Proč stát nemusí a nemá zachraňovat Tykačovo uhlí

Během rozpravy o důvěře vládě ve Sněmovně minulý týden jsem v reakci na svůj projev vyslechla další sérii stále se opakujících argumentů SPD, Motoristů sobě a části ANO:

„Uhlí je potřeba pro bezpečnost dodávek – bez uhelných elektráren hrozí blackouty a kolaps průmyslu!“

„Povolenky zlikvidovaly ekonomiku uhlí – emisní povolenky jsou „bruselské daně“, které uměle zdražují elektřinu!“

„Stát teď musí uhlí kompenzovat – je potřeba udržet uhelné elektrárny dotacemi a kapacitními platbami, aby byla levná energie pro lidi!“

Jejich jednoduchý vzoreček uhlí = stabilita, povolenky = problém ale neplatí. Podívejme se na čísla. Obrázek je totiž přesně opačný.

Nezávislá studie týmu Fakta o klimatu – Konec uhlí v Česku 2026 a analýza Hnutí DUHA dokládají, že odstavení elektráren Počerady a Chvaletice společnosti Sev.en soustavu neohrozí – ani v náročných podmínkách.

Studie Fakta o klimatu využívá detailní model elektroenergetické soustavy pro celou Evropu, nejenom pro ČR - počítá s budoucím vývojem spotřeby, novými obnovitelnými zdroji, plynovými a jadernými elektrárnami. Zohledňuje několik různých typů počasí (včetně období s minimem větru a slunce) a pracuje se standardy ENTSO-E pro bezpečnost dodávek (LOLE – maximální počet hodin, kdy může vzniknout nedostatek výkonu).

Podle analýz Hnutí DUHA jde elektřina z Počerad a Chvaletic zejména na vývoz, české domácnosti a firmy na nich tedy nejsou závislé. Výpadek těchto zdrojů by na ně dopadl v pouhých jednotkách procent.

Při ceně povolenky kolem 90 €/t CO₂ (což odpovídá evropskému kurzu ke klimatickým cílům 2030) se Tykačovy elektrárny vyplatí spouštět jen v omezeném počtu hodin. Bez nich je samozřejmě potřeba více obnovitelných zdrojů, flexibility a posílení sítí, ale bezpečnost dodávek je možné při splnění těchto podmínek reálně zajistit - a to za nižší celkový společenský náklad, než kdyby se uhlí dotovalo.

Tykačovy elektrárny tedy nejsou kritická infrastruktura. Jsou to ztrátová aktiva, která se majitel právě snaží politicky „pojistit“ veřejnými penězi.

Obhájci uhlí: „Uhelné elektrárny zabily povolenky!“

Nikoli. Zavedení povolenek jen odhalilo, jak neefektivní a škodlivé tyto zdroje jsou – jinými slovy, jaké jsou skutečné náklady takto vyráběné energie.

Model týmu Fakta o klimatu přiřazuje každému zdroji reálné náklady – na palivo, provoz, údržbu a emisní povolenky - nechává modelovaný trh každou hodinu roku „rozhodnout“, které elektrárny se vyplatí zapnout.

Za těchto podmínek mají modernější zdroje (uhelné elektrárny s vyšší účinností, jádro, efektivní paroplynové elektrárny a obnovitelné zdroje v kombinaci s akumulací) konkurenční výhodu. Nejstarší, nejšpinavější a nejméně účinné bloky, jako jsou Počerady a Chvaletice, v této modelové soutěži prohrávají.

Povolenky nejsou „trest za uhlí“. Jsou způsob, jak do ceny elektřiny započíst tzv. externality: škody, které uhlí skutečně způsobuje lidem, přírodě, krajině i klimatu. Elektrárny Sev.en Pavla Tykače patří k nejškodlivějším zdrojům v ČR podle emisí a zdravotních dopadů.

Diskuse, zda Česko přežije bez uhlí, se nevede poprvé. ČEPS - státem vlastněný provozovatel přenosové soustavy - připravil podklady pro Uhelnou komisi v r. 2020. Z nich vyplynulo, že je možné ukončit spalování uhlí pro výrobu elektřiny do roku 2033, aniž by v Česku chyběla elektřina – pokud se budou stavět nové zdroje a posilovat sítě.

To potvrzuje i novější modelování týmu Fakta o klimatu. Z uhlí dnes v Česku pochází zhruba 40 % elektřiny a kolem 50 % tepla, ale podíl uhlí dlouhodobě klesá. Ve scénářích, kde se uhlí rychle utlumuje a nahrazuje kombinací obnovitelných zdrojů, plynu a dovozu, vychází, že by Česko bylo čistým dovozcem zhruba 4 % spotřeby elektřiny – a emise z výroby elektřiny by přitom významně klesaly.

To je ta potřebná modernizace energetiky, kterou prošla nebo prochází celá řada států Evropské unie a kterou periodicky prochází i Česko už od počátku průmyslové revoluce.

