Článek
Národním zájmem číslo jedna by pro každou českou vládu mělo být – alespoň podle Ústavy a platných zákonů – zachování a pěstování demokracie, ochrana lidských a občanských práv a svobod. To je náročný, mnohovrstevnatý úkol: vyžaduje odpovědnost institucí, nezávislé soudy, plně funkční instituci veřejného ochránce práv, a také aktivní občanskou společnost a nezávislá média, která vykonávají veřejnou kontrolu moci a politických rozhodnutí. Patří sem spolky, iniciativy i profesionální a expertní nevládní organizace, veřejnoprávní média. Jistě také média soukromá, pokud je jejich vlastnictví a financování opravdu transparentní (bez uvozovek) a není v konfliktu zájmů, typicky se zájmy aktivních politiků nebo oligarchů s politickým vlivem.
„Transparentnost“ jako nástroj umlčení
A teď k podstatě. Když politici se sklony k autoritářství – a k protěžování vlastních byznysových zájmů či zájmů svých sponzorů – mluví o „transparentnosti neziskovek“, mívají na mysli nálepky, obstrukce a šikanu iniciativ občanů a občanek, kterým záleží na prostředí, kde žijí. Zblízka jsem v posledních patnácti letech viděla zavádění a dopady zákonů o tzv. „zahraničních agentech“ v Rusku, v Ázerbájdžánu, Gruzii či ve Střední Asii – v postsovětském prostoru se jim neřekne jinak než „ruský zákon“. Typický postup: nejprve zvláštní režim jen pro kritické či „problematické“ organizace, povinné „označování“ zahraniční podpory (které je stejně patrné z výročních zpráv), poté zákazy jejich působení ve vzdělávání a ve veřejném prostoru. Následují stále nové povinnosti a výkazy, za jejichž drobné či opožděné plnění hrozí vysoké pokuty a postihy. Cílem není transparentnost, ale omezení účasti veřejnosti na rozhodování, umlčení odborné oponentury veřejných politik a eliminace kontroly politické a úřední moci.
Co na to říká právní stát
Účast veřejnosti při rozhodování je klíčová zásada odpovědného vládnutí. V Evropě ji chrání nejen právo Evropské unie (Soudní dvůr EU takto zrušil maďarskou verzi „ruského zákona“), ale i Evropská úmluva o lidských právech, závazky Rady Evropy a OBSE a samozřejmě Aarhuská úmluva, obzvlášť důležitá pro zajištění práva občanů a občanek na zdravé životní prostředí. Stojí na třech pilířích: (1) právu veřejnosti na přístup k informacím o životním prostředí, (2) právu na účast veřejnosti v rozhodování a (3) právu na přístup k právní ochraně, tedy možnosti domoci se nápravy, když úřady tato práva poruší. Úmluva je pro Česko závazná a promítá se do českých i unijních předpisů; její smysl je chránit právo lidí mluvit do věcí, které ovlivňují jejich zdraví a prostředí, a bránit „umlčovacím“ trikům.
Žádná demokratická ani protikorupční vláda se bez občanských iniciativ a nevládních organizací neobejde. Žádný úřad nedohlédne na porušování práva a ochrany životního prostředí v každém koutu země, žádná státní agentura sama nedoručí služby v potřebném rozsahu a kvalitě těm nejzranitelnějším a neposkytne spolehlivou, daty a zkušeností podloženou zpětnou vazbu z terénu.
Transparentnost? Ano – ale pro všechny
Nevládní a občanské organizace už dnes zveřejňují výdaje, podléhají auditům a kontrolám; dává smysl sjednotit registr dotací pro všechny příjemce veřejných peněz (včetně firem, svazů a korporací) a současně ochránit citlivá data tam, kde jde o oběti a humanitární pomoc. Transparentní má být však také financování politických stran a penězovody v médiích a reklamě – to jsou skutečné zdroje vlivu, ne komunitní spolek, který sází stromy a hlídá radnici.
Dohled nad financování politických stran je dnes pod kontrolou hlavně během předvolebních kampaní, mimo ně je ale netransparentní a přitom právě tehdy se budují vztahy a závazky. Dobrovolně plně transparentní financování mají z parlamentních politických stran jen Zelení a Piráti. I s registry „třetích osob“ zůstává obtížné dohledat skutečné vlastníky a ceny mediálního prostoru, zejména ve venkovní reklamě a u zprostředkovatelů (reklamních agentur). Potřebujeme plnou sledovatelnost smluv a konečného vlastníka. Na komunální úrovni je pak regulace financování politických stran a uskupení prakticky neexistující a právě tam vzniká nejčastěji prostor pro korupční příležitosti – přes vazby na městské firmy, zakázky a reklamu.
Tohle jsou základní body, za kterými stojím, i když prosazovat je bude mimořádně těžké:
- Jednotná a férová pravidla otevřených dat pro všechny příjemce veřejných peněz (stát, kraje, obce, firmy, svazy i NNO).
- Nepřípustnost jakékoli šikany nevládních neziskových organizací – v našem (evropském) právu jsou nepřípustné a do demokracie nepatří.
- Otevřené účty politických stran a úplná dohledatelnost výdajů: nejen v kampani, ale neustále.
- Školy nadále otevřené občanské společnosti a propojené s ní. Občanská společnost jsou i komunity rodičů, učitelstva a přirozené prostředí, ve kterém mají děti vyrůstat.
- Respekt k účasti veřejnosti v řízeních o životním prostředí, energetice a veřejném prostoru – tak, jak to vyžaduje Aarhuská úmluva.
Nevládky nejsou „cizí agenti“. Jsou to oči a uši společnosti. Kdo je chce onálepkovat a umlčet, nechce „víc pořádku a transparentnosti“ – chce méně kontroly nad vlastní mocí.
