Článek
Každý týden nosíme plasty, papír a sklo do barevných kontejnerů. Česko jich má přes 1,2 milionu a nejbližší stojí v průměru 92 metrů od domu. Na třídění jsme hrdí a máme proč. Mnohem míň se ale mluví o tom, že za každou popelnicí stojí byznys za desítky miliard korun. A ten se právě teď přerozděluje.
Odpad představuje obrovskou environmentální zátěž a zvlášť jednorázové obaly jsou symbolem našeho plýtvání materiály: vyrobíme něco, co používáme několik minut, a potom platíme za sběr, třídění, recyklaci, spálení nebo skládkování. Odpadu neubývá. Produkce obalových odpadů v Česku mezi lety 2009 a 2024 vzrostla o více než polovinu; v roce 2024 jich vzniklo téměř 1,4 milionu tun a plasty představovaly zhruba pětinu.
Smyslem tzv. odpadového hospodářství nemá být jen zvládnout rostoucí množství odpadu, ale taky předcházet jeho vzniku, používat věci opakovaně, cenné materiály recyklovat a teprve to, co už využít nelze, spalovat nebo skládkovat. Přesně o tom je nové evropské nařízení o obalech: vedle recyklace stanovuje pravidla pro minimalizaci obalů, opakované použití a omezení některých jednorázových plastových obalů.
Právě teď se rozhoduje o vlastnictví významné části českého odpadářského byznysu. A kolem brousí ti, kterým už v Česku patří elektrárny, teplárny i zbrojovky. Souběžně se ve Sněmovně projednávají nová pravidla pro systém obalů. Jde o miliardy.
Velký výprodej českého smetí
Francouzská Veolia prodává svou odpadovou divizi, čtvrtého největšího hráče na trhu s tržbami 3,18 miliardy korun a 1250 zaměstnanci. Zájem o ni mají Michal Strnad, Daniel Křetínský a Karel Pražák.
Křetínský s Pražákem v odpadech dávno podnikají. Společnost AVE CZ patří ze tří čtvrtin do skupiny Křetínského EP Industries a ze čtvrtiny Pražákově skupině Kaprain. Policie loni navrhla AVE CZ obžalovat kvůli 3,7 miliardy korun na skládkovném, které firma podle vyšetřovatelů v letech 2016 až 2020 neodvedla. Podle policie vykazovala zhruba 94 procent přijatého odpadu jako materiál na technické zabezpečení skládky, za který se poplatek neplatí. O 2,3 miliardy tak měl přijít Státní fond životního prostředí a o 1,4 miliardy celkem čtyři obce. AVE CZ obvinění odmítá.
Na prodej je také Marius Pedersen, jeden z největších odpadářských podniků v Česku a na Slovensku. O firmu v hodnotě odhadované na 15 až 20 miliard korun se ucházeli jak Křetínský s Pražákem, tak Michal Strnad, Pavel Tykač a další investoři. Podle aktuálních informací prý ale získal exkluzivitu k závěrečnému jednání francouzský Paprec.
Proč takový zájem? Od roku 2030 má skončit skládkování využitelných odpadů a do roku 2035 bude třeba investovat až 81 miliard korun do sběru, třídění a energetického využití. Náklady obcí na odpady se mají zdvojnásobit na 27 až 28 miliard korun ročně. Kdo bude vlastnit svozové firmy, třídírny a spalovny, bude mít velký vliv na ceny, které budou obce platit. A obce je pošlou dál lidem v poplatku za popelnici.
Z environmentálního hlediska je ale důležitá ještě jedna otázka: budeme investovat hlavně do zpracování stále většího množství odpadu, nebo do systému, který jeho vznik omezí a cenné suroviny vrátí zpátky do výroby - k materiálovému využití?
Zálohy? Vláda má jiný plán
Spolu s Petrem Hladíkem a Václavem Pláteníkem jsem předložila zákon o zálohování PET lahví a plechovek. Babišova vláda ho ještě v lednu odmítla. Ministr životního prostředí Igor Červený (Motoristé) minulý týden zopakoval, že zálohy na PET lahve nechce. Pro plechovky, kterých podle odhadů vytřídíme jen 30 až 35 procent, ministr zvažuje jakousi digitální zálohu přes běžné kontejnery, kterou chce nejdřív zkoušet v Moravskoslezském kraji.
