Článek
Dante potřeboval tři kantiky a čtrnáct tisíc veršů, aby provedl čtenáře peklem, očistcem a rájem. My jsme si to odbyli za jediné prosincové pondělí, kdy se brány vršovického ministerstva otevřely pánům, jejichž životním posláním je boj proti samotnému smyslu instituce, kterou nyní řídí.
Představte si hasiče, který přísahá, že oheň je jeho nejlepší přítel. Představte si kapitána, jenž palubní deník zahajuje prohlášením, že moře je výmysl ekologických fanatiků. Představte si právě to, co se odehrálo patnáctého prosince roku 2025, když Petr Macinka, dlouholetý spolupracovník Václava Klause, vstoupil jako pověřený ministr na ministerstvo životního prostředí a s nezastíratelným potěšením oznámil: „Dnešním dnem v České republice skončila klimatická krize. Klimatická krize je over.“
Člověk si okamžitě vzpomene na George Bushe a jeho slavné „Mission Accomplished“ nad Irákem. Také předčasné. Také spektakulárně mylné. Jenže zatímco Bush alespoň stál na palubě letadlové lodi, Macinka vyhlásil vítězství nad fyzikálními zákonitostmi planety z budovy v pražských Vršovicích, kde ho na střeše vítali aktivisté a aktivistky Greenpeace s transparentem „Braňme přírodu“. Policie musela zasahovat. Symboličtější obrázek si nelze představit: zatímco noví správci úřadu bourají zevnitř, zoufalí občané a občanky se drží fasády zvenčí.
Ale vraťme se k samotnému Macinkovi. Je to muž se zajímavou biografií, což ovšem neznamená biografii přínosnou pro řízení resortu ochrany přírody. Sedmnáct let v těsné blízkosti Václava Klause, nejprve jako vedoucí tiskové služby a zástupce ředitele tiskového odboru na Hradě, poté manažer Klausova institutu. Každou neděli s exprezidentem v pražské hospůdce. Kytarista břeclavské kapely Hraczki, která hrála stovky koncertů a žila, jak sám říká, „prostopášný rockový život“. Absolvent soukromé vysoké školy CEVRO Institut, politologie a mezinárodních vztahů. Všechno to jsou legitimní životní volby. Žádná z nich ovšem člověka nekvalifikuje pro řízení resortu, který spravuje desítky miliard korun a rozhoduje o budoucnosti české krajiny, vody, ovzduší a klimatické adaptace.
Skončivší náměstek František Talíř, který se na ministerstvu věnoval praktické práci, to shrnul s podmanivou přesností: „Obávám se, že Petr Macinka vůbec nemá zdání, co všechno ministerstvo dělá. Jako náměstek jsem tu řešil nelegální skládky, čistírny odpadních vod, energetiku, povodně, různé věci spojené s čistotou ovzduší. Není to jen o národních parcích.“
Jenže pro Motoristy to je jen o tom, co zajímá je a jejich sponzory. Tedy o národních parcích. A o těch nepříjemných lidech, kteří blokují výstavbu čehokoliv. A o klimatických alarmistech, kterým je konečně třeba ukázat, kde je jejich místo. „Je potřeba udělat nějakou kontrarevoluci,“ slíbil Macinka ještě před volbami.
Kontrarevoluci. Jako by ochrana životního prostředí byla bolševický převrat, který je třeba potlačit.
A ta kontrarevoluce už začala. Od prvního ledna má zaniknout sekce ochrany klimatu. Celá sekce. Čtyři odbory: odbor politiky klimatu, odbor kvality ovzduší, odbor politiky životního prostředí a udržitelného rozvoje, odbor strategie dekarbonizace ekonomiky. Pryč. Úředníci na ministerstvu mluví mimo záznam o „řezu motorovou pilou“. Logicky – když klimatická krize skončila prohlášením ministra, k čemu by byla sekce, která ji měla řešit?
