18. 9. 1916 kolem 15:00, v přehradě je zhruba 290 000 m3 vody a naplněná je více než z poloviny. Z šoupátkové věže nacházející se na hrázi, ze které se ovládá výpustní potrubí, hrázný nepozoruje nic zvláštního.

O půl hodiny později, zhruba v 15:30, si 2 pracovníci lesního podniku všímají drobného pramínku vody který uniká z hráze. Upozorní hrázného, který okamžitě volá do kanceláře vodního družstva v Dolním Polubném. Správce stavby Ing. Emil Gebauer nařizuje naplno otevřít oba výpustní uzávěry a neprodleně se vydává k přehradě.

O 10 minut později, zhruba v 15:40 hrázný a další dva zaměstnanci přehrady otevírají provozní uzávěry, ale o 15 minut později už voda z hráze tryská takovou silou, že nezbývá nic jiného než vzít nohy na ramena a zachránit si holý život. Uzávěry tak stihli otevřít jen ze tří čtvrtin.

V 16:00 dostaly poštovní úřady pod hrází informaci, že mají informovat majitele jezů a náhonů, že „nějaký čas poteče korytem více vody“. Netrvalo to ale ani 15 minut a začala se propadat dlažba na návodní straně hráze a do obcí pod přehradou byla odeslána už jen zoufalá zpráva zkázy a neštěstí: „Alarmujte hasiče, evakuujte obyvatelstvo, hráz se protrhla!“.

Od objevení malého pramínku do protržení hráze uplynuly pouhé desítky minut. Voda se plnou silou valila trhlinou širokou 40 metrů a vysokou 18 metrů. Do té doby klidným a tichým údolím se nyní ozývalo jen hrozivé dunění valící se přívalové vlny plné stromů a kamení. Katastrofu ještě násobí fakt, že přívalová vlna s sebou jak první smete pilu, která se nachází jen pár metrů pod přehradou se zhruba 5000 plnometry dřeva.

Přívalová vlna tak mimo vodu, vyvrácené stromy a valící se balvany obsahuje i klády z pily a bere s sebou vše, co jí stojí v cestě. Továrny, dílny, obytné budovy, pole, zemědělská a domácí zvířata a v neposlední řadě bohužel také lidi… Kdo nestihl utéci umírá, spolu s nimi i jejich blízcí, kteří přispěchali na pomoc.

Půl hodiny od protržení hráze je dílo zkázy dokonáno. Koryto říčky je opět klidné, pouze lemováno zbytky staveb, nánosy bahna, dřeva a kamení a také těly obětí.

Následující noc je jak scéna vystřižená z hororu. Zoufalí lidé s pochodněmi mezi troskami do ranních hodin hledají své blízké s nadějí, která umírá jako poslední.

Voda odnesla 38 domů a 69 jich vážně poškodila. Zničeno bylo 11 brusíren skla a o práci přichází 1022 lidí, což je v tak chudé oblasti velký existenční problém, 95 rodin je zcela bez domova. O život přišlo 67 obyvatel, někteří okamžitě, jiní na následky svých poranění v nemocnicích. Pohřeb se koná 24. 9. 1916 na desenském hřbitově a na smuteční mši konající se o den později přicházejí tisíce lidí.

Vyšetřování tragédie a soudní proces trval dlouhých 17 let. Znalci před soudem předkládají hned několik příčin, proč ke katastrofě došlo. Ať už šlo o nedostatečně zhutněný materiál pokládaný po vrstvách, malou šířku hráze či špatný výběr materiálu. Největší podíl na tragédii však mělo zvětralé geologické podlaží a duté prostory, které se však nacházely až hluboko pod povrchem, kam tehdejší projektanti museli zavádět zkušební sondy.

Nakonec byli všichni obžalovaní zproštěni obžaloby, mimo Ing. Karla Podhajského, který velel kolaudační komisi. Neunesl tíhu vlastní odpovědnosti a po zveřejnění zprávy o protržení přehrady spáchal sebevraždu. Stal se tak 68. zmařeným životem v tomto smutném zúčtování.

I přes další návrhy na obnovu desenské přehrady se tento projekt nikdy nedokončil. Na místě z původního vodního díla zůstala zachována pouze šoupátková věž, kde před více než sto lety tento příběh začal.

Zdroje:

https://cs.wikipedia.org/wiki/P%C5%99ehrada_Desn%C3%A1

https://zoom.iprima.cz/vyroci/prehrada-desna

https://www.stream.cz/slavnedny/den-kdy-se-protrhla-prehrada-desna-18-zari-1916-152732