Článek
Na první pohled neškodné plácnutí do vody, vždyť kdo nechtěl ukončení války v Ukrajině a dobré vztahy se Spojenými státy? Na druhý pohled Zahraniční výbor hlasy nastupující vládní koalice chválí něco, o čem se napadená Ukrajina snaží vyjednávat, aby nebyla postupně donucena ke kapitulaci, a k čemu evropští lídři vznášejí vlastní kritické protinávrhy.
Zahraniční výbor v té nejnevhodnější chvíli vyzývá poměrně podlézavým způsobem k posilování dvoustranných vztahů se Spojenými státy, bez ohledu na Ukrajinu, bez ohledu na své nejbližší evropské spojence. Cílem takového usnesení není ani mír v Ukrajině ani zachování slušné podoby transatlantického partnerství. Cílem je svézt se na vlně evropského populismu, který by si trumpovský styl moc přál napodobit.
Trumpův „mírový plán“, který ve skutečnosti neznáme
Jádro problému začíná v tom, že žádný oficiální, závazný mírový plán Trumpovy administrativy pro Ukrajinu veřejně neexistuje.
Trumpova administrativa původně vyšla s rámcem, který by fakticky zmrazil frontu a zakonzervoval situaci na Ruskem okupovaných územích a po Ukrajině by vyžadoval zásadní územní ústupky výměnou za jakési „garance“, jejichž povaha je velmi nejasná. Netřeba dodávat, že pojem „bezpečnostní garance“ patří v putinovském Rusku do stejné kategorie jako mezinárodní právo. Kategorie má interní označení: nepodstatné, nezávazné a ohebné podle potřeby.
Výbor českého parlamentu tak chválí „mírové úsilí“, k němuž nemá ani oficiální dokument ani relevantní informace, a zároveň ignoruje hlas země, o jejíž existenci se tu vede válka – Ukrajiny.
Trump: Evropa jako „slabá“ a rozkládá se. Budoucí vládní koalice: bravo!
Zhruba ve stejném čase byla zveřejněna nová Národní bezpečnostní strategie Spojených států. Oficiální dokument Bílého domu – který doopravdy máme černé na bílém – stručně řečeno mění vztah k Evropě v americké zahraniční politice. Líčí Evropu jako kontinent v „civilizačním úpadku“ (Hello, Mr Putin!), varuje před „civilizačním vymazáním“ Evropy během dvou desetiletí, pokud neotočí směrem k tvrdé, nacionalistické politice. Chce „pěstovat odpor vůči současné trajektorii Evropy uvnitř evropských států“ (= otevřené vměšování do záležitostí evropských států) a pozitivně se vyjadřuje o „vzrůstajícím vlivu vlasteneckých evropských stran“ (to zní jistě velmi libě uších stran nastupující vládní koalice, že?) a přitom hodlá usilovat o „strategickou stabilitu“ s Ruskem. Označuje konflikt na Ukrajině jako „problém“, který má být vyřešen rychle, aby se Spojené státy mohly soustředit na jiné priority.
V nedávném rozhovoru pro Politico Trump potvrdil své hodnocení Evropy jako „slabé“ a „upadající“, prostoru, kde je žádoucí otevřeně podporovat vlastní politické favority typu Viktora Orbána. Americký právník a politolog Daniel Kelemen zavedl pro tento typ politiků vtipně přiléhavý pojem „pet autocrat“ („pet“ = domácí mazlíček).
Trump označuje evropské lídry za neschopné a my bychom se měli konečně připravit na konec éry Pax Americana, probrat se z letargie a rychle promýšlet vlastní autonomní evropskou bezpečnostní architekturu, která nebude (tolik) záviset na Spojených státech a dokáže válečné konflikty na evropském území řešit samostatně, rozhodně, účinně a BRZY.
Zahraniční výbor Sněmovny v současném složení ve své většině namísto výzvy k aktivnímu podílu na rychlém vybudování takové architektury zvolil taktiku slabé povahy, která raději se běží zavčas přilísat k šikanátorovi, než aby se zamyslela, nakolik je taková taktika udržitelná, bezpečná, důstojná a ano – suverénní.
Kam se poděl odpor stran nastupující vládní koalice k výdajům na obranu?
Donald Trump v březnu před červnovým summitem NATO v Haagu vzkázal svým spojencům „If they don’t pay, I’m not going to defend them. No, I’m not going to defend them.“(„Když nebudou platit, nebudu je bránit.“) a svůj požadavek na 5% výdaje na obranu prosadil.
