Článek
Hned na první dobrou jsem vymyslela dvě nové kategorie. Po delší úvaze jsem jednu škrtla a asi po dalších dvaceti minutách ještě dvě přidala. A jaký je tedy výsledek?
Kategorii „mezi lidi“ bych rozdělila na dvě další: „do práce“ a „do společnosti“. Zatímco Marek Eben jistě mezi všechny lidi nosí košile a spíše formální oblečení, já mám rozhodně jiné věci do kanceláře, pro oči kolegů a kolegyň, a jiné do divadla nebo na setkání s přáteli.
Skupinu „na doma“ mám také pestřejší. Najdou se v ní kousky, ve kterých můžu jít třeba nakoupit nebo vynést koš. Můžeme ji tedy nazvat „ještě slušné“. Jsou to věci pohodlné a do určité míry reprezentativní. Pak moje skříň skrývá poklady typu „jestli mě v tomhle někdo uvidí, bude si myslet, že jsem bezdomovec“. To jsou kousky držené většinou z nějaké nostalgie, často jsou mi malé nebo mají někde dírku. Zahrnují trička z různých festivalů nebo destinací, na které mám pěkné vzpomínky, a proto se těchto suvenýrů nechci vzdát.
Zahradu nemáme. Proto u mě tuto kategorii nenajdete, ale svým popisem ji obstojně nahrazuje skupina „na houby“ (myšleno na jejich sběr v lese). Dříve mělo podstatné zastoupení v mé skříni sportovní oblečení. Dnes bych to přejmenovala na oděv vhodný na výlety s malými dětmi. Svou povahou jsou totiž tyto výlety sportovním výkonům velmi podobné.
A poslední kategorii bezesporu najdete ve většině ženských šatníků. Jedná se o kousky „do toho zhubnu“. Ano, zná to většina z nás. S věkem kila přibývají a hubnutí jde hůř a hůř, a úměrně tomu se tato kategorie zvětšuje. Proto je potřeba čas od času celou tuto haldu oblečení vzít a odnést do kontejneru. Nebojte, časem se vám ve skříni objeví znovu.
Popsala jsem rozdíl mezi šatníkem mužů a žen? Nebo jen mezi mým a šatníkem Marka Ebena? Jak to máte vy? Na kterou kategorii jsem zapomněla?