Právě nápojové obaly dobře ukazují, proč nestačí jen dobře třídit. Pokud cenné suroviny, které lze znovu použít ve výrobě, skončí ve směsném odpadu, na skládce nebo v peci, materiál zbytečně ztrácíme a musíme vyrábět nový.
Evropské nařízení o obalech ukládá státům do 1. ledna roku 2029 vysbírat odděleně nejméně 90 procent plastových lahví a plechovek a zavést na ně zálohy. Stát se může povinnému zálohování vyhnout jen pokud už v roce 2026 dosáhne alespoň osmdesítiprocentního odděleného sběru a doloží cestu k 90 procentům. Zvlášť u plechovek je Česko od takového výsledku dost daleko.
V Německu, Dánsku nebo Finsku se díky zálohám vrací 90 až 98 procent lahví a plechovek. Pro srovnání - zálohovaných pivních lahví se i u nás vrací 98 procent.
Záloha není samoúčelná. Je to nástroj, jak udržet kvalitní materiál v uzavřeném oběhu místo toho, abychom ho po jediném použití ztratili a zmařili všechny náklady na výrobu, která je mimochodem zvlášť u hliníku dost energeticky náročná.
Veřejná služba, nebo soukromá kasa?
Sněmovní tisk 193 poslankyně Bereniky Peštové (ANO) prošel v červenci prvním čtením, Výbor pro životní prostředí ho ale zatím neprojednal. Jde opět o poslanecký návrh, který neprošel běžným mezirezortním připomínkovým řízením. Na kulatém stole ve Sněmovně 16. září to zaznělo jako jedna z hlavních výtek.
Novela má hlavně nově ukotvit postavení autorizované obalové společnosti (AOS), kterou je dnes pouze EKO-KOM. Evropská komise už v roce 2024 upozornila, že jeho výhradní postavení může bránit konkurenci. EKO-KOM je jedinou autorizovanou společností nepřetržitě od roku 2002.
Soudní dvůr Evropské unie vloni ve slovinském případu potvrdil, že jediná nezisková společnost pro daný systém může být v pořádku, pokud stát jasně vymezí její veřejný úkol a omezení soutěže bude přiměřené.
Peštová proto navrhuje vymezit činnost EKO-KOM jako službu obecného hospodářského zájmu. Zároveň to označuje za jedinou možnou cestu. Novela ho zároveň odděluje od odpadových firem, což je správně. A snižuje jeho povinnou rezervu z 50 na 25 procent ročních nákladů. Peštová rezervu nazývá mrtvými penězi a tvrdí, že jinak by poplatky výrobců musely růst o 12 až 14 procent.
Vláda s návrhem Peštové sice souhlasila, ale vznesla závažné výtky vůči úpravě střetu zájmů nebo nedostatečnému odůvodnění zásahu do vlastnických práv současných akcionářů. Třicítka firem včetně Škody Auto, Kofoly a Mattoni varuje, že novela může posílit monopol EKO-KOM. Peštová odpovídá, že EKO-KOM nemá řídit ostatní systémy, jen jim pomáhat s administrativou vůči obcím.
Vidím to tak, že označení činnosti za službu obecného hospodářského zájmu samo o sobě nezajišťuje transparentnost, efektivitu ani přiměřenost nákladů. Pokud nemá systém fungovat prostřednictvím běžné soutěže více firem, musí soutěž něco nahradit: silná veřejná kontrola, transparentní, nezávislá a spolehlivá data a jasná odpovědnost za výsledky.
Akcie za 2,5 milionu
Nejzajímavější je návrh Peštové na změnu vlastnictví. EKO-KOM vznikl v roce 1997 se základním kapitálem jeden milion korun, rozděleným do sta akcií po deseti tisících. Později základní kapitál navýšil na 250 milionů, a to z vlastních zdrojů, jak sám uvádí. Počet akcií se nezměnil, takže jedna dnes má nominální hodnotu 2,5 milionu korun.
Peníze přitom nevložili akcionáři. Vytvořil je systém placený příspěvky všech klientů, tedy výrobců, kteří je promítají do cen zboží.
Akcie drží deset velkých firem, mezi nimi výrobci nápojových obalů Ball a Ardagh nebo Coca-Cola HBC. Novela chce nyní akcionářů nejméně 34. Za kolik ale ti noví vstoupí? Někteří stávající akcionáři na kulatém stole prohlásili, že za akcii chtějí právě 2,5 milionu, a pokud jim stát do vlastnických práv sáhne, půjdou k soudu. Mají noví akcionáři platit za hodnotu, kterou jako klienti systému sami pomohli vytvořit?