Evropský systém obchodování s emisemi (EU ETS) stanoví strop (cap) na množství emisí CO₂. Firmy si musí kupovat povolenky neboli právo vypustit tunu CO₂. Celkový počet povolenek každým rokem klesá, aby se EU přiblížila klimatickým cílům. Cena povolenky vzniká na trhu podle poptávky – čím víc fosilního paliva spalujeme, tím je dražší.

To je ekonomické řešení klimatické reality. Abychom udrželi klimatickou změnu ve zvladatelných mezích, musíme snižovat emise oxidu uhličitého. Emisní povolenky jsou mechanismus, jak přimět průmysl, energetiku a dopravu šetřit, zvyšovat účinnost a přecházet na nízkouhlíkové technologie. Výnosy z povolenek mají podle evropských pravidel jít z velké části na investice do moderní energetiky, úspor a podporu těch, kdo jsou transformací nejvíc ohroženi – domácnosti s nízkými příjmy, malé firmy a regiony aktuálně závislé na uhlí.

Když tedy někdo říká „povolenky zdražily uhlí, a proto ho musíme dotovat“, ve skutečnosti říká: „Když se konečně začaly do ceny uhlí promítat jeho skutečné náklady, chceme je zase schovat a nechat je zaplatit lidi na účtech.“

Já to vidím tak, že uhelný průmysl si v Česku – obzvlášť během energetické krize – vydělal víc než dost. Majitelé fosilních firem, včetně Pavla Tykače, na růstu cen energií dramaticky zbohatli, zatímco domácnosti zachraňoval stát z veřejných rozpočtů.

Povolenky jsou jedním z nástrojů, jak část těchto peněz vrátit tam, kam patří – lidem, do úspor a do budoucnosti.

Tykačovy elektrárny nejsou žádné „nevinné oběti zeleného fanatismu“. Jsou to staré, málo účinné a špinavé provozy, které mají vyšší spotřebu uhlí na vyrobenou MWh než modernější elektrárny a dlouhodobě patří mezi největší znečišťovatele ovzduší v ČR.

Nejde jen o emise oxidu uhličitého, které se jsou příčinou klimatické změny, ale o bezprostřední a zdraví přímo ohrožující znečištění: prach, oxidy síry, oxidy dusíku a těžké kovy. Počerady patřily podle starších analýz Greenpeace mezi nejhorší elektrárny v Evropě z hlediska zdravotních dopadů - odhady mluvily o desítkách až stovkách předčasných úmrtí ročně.

K tomu si připočtěmě letité výjimky z emisních limitů – například u rtuti, kterou u Počerad Nejvyšší správní soud označil za nezákonnou - a dopady desítek let těžby na krajinu severních Čech a dalších uhelných regionů: zničené obce a krajina, vysídlení, sociální vyloučení, ztracené příležitosti a dlouhodobě horší zdraví obyvatel.

Uhelné regiony v severních Čechách a na Sokolovsku a lidé, kteří tam žijí, nesou staleté důsledky těžby. Je načase jim to vrátit.

Český Národní klimaticko-energetický plán počítá s tím, že do roku 2030 vzroste podíl obnovitelných zdrojů na cca 30 % konečné spotřeby energie a uhlí v energetice definitivně skončí nejpozději v roce 2033. 

Odborné týmy organizací Fakta o klimatu, Greenpeace, Hnutí DUHA, Calla a Svaz moderní energetiky přitom ukazují, že reálně je možné do r. 2030 dosáhnout podílu obnovitelné energie 32–35 %- při rozumném rozvoji solární a větrné energetiky.

Vyšší využití domácích obnovitelných zdrojů energie by podle těchto analýz mohlo Česku přinést stovky miliard korun úspor oproti scénářům, kde se uhlí drží uměle při životě a dál se dovážejí dováží fosilní paliva až za stovky miliard ročně.

Modernější energetický mix pro Česko znamená:

To všechno stojí peníze – ale každá koruna, kterou dáme do budoucnosti, je vynaložená lépe než další roky umělého udržování uhlí při životě a placení škod, které přináší klimatická změna při povodních, dlouhodobém suchu a dalších dramatických změnách počasí. Zelená transformace je také velkou příležitostí pro moderní český průmysl, který si vede výborně ve světové soutěži, a to - narozdíl od fosilních firem - bez skryté, neférové podpory.

Elektrárny Pavla Tykače nejsou potřeba pro bezpečnost dodávek. Emisní povolenky jsou platby za skutečné škody, které uhlí způsobuje – a motivace k přechodu na efektivnější a čistší řešení. Přechodu, který je spravedlivý k lidem.

Uhelný byznys si v Česku vydělal už dost. Teď je čas přestat pomáhat fosilním oligarchům a začít chránit domácnosti v energetické chudobě, zaměstnance v uhelných regionech a obce, které desetiletí nesly náklady těžby a spalování uhlí.

Veřejné peníze mají jít do úspor, nových technologií, obnovitelné energetiky a spravedlivé transformace regionů – ne do zlatých padáků pro uhlobarony.

Klíčové zdroje: