Článek
V posledních týdnech se pohled na číselník čerpací stanice stal pro mnohé lidi stresujícím. Eskalace konfliktu v Íránu a omezení tranzitu přes Hormuzský průliv výrazně zdražily ropu na světových trzích, a to se zákonitě promítlo do cen u pump. Jako poslankyně dostávám denně dotazy, co s tím stát hodlá dělat. Řešení existuje. Vyžadovalo by však politickou odvahu.
Kdo na tom vydělává?
Zdražení pohonných hmot má více složek: cena ropy na burze, rafinérská marže, distribuční náklady, daně a maloobchodní marže prodejce. Část nárůstu ceny je legitimní reakcí na zdražení vstupní suroviny. Jiné části ale ne. Podle analýzy Greenpeace ČR si prodejci pohonných hmot v Česku v březnu připisovali za pohonné hmoty v průměru o 63,7 milionu korun denně více než v klidovém období, tedy nad rámec toho, co by odpovídalo samotnému zdražení ropy. Globálně pak analýza Guardianu odhaduje mimořádné zisky stovky největších fosilních firem na přibližně 15 miliard korun denně.
České rodiny počítají každou korunu, aby zvládly každodenní cestu do práce a do školy. Zemědělci a drobní podnikatelé přemýšlejí, zda ustojí násobící se provozní náklady. A velcí hráči v ropném řetězci - od rafinérií po obchodníky s pohonnými hmotami - vykazují v době této krize zisky, které neplynou z podnikatelské invence ani z úspěšných investic, ale z vnějších geopolitických okolností. A to je přesně situace, pro kterou byl historicky navržen nástroj daně z mimořádných (nezasloužených) zisků - windfall tax.
Otevřená debata v Evropě
O znovuzavedení mimořádné daně těchto zisků energetických společností už formálně požádali Evropskou komisi ministři financí Německa, Rakouska, Itálie, Španělska a Portugalska. Pětice velkých evropských států chápe, že nechat fosilní oligarchii nekontrolovaně bohatnout v době krize je sociálně neudržitelné. Komise tuto výzvu v současnosti posuzuje, žádný legislativní návrh však zatím nevznikl. Debata je otevřená. Podle analýzy Transport & Environment by při setrvání současných cen do konce roku mohly mimořádné zisky firem v dodavatelském řetězci ropy v EU přesáhnout 20 miliard eur, při zahrnutí zisků producentů ropy pak až 51 miliard eur.
Česko už tuto daň jednou mělo - v reakci na zisky energetických firem po Putinově invazi na Ukrajinu. Fialova vláda ji tehdy nastavila tak nešikovně, že rafinérie i banky se jí z velké části vyhnuly. Tykačovy firmy zaplatily méně než 1,4 miliardy korun. Pavel Tykač a Daniel Křetínský přesunuli podstatnou část svého byznysu do zahraničí a Česku se vysmáli. Fosilní lobby po celé EU tehdy výrazně okleštila parametry daně a výsledkem byl děravý systém. Teď máme šanci nastavit pravidla správně — bez děr.
Stát na vaší straně
Můj návrh je jednoduchý: časově omezená daň z mimořádných zisků, která se bude vztahovat výhradně na subjekty se zdanitelnou přítomností v České republice - zejména na distributory a prodejce pohonných hmot, jejichž marže v krizovém období prokazatelně přesáhly historický průměr. Zdanitelný základ by byl definován jako rozdíl mezi aktuální marží a referenční průměrnou marží z předkrizového období, nikoli celkový obrat nebo tržní cena ropy.
Výnosy navrhuji použít na tři konkrétní účely:
- Přímá kompenzace domácností: Jednorázová nebo opakovaná platba domácnostem s nízkými a středními příjmy (podobně jako rakouský Klimabonus) - rozlišená do čtyř regionálních pásem podle celkové dopravní a infrastrukturní dostupnosti, přičemž domácnosti ve venkovských oblastech s omezenou alternativou k osobnímu automobilu dostávají vyšší částku.
- Posílení veřejné dopravy: Cílené investice do slev na jízdné a do frekvence spojů v oblastech s doloženou dopravní chudobou, kde veřejná doprava dnes fakticky neexistuje jako alternativa.
- Urychlení energetické soběstačnosti: Investice do zateplování domů a podpory obnovitelných zdrojů. Každá kilowatthodina ušetřená nebo vyrobená doma snižuje dovoz a naši závislost na geopolitických otřesech, které zdražují naftu i elektřinu.
Krize odkryla, co jsme roky odkládali: Česko není energeticky soběstačné a každý výkyv na světových trzích to bolestně připomene. Obnovitelné zdroje nejsou ekologická libůstka, jsou pojistkou pro příští krizi. A ochranou pro ty, kdo si zdražení nemohou dovolit.
Férovost, ne trest
Daň z mimořádných zisků není ideologický nástroj. Je to časově ohraničená, cílená reakce státu na situaci, kdy zisky nevznikají podnikatelskou aktivitou, ale vnějšími okolnostmi mimo kontrolu kohokoliv na trhu. Ekonomická literatura - včetně analýz Tax Justice Network - opakovaně potvrzuje: daň cílená výhradně na zisky vzniklé vnějšími okolnostmi, nikoli podnikatelskou aktivitou, je považována za minimálně distorzní. Neodrazuje od investic, protože firmy tyto zisky svým chováním nemohly ovlivnit.
Británie, Itálie, Španělsko, Norsko — všechny tyto státy sáhly po windfall tax bez ohledu na politickou orientaci vlády. A teď i pět největších ekonomik EU žádá Komisi o koordinovaný přístup. Česko by nemělo čekat, až Brusel rozhodne za nás - a nemělo by ani opakovat chyby předchozí verze.
