Článek
Stát chce ve zdravotnictví ustoupit největším plátcům. Novelu, která mu to umožní, ministr zdravotnictví Adam Vojtěch poslal do připomínkového řízení koncem září a týká se rozhodování o více než šesti stech miliardách korun z našich odvodů. Ministerstvo ji prodává jako konec politických trafik. Když se podíváme pozorněji, vypadá spíš jako konec veřejné kontroly.
Je to ostatně už po několikáté. Stát nejdřív ustoupí ze svých pozic, a pak se do uvolněného prostoru nastěhuje ten, kdo má peníze a páky. S Mosteckem jsem to rozebírala u peněz z rekultivace lomu ČSA, u odpadů jsem upozorňovala na to, kdo se přihlásil o miliardová aktiva. Teď přichází největší sousto, naše zdraví a peníze, které na péči o něj odvádíme.
Z třiceti členů devět
Dnes má správní rada Všeobecné zdravotní pojišťovny třicet členů. Deset jmenuje vláda a dvacet volí Sněmovna, tedy poslanectvo, které si lidé zvolili ve volbách a které mohou při příštích volbách vyměnit. Podle návrhu zbude devět míst. Tři obsadí vláda a šest zvolí takzvaní plátci pojistného: tři společně zaměstnavatelé a osoby samostatně výdělečně činné a tři zaměstnanci. Sněmovna nebude mít v radě křeslo žádné.
Podobný řez čeká dozorčí radu. Stát a Poslanecká sněmovna v ní dnes mají jasnou převahu, po novele by jejich vliv klesl na polovinu.
VZP pojišťuje téměř šedesát procent lidí v zemi a spravuje obrovskou část peněz z veřejného zdravotního pojištění. Dnes nad ní má stát rozhodující veřejnou kontrolu. Po novele by ve správní radě držel jen třetinu míst, zatímco větší slovo by dostali zaměstnavatelé, živnostníci a zaměstnanci. Správní rada má mít silnější vliv na to, s kým pojišťovna uzavře smlouvu a za jakých podmínek bude zdravotní péči platit.
Kdo platí víc má silnější hlas
Nejdůležitější je ale maličkost, kterou čtenář snadno přehlédne. Zaměstnavatelé budou při volbě svých zástupců hlasovat podle toho, kolik pojistného za posledních šest měsíců zaplatili. Váha hlasu tak roste s odvody: kdo víc zaplatí, bude víc rozhodovat.
Mezi největší zaměstnavatele v zemi patří Agrofert, který Andrej Babiš formálně vložil do svěřenského fondu (právní rozbor Evropské komise přitom prokázal, že premiér svůj střet zájmů dostatečně nevyřešil). České firmy premiérova holdingu zaměstnávaly loni v průměru přes sedmnáct tisíc lidí, takže patří k velkým plátcům pojistného.
Ministerstvo říká, že velké firmy celý orgán ovládnout nemohou, a elektronické volby mají usnadnit účast i těm menším. Podobný systém voleb ostatně už platí u zaměstnaneckých pojišťoven. A ano, zaměstnavatelé a živnostníci volí jen tři z devíti členů. Jenže pravidla, která zvýhodňují největší plátce, jsou napsaná tak, aby největší plátci mohli rozhodovat o tom, kdo bude spravovat peníze ve zdravotnictví. A premiér, který novelu prosazuje, má s jedním z nich nevyřešenou osobní vazbu.
Ministerstvo slibuje pojistky proti střetu zájmů. Člen rady nesmí zastávat vedoucí funkci u smluvního poskytovatele péče, distributora léků ani dodavatele, zákaz se má týkat i podniků, kde zdravotnictví není hlavní činností, a členové rady mají za škodu odpovídat osobně. Pravidla se ale týkají toho, kdo v radě sedí. Na toho, kdo ho tam dosadil váhou svých odvodů, se nevztahují.
Superúřad, kde stát jen přihlíží
Z dnešní Kanceláře zdravotního pojištění má vzniknout instituce s mimořádně rozšířenými pravomocemi. Bude spravovat data o pacientech, ambulancích a nemocnicích, stanovovat měřítka kvality péče, kontrolovat pojišťovny a řídit mechanismus, kterým si pojišťovny mezi sebou přerozdělují peníze. Časem by mohl zajišťovat i centralizované nákupy léků.
V jeho nejvyšším orgánu nebude mít podle návrhu stát hlasovací právo. Přijde tak o vliv v instituci, která dostane do správy klíčová data a peníze systému. Vedoucí slovo připadne pojišťovnám, tedy těm, které novela také vyvazuje z přímého dohledu státu. Pojišťovny tedy dostanou větší odpovědnost za systém a zároveň budou mít rozhodující slovo v instituci, která má část tohoto systému koordinovat a kontrolovat. Kontrolor a kontrolovaný budou sedět na jedné židli.
