Článek
Vláda, která včera získala důvěru Sněmovny nemá program pro modernější, bezpečnější a solidárnější Česko. Bude pokračovat v návratu do minulosti, kde se moc soustředí v rukou úzké skupiny lidí a stát se ohýbá podle zájmů hrstky nejbohatších, kteří si díky svému ekonomickému vlivu dokáží koupit zákony, pravidla, zařídit si dotace a úlevy a neplatit daně.
(Článek vychází z projevu na plánu Poslanecké sněmovny dne 14. ledna.)
Vláda, ve které sedí lidé, kteří označují veřejný zájem za ideologii, aby prosadili svou vlastní ideologii jako objektivní pohled na svět, dostala důvěru. Vítězné hnutí ANO jim k tomu poskytlo tak pohodlný odrazový můstek, že obětovalo i podstatnou část svého programu, především v oblasti sociální a environmentální.
Politika vlády nebude ideologická? Co to znamená doopravdy?
Politika nemůže nebýt ideologická, pokud hodlá rozhodovat na základě hodnot a priorit. Co má stát chránit, komu má pomáhat, kdo má nést náklady a v jaké míře - to jsou každodenní politická rozhodnutí, která zasahují do zájmů konkrétních skupin lidí, žádné technikálie.
Tvrzení „my nejsme ideologičtí“ je samo o sobě velmi ideologické. Říká jinými slovy, že některé hodnotové volby se budou odteď vydávat za neutrální a nebude se respektovat demokratická debata. Dílčí a skupinové zájmy se označí za zájmy obecné a subjektivní hledisko za objektivní.
„Nebudeme ideologičtí“ říkají největší ideologové v současné Sněmovně. Lidé, jejichž politické názory a plány nereflektují realitu, data, vědecké poznatky a odborná doporučení a kteří nadto vymýšlí nástroje k umlčení kritiky včetně nevládních organizací, protože je údajně „ideologická“.
V programovém prohlášení vláda slibuje „odmítnout ideologické zásahy“, především v energetice, dopravě a v oblasti zvládání a zmírňování probíhající změny klimatu. Realitu ale ideologická politická hesla nezmění: nepřipraví nás na změnu klimatu, nesníží ceny energií, neozdraví půdu a lesy a nevyčistí vodu a vzduch. A nezajistí lidem ani dostupné bydlení ani zdravější potraviny a životní prostředí ani kvalitnější služby.
„Prosperita bez života“
Jak může země prosperovat bez čistého životního prostředí, snížení množství chemie v zemědělství, zdravých potravin, vzduchu, vody půdy a lesů? A jak je možné ochranu přírody provádět bez znalostí, bez programu, bez opory ve vědeckých poznatcích, bez evropské spolupráce a bez špetky respektu ke svěřené odpovědnosti?
To je problém vládního programu v oblasti životního prostředí: není to plán. Je to seznam slibů, ideologických předsudků a seznam nepřátel.
Plán jak se vzdálit slibovanému řešení
Vláda tvrdí, že zajistí „přijatelné ceny energií“, odmítne ETS2, sníží poplatky za distribuci a přenos a posílí energetickou bezpečnost. Zároveň v části o hospodářství mluví o „dostupné energii za férové ceny“, o modernizaci sítí a tak dále.
Jak ale konkrétně vláda stabilizuje ceny pro domácnosti, když zároveň odmítá energetiku modernizovat a opomíjí klíčový význam levné, bezpečné a dostupné energie z obnovitelných zdrojů?
Jak chce chránit lidi před energetickou a dopravní chudobou, když je odmítnutím emisních povolenek připraví o příjmy ze Sociálně klimatického fondu, a ještě si velmi pravděpodobně přivodí pokuty za nedodržení pravidel, které Česko dobrovolně a právoplatně odhlasovalo?