Na kulatém stole se řešil i problém průhlednosti. EKO-KOM by se podle některých účastníků měl „svléct do naha“ a zveřejňovat podrobnosti o hospodaření včetně mezd. Na netransparentnost si na místě stěžoval dokonce jeden z jeho akcionářů.
Ministr Červený řekl, že by se EKO-KOM mohl klidně řídit zákonem o svobodném přístupu k informacím a ministerstvo to do novely zapracuje. To by byl skutečný krok vpřed, pokud to projde.
Maďarský scénář
Že silně centralizovaný model s jedním privilegovaným hráčem není automatickou zárukou úspěchu, ukazuje Maďarsko.
Systém tam od roku 2023 na 35 let spravuje MOHU, dcera ropného koncernu MOL. Maďarsko přitom recykluje jen 37 procent komunálního odpadu a MOHU loni prodělala 47,8 miliardy forintů. Nová vláda Pétera Magyara letos v září nařídila prověrku celého systému kvůli stížnostem lidí a neplnění smluvních závazků.
Zálohy na lahve přitom v Maďarsku fungují, lidé jich vracejí skoro 90 procent. Problém není v zálohách, ale v tom, že velká část systému byla svěřena jednomu hráči, žřejmě bez dostatečné kontroly.
Česko nemá velký důvod ke spokojenosti. V roce 2024 jsme recyklovali jen 44 procent komunálního odpadu, 14 procent energeticky využili (spálili ve spalovnách) a 42 procent skončilo na skládkách.
Odpady patří pod veřejnou kontrolu
Na kulatém stole někteří řečníci pěli na EKO-KOM ódy, jako by české třídění byla jeho zásluha. Není.
Odpovědnost za obaly mají ze zákona výrobci a EKO-KOM je jen nástroj, přes který ji plní. Třídí lidé a sběr organizují obce. S odpadem následně pracují svozové firmy, třídicí linky, recyklátoři a další zpracovatelé.
U plastových obalů EKO-KOM za loňský rok vykázal 55 procent recyklace a dalších 36 procent energetického využití. Víc než třetina plastů, které třeba i poctivě vytřídíme, skončí v kotli.
Třídění není totéž co recyklace. Žlutým kontejnerem cesta plastu nekončí, ale začíná.
A právě o to jde v debatě o budoucnosti systému. Nejde jen o to, jestli máme jeden EKO-KOM, nebo několik konkurenčních společností, ani o to, kdo vlastní svozovou firmu nebo spalovnu. Podstatné je i to, k čemu systém ekonomicky motivuje.
Vyplatí se vyrábět méně jednorázových obalů? Vyplatí se obal navrhnout tak, aby se dal recyklovat? Vyplatí se materiál z odpadu kvalitně získat a znovu použít? Vracíme PET zpátky do lahví a hliník do nových výrobků, nebo drahé suroviny po jednom použití znehodnocujeme a ztrácíme?
Pokud nově navržený zákon dělá z tohoto systému službu ve veřejném zájmu, musí k tomu patřit veřejná kontrola. Lidé mají právo vědět, kolik peněz systémem protéká, jak se stanovují náklady a především kolik odpadu se skutečně materiálově recykluje.
Pokud se novela dostane do druhého čtení, budu prosazovat, aby ministrův slib o průhlednosti nezůstal u kulatého stolu, ale byl v zákoně. A aby změna vlastnické struktury EKO-KOMu byla nastavená tak, že z hodnoty vytvořené uvnitř systému financovaného všemi jeho klienty nevznikne nepřiměřený soukromý majetkový prospěch.
Zelení obhajují a prosazují zálohy na PET lahve a plechovky. Ale je to jen součást širší změny, kterou potřebujeme.
Barevné kontejnery před domem jsou naše společná práce. Cílem ale není jen pečlivěji třídit stále větší horu odpadu. Odpadu musí ubývat. Obaly musíme používat opakovaně a cenné materiály vracet zpátky do oběhu místo toho, abychom je po jediném použití zahrabali nebo spálili.
Třídíme my. Proto máme právo vědět nejen to, kdo na systému vydělává, ale hlavně jestli je řízený tak, aby odpadu ubývalo.
