Článek
Vláda Andreje Babiše umí skvěle vyprávět příběh o obyčejných českých lidech, které ochrání před zchudnutím vinou unijních ekofanatiků. Příběh je to líbivý. Je to líbivá lež, která bude pro tisíce lidí ekonomicky zničující. Je to lež pokaždé, když kdokoli z vládní koalice hlásá, že když Česko zákon o ETS 2 neschválí, benzín a teplo nezdraží.
Ono to totiž funguje jinak.
Povolenky ETS 2 jsou na jednotném nadnárodním trhu. Povinnost je nakupovat tak nedopadá na českou čerpací stanici. Dopadá na velké nadnárodní rafinérie a dovozce fosilních paliv, kteří si tyto náklady promítají do cen na celém vnitřním trhu. Český řidič tedy u benzínky zaplatí víc bez ohledu na to, co se urodí v hlavě vládní koalici nebo co si prohlašuje v Poslanecké sněmovně. Vláda svým bezduchým populismem žádnému zdražování nezabrání.
Zaplatíme víc a nedostaneme nic zpátky
Je tu ale ještě jedna důležitá věc. Evropská unie počítala s tím, že ETS 2 bude mít sociální dopady, a proto zřídila Sociální klimatický fond. Konečně je tu systém obchodování s emisními povolenkami, který se snaží pořádně (a předem) řešit sociální dopady. A přitom nepřestává sledovat ten hlavní cíl, kterým je snížení emisí a rizik, které přináší změna klimatu, kterou snad už musí vidět a cítit každý, kdo netráví život jen v klimatizovaných místnostech a nebrázdí dálnice dvousetkilometrovou rychlostí, takže zvládne nevidět vysychající pole louky a lesy.
V Sociálním klimatickém fondu je pro Českou republiku vyhrazeno 40 až 52 miliard korun. Když připočteme povinné spolufinancování z českého rozpočtu, celková částka by zcela jistě přesáhla 50 miliard.
Tyto prostředky jsou určeny lidem: na tepelná čerpadla pro domácnosti topící uhlím, na zateplování starých bytů, na bezplatnou poptávkovou dopravu pro venkovské oblasti, kde autobus jezdí třikrát denně a lidé, kteří nemají auto, často nemají jinou dopravní alternativu. (A i ti, co auto mají, často těžce zvládají každé zvýšení cen pohonných hmot.)
Evropská unie však uplatňuje jedno striktní pravidlo: čerpání z fondu je výslovně podmíněno tím, že členská země plně převezme směrnici ETS 2 do svého národního práva. To je celkem logické. V normálním světě nelze čerpat výhody bez plnění povinností a závazků. Pokud tedy stát převzetí odkládá, oddaluje tím i přístup k penězům na kompenzace pro domácnosti zasažené vyššími cenami paliv a energií. Lidé zaplatí vyšší cenu za naftu a uhlí - a stát jim za to kvůli svéhlavosti vlády nevrátí ani korunu. Místo kompenzace tak jen dál prohlubuje energetickou chudobu dotčených domácností.
V českém veřejném prostoru koluje ještě jedna nepravdivá teze. Podle ní vyjdou případné sankce z Bruselu za neplnění ETS 2 Česko levněji, než kdybychom pravidla dodržovali. Je to samozřejmě nesmysl. Česko kvůli odmítání transpozice čelí infringementu, neboli řízení o porušení povinnosti. Jeho výsledkem budou pokuty placené v eurech ze státního rozpočtu. Naše daně tak nepůjdou na nové autobusy nebo zateplení střech, ale na penále do Bruselu za neplnění toho, co jsme sami odsouhlasili. Připočteme-li k tomu ztrátu oněch 50 miliard ze Sociálního klimatického fondu, celková cena tohoto vzdoru je ekonomicky značně negativní.
A nejde jen o evropskou legislativu. Vládní zmocněnec Filip Turek přistoupil k likvidaci institucionální základny: na Ministerstvu životního prostředí nechal zrušit celou klimatickou sekci a propustit úředníky a úřednice, kteří roky připravovali Sociální klimatický plán a koordinovali práci se starosty, neziskovkami a akademickou sférou. Právě tito lidé uměli jako jediní formulovat žádosti o evropské prostředky. Jejich odchodem stát přišel o schopnost fondy vůbec čerpat — a vzhledem k souběhu s odmítáním převzetí, jde těžko jen o shodu okolností.
Zatímco Česko trucuje, ostatní už chystají investice
Mezitím si ostatní členské státy připravují půdu. Švédsko a Lotyšsko již formálně předložily své sociální klimatické plány Evropské komisi. Itálie učinila totéž. Polsko, které jako největší příjemce fondu má nárok na 17,6 procenta z celkového rozpočtu, intenzivně pracuje na svém plánu. Celkem bylo z fondu v období 2026–2032 vyčleněno 65 miliard eur. Česko má přiděleno přibližně 1,4 miliardy eur — ale jen za předpokladu, že splní podmínky transpozice. Každý měsíc odkladu přitom snižuje reálnou šanci tyto prostředky vyčerpat, protože administrativa se nebuduje přes noc a projekty zateplování, výměny kotlů či budování dopravní infrastruktury vyžadují roky příprav. Státy, které začínají teď, budou mít v roce 2028 hotové první realizace. Česko nebude mít ani podanou žádost.
Padesát miliard korun není abstraktní číslo. Je to přibližně tolik, kolik stát ročně vynakládá na opravy silnic druhé a třetí třídy. Za tyto peníze by bylo možné zateplit desítky tisíc bytových jednotek v panelových domech, vyměnit kotle v tisících domácností dosud závislých na uhlí nebo vybudovat síť poptávkové dopravy pokrývající celé Ústecko, Karlovarsko a Moravskoslezský kraj. Místo toho zůstanou tyto prostředky v Bruselu - připravené, alokované, ale nevyčerpané.
Kdo na to skutečně doplácí
V Česku topí stále přibližně 300 000 domácností uhlím. Jsou to primárně nízkopříjmové rodiny a obyvatelé vyloučených regionů — lidé bez prostředků na tepelné čerpadlo nebo na hloubkovou renovaci. Propadnutí evropských peněz je zasahuje nejcitelněji.
Venkovské oblasti soustavně trpí dopravní chudobou. Podle dat EU-SILC vlastní osobní automobil jen 31% žen žijících o samotě, oproti 67% mužů ve stejné situaci. Ženy, matky samoživitelky a seniorky jsou na kvalitě veřejné dopravy závislé podstatně více — a právě jim měla poptávková doprava financovaná z fondu rozšířit možnosti mobility. Vláda je ponechala závislé na stále dražším osobním autě.
Věta „Nechtějí vám dát peníze, které pro vás Brusel připravil“ proto není rétorická zkratka. Je to přesný popis aktuální situace . Rafinérie zdraží bez ohledu, na to, co se děje v Česku. A fond zůstane nedostupný. A tak zaplatíme vysoké ceny. Zaplatíme i pokuty. Zaplatíme a nedostaneme nic.
Vydávat tohle za ochranu zájmu občanů vyžaduje nemalou dávku cynismu.