Jak chce vláda zajistit 1. zdravé životní prostředí, 2. levnou a dostupnou energii a 3. moderní konkurenceschopné hospodářství, když bude dál nesmyslně lpět na prodlužování těžby a spalování uhlí a podpoře nepotřebných, nevýkonných a zastaralých uhelných elektráren?
Uhelný socialismus? Spíš feudalismus
Do vládního prohlášení se příliš okatě promítají zájmy uhelného byznysu. Tento byznys končí, a právě proto potřebuje politické kmotry, kteří mu ještě na nějakou dobu zajistí přísun peněz. Aby bylo na další Mladou frontu nebo fotbalovou Slavii.
Záměr zavádět podpůrné mechanismy pro uhelné elektrárny na netržním principu je cesta k dalšímu vyvádění veřejných peněz směrem k uhlobaronům. Právě těm, kteří o stovky miliard zbohatli na energetické krizi, aniž by zaplatili daň z mimořádných zisků.
Přesně ty miliardy, které tu chybí pro rozvoj komunitní energetiky, posílení přenosové soustavy, rozvoji technologií pro moderní energetiku, ale třeba i pro spravedlivou transformaci regionů postižených minulou těžbou. Regionů, které za posledních víc než sto let pod vládou všemožných uhlobaronů tolik zaplatily zničenou krajinou, navždy zmizelými lidskými sídly, zdravím lidí, sociálním vyloučením a často i ztrátou nadějí a životní perspektivy. Tím vším zaplatily i za nezodpovědnou divokou transformaci 90. let. Zaslouží si investice, nová pracovní místa v zelených průmyslových odvětvích a obnovitelné energetice, investice do rozvoje podnikání a služeb…
Co ale navrhuje nastupující vláda změny? Udržovat dál při životě uhlobarony a magnáty, kterým ta divoká transformace přihrála jejich současné pohádkové majetky.
Česká republika by měla další rozdávání společného bohatství nejbohatším okamžitě zarazit. A zamezit přístupu fosilních lobbistů k politickému rozhodování.
Bydlení jako veřejný zájem, který ale vládu nezajímá
V programovém prohlášení vláda připouští, že „bydlení je veřejný zájem“. Jenže co konkrétně nabízí? „Zrychlení výstavby“ přes tzv. strategické stavby, pobídky investorům, podporu hypoték, PPP projekty (partnerství soukromého a veřejného sektoru) a zároveň omezení energetických a ekologických požadavků na výstavbu.
Takže napumpuje trh penězi a bude tím dál tlačit ceny bydlení nahoru, uleví největším developerům a lidem pak řekne: „Bydlení je drahé, protože ekologie.“ Jenže bydlení je drahé proto, že stát roky selhává v bytové politice jako kombinaci veřejné výstavby, usnadnění družstevní a neziskové výstavby, omezení investičních spekulací s byty, potírání obchodu s chudobou, omezení Airbnb a predátorského developmentu a prevence bytové nouze na základě principu „housing first“ – domov je základ, pro stabilní práci, rodinný život, bezpečí a dobrý život.
Program přímo říká, že vláda zreviduje zákon o podpoře bydlení. Odkládá účinnost zákona, přestože už měl začít pomáhat od letošního roku a je výsledkem letité práce odborníků, obcí a občanské společnosti se znalostí životní reality lidí, kteří na bydlení nedosáhnou. Odkládá se síť kontaktních míst pro bydlení, prevence bezdomovectví i garantované bydlení – věci, které v praxi snižují lidské, společenské i rozpočtové škody.
Oklešťování a zpřísňování povede k tomu, že na pomoc nedosáhnou pracující, senioři a další skupiny. Vláda mluví o „podpoře bydlení“, a přitom připravuje odklady a revize podpory bydlení.
Krajina „bez ideologie“, krajina bez života
V části o zemědělství program tvrdí, že rozsah používání pesticidů a hnojiv nemá vycházet z „ideologických tlaků“ a že rozhodovat mají „odborníci, nikoli aktivisté“. Ve skutečnosti se tu odbornost v ekologii, biodiverzitě, ochraně zdraví a krajiny a v přírodě blízkém hospodaření označuje za aktivismus a za „odborníky“ se vydávají lobbisti agroprůmyslu.
