Stát hodil obce přes palubu. Sev.en si z povinné rezervy udělala dárcovský program

Na případu lomu ČSA je jedna věc vlastně dobrá. Vytěženou krajinu nemusíme všude draze zarovnávat, zavážet zeminou a „vyrábět“ tam přírodu. Část území můžeme ponechat takzvané přirozené sukcesi. Příroda si poradí sama – často vytvoří hodnotnější prostředí, než jakého lze dosáhnout technickou rekultivací. Trvá to déle, ale taky je to levnější.

Vláda Petra Fialy v červnu 2023 schválila tento způsob obnovy lomu ČSA a rozhodla, že úspora finanční rezervy má být využita ve prospěch regionu postiženého těžbou. Ministr životního prostředí měl připravit smlouvu se Severní energetickou, která jako těžební společnost odpovídá za rekultivaci. Vláda od začátku spojovala levnější, přírodě bližší obnovu s tím, že vzniklá úspora pomůže Mostecku.

Krajinu po těžbě nemá uklízet stát za peníze z daní. Má ji zaplatit ten, kdo ji rozkopal a vydělal. Těžař přece nevlastní nerostné bohatství. Jeho firma pouze od státu dostává právo toto bohatství těžit a prodávat za zákonem stanovených podmínek. Ústava ukládá státu chránit přírodní bohatství a dbát o šetrné využívání přírodních zdrojů.

Horní zákon výslovně říká, že ložiska vyhrazených nerostů jsou ve vlastnictví České republiky. Těžařům výslovně ukládá, aby už během těžby vytvářeli rezervu na sanace a rekultivace; je to pojistka, že až těžba uhlí, kamene nebo jiné suroviny skončí, nezůstane po podnikání účet veřejnosti. Současný zákon ale zároveň umožňuje rezervu snížit nebo zrušit, pokud se ukáže, že schválená obnova bude levnější.

A právě tady začíná náš příběh.

Severní energetická měla na sanace a rekultivace lomu ČSA vytvořenou rezervu přibližně 2,84 miliardy korun. Po změně rekultivačního plánu byly zbývající náklady vyčísleny asi na 1,8 miliardy. Obvodní báňský úřad proto v březnu 2025 souhlasil se zrušením části rezervy ve výši přesně 1 042 177 716 korun. Ministerstvo životního prostředí uvedlo tato čísla v odpovědi podle informačního zákona.

Stát připravil zvláštní smluvní mechanismus, který měl určit, kolik z úspory půjde regionu a jak se rozdělí. O tři roky později už ale o této úspoře rozhoduje Severní energetická sama. Spočítala si ji po svém, obce, kterým zaplatí, si vybrala sama a zbytek peněz proměnila v dárcovský program s vlastním logem. Vláda ještě letos v srpnu tvrdila, že to nedovolí.

Okolnostmi rekultivací severočeských lomů a také vznikem smlouvy mezi státem a Severní energetickou se zabývá NCOZ. Je to další důvod, proč celý proces bedlivě sledovat a trvat na jeho maximální průhlednosti.

V květnu 2024 uzavřel Státní fond životního prostředí se Severní energetickou smlouvu č. SE/2024/38. Původní model byl poměrně jasný: prostředky měly projít přes Státní fond životního prostředí a prostřednictvím Národního programu Životní prostředí financovat projekty v Mostě, Horním Jiřetíně, Vrskmani a Vysoké Peci.

Ještě v říjnu 2025 to tak popisovala i samotná skupina Sev.en, když uváděla, že se ušetřené peníze zavázala obcím darovat právě prostřednictvím fondu.

Jenže smlouva měla zásadní slabinu. Nestanovila pevnou konečnou částku. Obsahovala vzorec, podle kterého se měla teprve vypočítat, a počítala s následnou definitivní smlouvou. A stát si nevytvořil účinnou pojistku pro případ, že Severní energetická nakonec smlouvu odmítne podepsat.

A přesně to se stalo.

Představy obou stran se mezitím rozešly o stovky milionů. Stát po různých odpočtech pracoval s částkou v řádu 600 až 700 milionů korun. Sev.en tvrdí, že úspora vzniklá samotným zavedením sukcese činí pouze zhruba 470 milionů. Další část z miliardy prý pochází z dřívějších úspor, které se sukcesí nesouvisejí.