Vyhláška ustoupí, dohody zůstanou
Třetí změna je nejméně nápadná, ale pro pacienta možná nejnebezpečnější. Dnes vydá stát každý rok úhradovou vyhlášku, v níž stanoví pravidla pro platby nemocnicím a ambulancím. Podle novely má stát z přímého určování úhrad ustoupit ve prospěch silnějšího dohodovacího řízení a větší smluvní volnosti zdravotních pojišťoven vůči poskytovatelům. Ministr to obhajuje tím, že se nemá rozhodovat v kancelářích ministerstva, a změna má platit až od jednání pro rok 2028. Dagmar Žitníková ze zdravotnických odborů označila novelu za zásadní změnu rozložení odpovědnosti a moci a kritizuje i úpravu dohodovacího řízení.
Obávám se, kdo na to doplatí. Silné řetězce klinik si s pojišťovnou vyjednají podmínky, malá okresní nemocnice nebo ambulance na venkově ne. Zelení dlouhodobě říkají, že dostupnost a kvalita péče nesmí záviset na tom, v jakém kraji bydlíte a kolik máte aktuálně v peněžence. Ostatně výpočet odvodů na zdravotní pojištění je pro všechny stejný.
Zdravotnická zařízení, která patří premiérovi přes holding SynBiol, získala za posledních pět let ze zdravotního pojištění více než čtrnáct miliard korun. Sám ministr Vojtěch poskytl tuto informaci v odpovědi na poslaneckou interpelaci. Současnou novelu prosazuje vláda, jejíž předseda vlastní zařízení, která od pojišťoven berou miliardy, a novela posouvá moc k těm, kdo do systému odvádějí nejvíc. Za normálních okolností se tomu říká střet zájmů. Takto propojené to už ale znamená převzetí státu po částech.
Že nejde o akademickou debatu, ukazuje Slovensko. Dôvera už získala souhlas slovenského zdravotního dohledu s převzetím Unionu; pokud transakce projde i dalšími potřebnými kroky, zůstanou na slovenském trhu dvě zdravotní pojišťovny — státní VšZP a Dôvera patřící Pentě. Slovenský pediatr Peter Visolajský varuje, že skupiny Penta a Agel mají velký podíl na nemocnicích a ambulancích, státním nemocnicím zbývají složité a méně výdělečné případy a Česko míří stejným směrem.
Podobný plán měl před osmnácti lety Tomáš Julínek z ODS, chtěl pojišťovny proměnit v akciové společnosti, a narazil na odpor. Petr Fiala z Asociace českých a moravských nemocnic označuje novelu za riziko, protože podle něj otevírá dveře nekontrolovanému soukromému kapitálu, a připomíná, že za Julínka se to podařilo ubránit. Zdravotnické odbory zase připomínají, že se mění samo vnímání zdravotnictví jako veřejné služby.
Právě takhle vypadá oligarchizace státu: stát ustoupí z rozhodování, pravidla dají větší váhu ekonomicky nejsilnějším hráčům a veřejná kontrola slábne. Formálně může být všechno podle zákona. Výsledkem ale je, že ekonomická moc získává stále větší vliv na instituce, které mají rozhodovat ve veřejném zájmu.
Platí se za péči, ne za podíl na moci
Zdravotní pojistné není akcie ani vstupenka k většímu podílu na řízení systému. Zdravotní pojistné vzniká z práce a příjmů lidí — zaměstnanec ho platí přímo ze mzdy a zaměstnavatel za něj odvádí další část. A není to ani obyčejná daň, která se rozpustí ve státním rozpočtu. Smysl povinného odvodu do veřejného zdravotního pojištění spočívá v tom, že zajistí pojištěncům přístup ke zdravotní péči. Proto má existovat jasná vazba mezi tím, co lidé do systému odvádějí, a tím, zda se k péči skutečně dostanou. Dnes je právě tahle základní dohoda na mnoha místech oslabená: lidé pojištění platí, ale obtížně shánějí praktickou lékařku, pediatra nebo zubařku.
I ministerstvo svou reformu zdůvodňuje potřebou řešit místa a regiony, kde péče chybí. O to podivnější je zavádět do správy solidárního systému princip, podle něhož má ekonomicky silnější plátce větší hlas. Zaměstnavatel, který odvádí více pojistného, si tím nekupuje větší kus VZP. A člověk s vyšším příjmem nemá mít větší nárok na dostupnou péči než člověk s nižším příjmem. Veřejné zdravotní pojištění stojí na opačném principu: platíme podle svých možností a péči máme dostávat podle zdravotní potřeby.
Stát by ve VZP neměl couvat. VZP spravuje naše peníze, ať už je platíme z výplaty, nebo z odvodů. Nenechme si namluvit, že veřejný zájem je překážka, kterou je třeba odstranit.
Budu se ministra Vojtěcha ptát: kolik pojistného odvádějí největší zaměstnavatelé, jakou váhu by při volbách měli a jak ministerstvo zabrání tomu, aby o penězích systému rozhodovali ti, kdo z něj zároveň obchodně profitují. Budu požadovat, aby Sněmovna ve správní radě VZP zůstala a stát si v nové Kanceláři zachoval hlasovací právo. A premiér, kterému patří velké kliniky, ať veřejně řekne, jestli to skutečně nepovažuje za střet zájmů.