Vláda hodlá „zásadně zrevidovat stávající protierozní vyhlášku“. Jinými slovy se vykašle na každoroční obrovské a nehraditelné ztráty orné půdy a peněz. Z polí v Česku odchází vinou vodní a vzdušné eroze nejcennější půda a škody činí miliardy ročně. Jaká ideologie je ochrana orné půdy?!? Vždyť na těch posledních pár decimetrech závisí naše obživa, potravinová bezpečnost a doslova přežití v téhle zemi, kterou chce mít premiér Babiš nejlepší na planetě. Jak – s poli, kde se už leckde pomalu orá na skálu?!?
Zastavíme kritiku nevládních organizací!
V programovém prohlášení stojí: „Zastavíme dotace pro neziskové organizace, které blokují rozvoj a investice“ a provedeme „zásadní revizí“ financování ekologických iniciativ.
Jinými slovy: ohrozíme veřejně prospěšné služby a partnerství státu s občanskou společností – v sociální oblasti, zdravotnictví, vzdělávání, kultuře, protikorupční práci, ochraně životního prostředí i v lidských právech. Ohlašovaná revize dotací dopadne na rozpočtové a příspěvkové organizace, obce, kraje, a především na lidi, kteří jsou na pomoci nevládních organizací závislí – ty nejzranitelnější. To bylo mnohokrát spočítáno, dokázáno, zobrazeno v barevných grafech a podpořeno svědectvími lidí z praxe.
Špatná zpráva hlavně pro Motoristy a SPD je, že ty organizace, které jim leží v žaludku nejvíc, ty na žádných dotacích z veřejných peněz závislé nejsou.
Nevládní organizace působí transparentně ve veřejném prostoru. Předkládají data, studie, připomínky a kontrolují moc. Kdo chce umlčet neziskovky, ve skutečnosti nechce „neideologickou politiku“. Chce politiku bez kontroly. Další prostor pro zasahování partikulárních a zištných zájmů do veřejných politik.
Není třeba se dívat na občanské organizace, které v demokratickém legislativním procesu podepisují připomínková řízení pod vlastním jménem. Je třeba se dívat na to, kdo pod rukou píše zákony vládním poslancům, aby se vyhnuly legislativnímu procesu, což opakovaně kritizuje Ústavní soud. Kdo píše pozměňovací návrhy a podstrkuje je poslancům, kdo pořádá večírky pro senátorské kluby, kdo neprůhledně financoval politické kampaně dvěma vládním stranám, kdo si umí vyjednat výjimky, dotace a všelijaké platby z eráru, privilegovaný přístup, strategická partnerství a různé smlouvy o smlouvách budoucích? Právě tudy tečou obrovské peníze, tudy se se prosazuje nepřípustný vliv a právě tady naráží veřejný zájem na ideologii promíchanou se zájmy hrstky nejbohatších.
Státní služba do služeb vlády!
Druhá část stejného příběhu pokračujícího únosu státu jsou čistky ve státní správě a rozvracení profesionální státní služby. Vláda po divokých a nekonzultovaných a také protiprávních předvánočních reorganizacích už v prvních dnech nového roku otevřela téma služebního zákona. Aby si usnadnila cestu k odstranění úřednictva, které by třeba trvalo na tom, že je třeba se řídit pravidly a zákony, a dosadila si tam ty, kteří na pokyn schválí a rozhodnou cokoli, co si politické vedení bude přát. Bez ohledu na zákony, pravidla i holou realitu. A tohle je klíčové: když oslabíte pravidla pro státní službu, když vyměníte odborníky za bezvýhradně loajální lidi, když vytvoříte atmosféru strachu, tak nebudujete „efektivní stát“.
Chystáte si stát jako kořist.