Ani částku 470 milionů ale firma  nechce rozdělit celou. Odečítá daň a také cenu pozemků, které mají přejít do veřejných rukou. Sev.en jejich hodnotu ocenila na 155 milionů korun, zatímco nový posudek objednaný státem dospěl k tržní ceně kolem pěti milionů. Metodika obou odhadů nemusí být totožná, ale rozdíl třicet ku jedné rozhodně není detail.

Proto se měl celý výpočet nezávisle ověřit. Stát počítal s auditem a znaleckým oceněním. Jenže krátce předtím Sev.en z chystané dohody vycouvala.

A právě tady je jádro problému. Dokud peníze leží v povinné rezervě, jsou účelově vázané na sanace a rekultivace. Jakmile ale báňský úřad souhlasí se zrušením části rezervy, tato vazba padá. Současný zákon pak sám o sobě neurčuje, že uvolněné peníze musí zůstat na Mostecku. Jedinou pojistkou měl být smluvní mechanismus přes Státní fond životního prostředí. A ten stát nedokázal prosadit.

Dne 3. srpna tedy Severní energetická oznámila, že konečnou smlouvu se Státním fondem životního prostředí neuzavře. Jako důvod uvedla liknavost úřadů, administrativu a negativní mediální kampaň. Takže si o penězích pro region rozhodne sama.

Tady se celý příběh zásadně mění.

Měl existovat veřejný mechanismus. Stát, fond, předem vymezené obce, veřejná pravidla. A je z toho závěr těžební společnosti: my sami spočítáme, kolik peněz uznáme; sami rozhodneme, komu je dáme a za jakých podmínek.

A vláda se ještě v srpnu proti tomu ohradila.

Dne 7. srpna premiér Andrej Babiš Deníku N řekl: „Určitě budeme bojovat za práva státu tak, jak to děláme vždy.“

Dne 17. srpna ministr životního prostředí Igor Červený na tiskové konferenci vlády prohlásil, že postup firmy je neakceptovatelný a že ho vláda nedovolí. O den později vydalo ministerstvo tiskovou zprávu s titulkem, že obce o své peníze nepřijdou, a slíbilo nezávislé ověření podkladů během září.

Dne 9. září premiér v České televizi ujišťoval, že vládu nebudou ovlivňovat žádné finanční skupiny, a ministr Červený kritizoval zvláštní vzoreček ve smlouvě zděděné po předchozí vládě. V polovině září už první obce schvalovaly přímé darovací smlouvy podle modelu Sev.en.

Dne 16. září se ke sporu vyjádřil prezident Petr Pavel. Řekl, že ušetřené peníze mají jít přes ministerstvo, rozhodovat o nich mají stát a samosprávy a dostat se mají ke všem postiženým obcím, nejen těm, které si vybere firma.

Jsme na konci září.

Místo státního mechanismu běží mechanismus nastavený  Sev.en.

A jak těžaři rozhodují o penězích, které jim ušetřila příroda? Společnost teď jedná o rozdělení 200 milionů: 50 dostane Most, 50 Vysoká Pec, 50 Vrskmaň, 30 Svazek obcí v regionu Krušných hor a 20 Ústecký kraj. Zastupitelstvo Vrskmaně už 14. září jednomyslně schválilo darovací smlouvu na 50 milionů; peníze půjdou na dům s pečovatelskou službou a sociální bydlení. Vysoká Pec chce stavět školu a školku s tělocvičnou.

To je samozřejmě v pořádku a starostům nelze vyčítat, že sáhli po penězích na projekty, které jejich obce potřebují, když stát vlastní mechanismus nedokázal prosadit. Otázka zní: kdo a podle jakých pravidel rozhodl, že dostanou právě tyto obce a právě tyto částky. Ano, místo premiéra a vlády rozhodl Pavel Tykač.

Dalších 13 milionů těžaři  vyčlenili na vlastní grantový program. Žádat mohou spolky, nevládní organizace a poskytovatelé zdravotních služeb. Obce a politické subjekty jsou vyloučeny a rozhodovat bude výběrová komise Severní energetické. Příjemce se musí zavázat, že bude partnerství s firmou veřejně prezentovat, třeba na sociálních sítích. Z peněz, které měly projít veřejnou výzvou, se tak stala podpora podmíněná veřejným poděkováním. Že je to spíš marketingový projekt? Ano, je.

