Tajemství Pražského hradu a střelba z oken Španělského sálu

Údolí potoka Brusnice zasahuje do historie Pražského hradu a Prahy samotné hned od samého začátku. Vznik Prahy, „velkého města, jehož sláva hvězd se dotýká“, na březích řeky Vltavy prorokovala už kněžna Libuše. A přesně zde, na skalnatém ostrohu při soutoku řeky Vltavy a potoka Brusnice, je Pražský hrad postaven.

Potok Brusnice je levostranným přítokem Vltavy, vzniká v místech Břevnovského kláštera, protéká Novým Světem, Jelením příkopem a do Vltavy se vlévá až u zahrad Strakovy akademie na Malé Straně. Údolí za Pražským hradem je dnes vcelku romantická lokalita, ale po staletí byla spíše periferií s divokou přírodou, kam bohatí měšťané zabloudili skutečně jen málokdy.

Přilehlý Nový Svět je také velice zajímavou lokalitou. K Hradčanům byla připojena až v roce 1360 a jednalo se o vcelku nevlídnou čtvrť. Důvodem je umístění ve směru východ-západ a navíc v údolí, kam se moc slunečního světla nedostane. Nový Svět tak byl povětšinou domovem lidí, kteří byli chudí nebo žili na okraji společnosti. Anebo těch, kteří se přimykali k hradčanským palácům a Pražského hradu.

Pokud se vydáme z Nového Světa, po proudu potoka Brusnice, ocitneme se skutečně v tak trochu jiném světě, v Jelením příkopě, který je uprostřed Prahy a zároveň uprostřed divočiny. Jelení se mu říká proto, že zde jeleni po nějakou dobu skutečně žili. Byli zde vysazeni na začátku 17. století a byli i součástí místní honitby, kdy je panstvo chodilo do Jeleního příkopu pravidelně lovit. Je zaznamenán i kuriózní případ, kdy habsburský císař Karel VI., pro svojí výstřednost a lenost, jeleny lovil střelbou přímo z oken Španělského sálu Pražského hradu. Jeleni v příkopu zůstali až do roku 1743, poslední z nich byli vybiti při francouzském obléhání Prahy.

Svého času byl Jelení příkop i příkopem „medvědím“. Medvědárium dal vybudovat Tomáš Garrigue Masaryk, když v roce 1919 dostal dvě mláďata od československých legionářů. Medvědi zde zůstali až do začátku 60. let minulého století. Medvědárium bylo zrušeno až poté, co v letech 1951 a 1953 medvědi utekli a v obou případech zranili zaměstnance Hradu. Dům medvědáře i výběh jsou v Jelením příkopu k vidění dodnes.

Právě za dob T. G. Masaryka dostal Jelení příkop a jeho okolí svou nynější podobu. V jeho horní části vznikla tzv. Masarykova vyhlídka. Do 20. let minulého století zde byl jen pustý kopeček na šancích Mariánských hradeb, kam si T. G. Masaryk rád chodíval posedět pod 200 let starou lípu, nyní již Masarykovu lípu. Tuto půlkruhovou vyhlídku vytvořil Masarykův dvorní architekt Josip Plečnik, který v letech 1920 až 1934 přestavěl i Pražský hrad.

Největší slávu získal Jelení příkop až po pádu komunistického režimu, kdy z Hradu odešel paranoidní Gustav Husák a Příkop se tak otevřel široké veřejnosti. Za funkčního období Václava Havla byla architektem Josefem Pleskotem zprůchodněna horní a dolní část Příkopu, který byl valem rozdělen už za dob Marie Terezie. Jednalo se o jeden z posledních architektonických zásahů do Jeleního příkopu a Prašného mostu. Za funkčního období Miloše Zemana byl Jelení příkop bohužel neprůchozí. Nicméně nyní, po pominutí „senilně-paranoidních důvodů“, je Jelení příkop opět otevřen veřejnosti.

Zdroje: badatele.net, wikipedia.org