Strany nastupující vládní koalice v Česku přitom ještě nedávno v předvolební kampani líčily i dosažení hranice 2 % HDP na obranu jako neopodstatněné. Teď jejich poslanci tleskají politice amerického prezidenta, který Evropu k vyšším obranným výdajům agresivně tlačí a vyhrožuje neplněním spojeneckých závazků. To dává smysl jen v hlavách politiků, kteří nehledí ani na bezpečnostní zájmy ani na logiku veřejných výdajů.
Bez Evropy žádný spravedlivý mír nevznikne
Je pochopitelné, že role Spojených států v jednání s Ruskem je nezastupitelná – mají vojenskou, ekonomickou i politickou váhu, kterou Evropa nemá. Jenže čím víc Evropa váhá v podpoře Ukrajiny a čím méně je ochotná převzít reálnou odpovědnost, tím spíš se budoucí bezpečnostní architektura na kontinentu bude psát bez ní. To mimochodem zdůrazňuje i řada evropských analytiků a komentátorů: bez jasné, jednotné evropské pozice a bez dlouhodobých garancí pro Ukrajinu se mír zvrhne v přestávku před další agresí.
Situaci zhoršuje ruská hybridní válka: systematické dezinformační kampaně, trollí farmy a sofistikované operace typu „Doppelganger“, které pomocí falešných médií a klonovaných webů cíleně rozkládají podporu Ukrajině a posilují extrémní a nacionalistické síly v Evropě. Evropská unie na to reaguje novými sankcemi proti aktérům hybridních útoků a propagandy, ale škody, které tyto operace napáchaly v politickém a veřejném prostoru, jsou už dost vidět – i u nás. Přesně tyto škody vynesly do poslanecké lavice Jindřicha Rajchla. Sedět naproti němu v Zahraničním výboru je jako pustit si První kanál ruské televize.
Právě proto je tak nebezpečné, když český parlamentní výbor přijme usnesení, které v této situaci posílá do světa jednoduchou zprávu: „Trump ví, jak ukončit válku, a my mu tleskáme.“ Bez jediného slova o tom, že jakákoli dohoda musí respektovat územní celistvost Ukrajiny v mezinárodně uznaných hranicích a její suverenitu, tj. právní subjektivitu a právo rozhodovat o vlastní budoucnosti, například ve smyslu členství v jakékoli mezinárodní organizaci.
Co bychom měli dělat místo adorace Donalda Trumpa
Česká republika může a musí chtít po Spojených státech aktivní roli při hledání spravedlivého míru – to je v našem bytostném zájmu. Ale stejně důležité je trvat na několika zásadách:
- Bezpečnostní strategie USA není naše bezpečnostní strategie. Máme právo a povinnost ji kriticky číst, přiznat si, že část jejích východisek je s našimi hodnotami a zájmy těžko slučitelná, a zařídit se podle toho.
- Jakýkoli „mírový plán“ pro Ukrajinu musí být založený na mezinárodním právu. Ne na čímkoli motivované ochotě kohokoli kromě Ukrajiny překreslit hranice ve prospěch agresora, jen proto, že je svět unavený nebo má „jiné priroty“. Právě je v mezinárodním právu definován zločin agrese a Rusko je z tohoto zločinu obviněno.
- Evropa musí přestat čekat, co rozhodnou a udělají jiní. Je čas si při čtení nové americké bezpečnostní strategie konečně uvědomit, že Rusko je především evropský problém a spravedlivý mír na Ukrajině je úkol především pro její evropské spojence. A ten úkol beze všech diplomatických vytáček zní: porážka Ruska.
- Česká diplomacie má být hlasem pro Česko. To znamená aktivně prosazovat zapojení Evropské unie do všech formátů jednání o Ukrajině a adekvátně se podílet na dlouhodobém financování ukrajinské obrany, obnově země a její integraci do evropských struktur.
Pro mě není hlavní předmět zájmu Donald Trump, ale to, co máme udělat v nastalé situaci – v Praze a v Evropě. Jestli budeme mít odvahu vzít vlastní bezpečnost i solidaritu s Ukrajinou do svých rukou nebo se spokojíme s rolí statistů v cizím příběhu se všemi důsledky, co to pro nás bude mít.