Jedna obec z původní čtveřice zasažených těžbou chybí. Horní Jiřetín jako jediný nedostal samostatnou nabídku. Jeho starosta Vladimír Buřt je člen Zelených a dlouholetý kritik praktik těžařských firem. Patřil k hlavním odpůrcům prolomení limitů, které by znamenalo zánik obce. Horní Jiřetín je sice členem svazku, kterému firma nabízí 30 milionů na společný projekt, individuální dar ale nedostalo. Napadá vás proč se to stalo? A přesně proto mají o penězích pro region postižený těžbou rozhodovat veřejná pravidla: mají se řídit tím, jak která obec těžbu odnesla, ne podle toho, jestli její starosta náhodou nešlápl těžařům na kuří oko.

Nevíme, proč firma Horní Jiřetín vynechala. A právě v tom je ten problém. O tom, která těžbou postižená obec dostane peníze, nemá rozhodovat vztah soukromé firmy k jednotlivým radnicím, ale veřejná a předem známá pravidla.

Když mluvím o oligarchizaci státu, nemyslím tajné schůzky miliardářů s politiky. Myslím tím přesně tenhle popsaný mechanismus: stát má pravidla, ale ekonomicky mimořádně silný hráč s nimi není spokojený a stát se proti němu nedokáže prosadit. Takže je to soukromá firma, kdo rozhodne o věci, která se měla řešit veřejným mechanismem.

Formálně stát pořád existuje. Ministerstva existují. Zákony existují. Vláda pořád dělá tiskové konference. Ale moc se po kouskách přesouvá jinam.

Součástí dnešní vládní koalice jsou Motoristé, kteří ve volbách na Mostecku otevřeně propagovali pokračování těžby uhlí. Jejich krajský lídr Vladimír Pikora vysvětloval, že chtějí zrušit politické termíny ukončení těžby a vytvořit firmám podmínky, aby mohly s uhlím počítat další desítky let. Oficiální program Motoristů obsahuje kapitolu přímo nazvanou Uhlí není nepřítel.

Je proto naprosto legitimní upozornit, že politická agenda Motoristů v oblasti uhlí se v tomto bodě překrývá s ekonomickými zájmy uhelné společnosti.

Sev.en vlastní i lom Vršany a stát u něj bude znovu řešit rozsah rekultivace a náklady. Deník N už v srpnu popsal, že se vláda chce z případu ČSA poučit, závazná smlouva tam zatím uzavřena není. ČSA je precedens: komu připadnou peníze, které ušetří šetrnější obnova krajiny? Těžaři, nebo regionu, který desítky let nesl dopady těžby?

Zelení budou u Vršan trvat na tom, aby stát nezopakoval stejnou chybu. Ve smlouvě musí být jednoznačný a vymahatelný způsob výpočtu, nezávislé ocenění a sankce pro případ, že firma couvne. Rozdělování musí mít jasná veřejná pravidla a pozemky se musí nezávisle ocenit dřív, než se podepisuje. Ministra životního prostředí se zeptám, jak bude smlouva k Vršanům vypadat a kdy ji předloží. A taky, kde skončilo slíbené nezávislé ověření sporných výpočtů, které jeho úřad slíbil na září.

Vršany jsou bezprostřední další případ; stejná právní otázka se ale může týkat i dalších těžebních společností a dalších nerostů.

A nestačí jen napsat příští smlouvu lépe. Připravuji proto novelu horního zákona, která podobný postup znemožní v dalších případech i u dalších těžebních společností.

Na dně lomu ČSA mezitím roste březový nálet.

Ty malé břízy jsou důvodem, proč se dá velká část krajiny obnovit levněji a zároveň lépe. Nemusí se za miliardy převážet zemina a vytvářet umělá krajina podle starých plánů. Přírodní proces udělá velkou část práce sám.

Právě díky tomu vznikla úspora, o kterou se dnes vede spor.

A bylo by hodně absurdní, aby soukromá těžební společnost dostala nejen peníze uvolněné z povinné rezervy, ale aby vydávala jejich část za vlastní dobročinnost.

Příroda tu svou práci zvládne sama. Teď je na státu, aby konečně zvládl tu svoji.