Apokalyptičtí jezdci v SUV
A nyní k dalším postavám tohoto absurdního dramatu. Macinka, zatím jen pověřený řízením resortu, ihned po příchodu jmenoval svého prvního politického náměstka. Je jím Jaromír Wasserbauer, docent Fakulty chemické Vysokého učení technického v Brně. To by mohlo znít solidně, kdyby nebylo jeho prohlášení, že české snahy o snižování emisí CO₂ „nevedou k žádnému efektu na globální klima“ a pouze způsobují „deindustrializaci, snížení konkurenceschopnosti a snížení životní úrovně“. Náměstek pro životní prostředí, který ochranu klimatu považuje za zbytečnou. Na protesty studentů reagoval slovy: „Jednoduše bych je nechal studovat fyziku, chemii, nejlépe chemické inženýrství, a ono by je to přešlo.“ Na fakultě kovů a koroze zkoumá hliníkové slitiny pro kolejová vozidla. Jeho odbornost je jistě úctyhodná. Ale je to odbornost na životní prostředí? Na biodiverzitu? Na adaptační strategie? Na vodní hospodářství?
Zbývají ještě dva náměstci, jeden za ANO a jeden za SPD. Proslýchá se, že jimi budou Vladimír Smrž za hnutí ANO a František Weiss za SPD. U Smrže si člověk alespoň oddychne: úředník, který ví, kde jsou na ministerstvu záchody a co znamená zkratka EIA. Dělal standardní politiku ve standardních mantinelech za minulé vlády Andreje Babiše a jeho ministra životního prostředí Richarda Brabce. Teď se ocitá uprostřed cirkusu, kde se vyhlašuje konec klimatu a ruší sekce, které to klima měly chránit. Je to tragická postava – názorově s ním nesouhlasím, ale aspoň rozumí tomu, co úřad dělá. A František Weiss za SPD? Muž, který přišel z politického záhrobí Věcí veřejných, té podivuhodné strany, jež vybuchla rychleji než špatně uskladněná zábavní pyrotechnika a podle tisku je „chillimagor“. Nyní má spoluurčovat environmentální politiku České republiky.
A pak je tu Filip Turek. Ten, který měl být skutečným ministrem a pro kterého Macinka ministerstvo pouze zahřívá. Ten s rasistickými a homofobními příspěvky na sítích, s narážkami na Hitlera a Mussoliniho, s výrokem o zastřelených klimatických aktivistech v Panamě, které nazval „aktivistickým dobytkem“. Turek říká, že si nepamatuje, že by takové věci psal – prý půjčoval telefon kamarádům v hospodě, jejichž jména si nevybavuje. Policejní vyšetřovatel jeho výpověď označil za „vyhýbavou“ a „účelovou“. A přesto má být ministrem životního prostředí.
Jenže nejpodstatnější je něco jiného. Motoristé nechtějí ministerstvo vést. Chtějí ho demontovat. Macinka to před volbami říkal otevřeně: „Jestli je někde velký problém posouvat Česko směrem k prosperitě, je to na ministerstvu životního prostředí, které jen všechno komplikuje a blokuje.“ A víte, co je nejpikantnější? Věci, které nyní s takovou vervou ruší, zavádělo i hnutí ANO. Zaváděl je i Babiš ve své první vládě – pragmaticky, bez nadšení, se skřípěním zubů, ale zaváděl. Motoristé nyní rozmontovávají i to, co vybudoval jejich koaliční partner.
Hned první den Macinkova úřadování měl Česko na Radě ministrů životního prostředí v Bruselu zastupovat slovenský ministr Tomáš Taraba. Protože Macinka letěl na Slovensko za prokremelským ministrem zahraničí Blanárem. Českou suverenitu, kterou se Motoristé tak rádi ohánějí, chtěli delegovat na cizího ministra zvoleného za slovenskou nacionalistickou stranu.
Sedím v prosincovém Česku roku 2025 a přemýšlím, co by řekl ten básník z Florencie. Asi by povzdychl a připsal nový kruh. Pro ty, kteří vědomě ničí to, co měli chránit. Pro ty, kteří nosí uniformu a sabotují vlastní jednotku. Pro ministry životního prostředí, kteří životní prostředí považují za nepřítele.
„Klimatická krize is over,“ řekl Macinka. A v polovině prosince se právě otepluje.
