Článek
Představte si, že vám hrozí, že za pár měsíců přijdete s rodinou o byt. Ještě to není jisté – ale situace se komplikuje. Dluh na nájmu roste, nevíte, na jaké dávky máte nárok, a s pronajímatelem si nerozumíte. Vaše rodinné příjmy z práce vám na pokrytí veškerých nákladů domácnosti prostě nestačí. V takové chvíli potřebujete poradit dřív, než bude pozdě.
Přesně k tomu slouží poradenství v bydlení, které zakotvuje zákon o podpoře bydlení. Pomáhá lidem zorientovat se v nájemních vztazích, získat dávky, domluvit se s pronajímatelem nebo najít nové bydlení dřív, než to stávající ztratí. Jednoduchý princip: čím dřív se problém řeší, tím levněji a pravděpodobněji se vyřeší. Jenže vláda nyní prosazuje novelu tohoto zákona, která celou tuto logiku obrací naruby.
Pomoc jen pro ty, kdo už padají
Dnes má být poradenství dostupné přibližně jednomu milionu lidí ve stovkách tisíc domácností – těm, kdo mají s bydlením problémy nebo jim teprve hrozí. Vládní novela ale tuto skupinu výrazně zužuje. Nově by na pomoc dosáhli jen ti, kdo už jsou přímo v bytové nouzi, nebo o bydlení mohou přijít během několika málo měsíců.
V takové situaci se dnes nachází asi 160 tisíc lidí v přibližně 70 tisících domácnostech. I s dalšími ohroženými skupinami se dostaneme nanejvýš na 200 až 250 tisíc lidí. Cílová skupina poradenství se tedy smrští o 75 až 80 procent.
Jinak řečeno: zákon přestane pomáhat lidem, kteří jsou na hraně, a začne se soustředit výhradně na ty, kdo už hranou přepadli. Pomoc přijde ve chvíli, kdy je situace daleko složitější, dražší a pro rodiny mnohem bolestnější.
Prevence vychází levněji. Vláda to ví, ale škrtá
Není to dohad ani politická rétorika – jsou to čísla z podkladů, které vláda sama zadala. Přímé náklady bytové nouze pro veřejné rozpočty přesahují 4 miliardy korun ročně, tedy přibližně 61 tisíc korun na jednu domácnost. Celý zákon o podpoře bydlení přitom stojí přibližně 1,47 miliardy korun ročně – a jeho úspory z prevence pádu domácností do bytové nouze jsou odhadovány na přibližně 1,4 miliardy korun. Systém se tedy téměř celý zaplatí sám. Pokud ale zákon omezí prevenci jen na ty, kdo jsou již v nouzi nebo ji čelí během tří měsíců, preventivní efekt se dramaticky snižuje – a s ním i tyto úspory.
A co je ještě absurdnější: důvodová zpráva k novele tato čísla vůbec neobsahuje. Nepokouší se vyčíslit žádné úspory, nevyhodnocuje ztrátu preventivního efektu a nevysvětluje, z jakých analýz vláda při tak zásadní změně vycházela.
Dvě pětiny lidí bez domova jsou děti
V bytové nouzi dnes v Česku žije více než 62 tisíc dětí. Téměř dvě pětiny všech lidí bez stabilního bydlení jsou děti – to není statistická abstrakce, ale konkrétní děti, které vyrůstají na ubytovnách, v přelidněných bytech nebo bez stálé adresy. Rodiny s dětmi přitom tvoří přibližně 42% všech domácností v bytové nouzi. Nestabilní bydlení v dětství má přímý dopad na školní výsledky, zdraví i šance v dospělosti – a bytová nouze patří mezi nejčastější důvody pro umísťování dětí do ústavní péče.
Zákon o podpoře bydlení byl jedním z mála nástrojů, jak těmto rodinám pomoct dřív, než se jejich situace stane neřešitelnou. Poradenství dostupné v rané fázi – než rodina přijde o střechu nad hlavou – je přitom výrazně levnější než následná krizová pomoc, zabydlování z azylových domů nebo institucionální péče o ohrožené děti. Jestli někdo myslí podporu rodin vážně, musí začít právě tady.
Škrty jdou ještě dál
Problém ale nekončí u samotné novely. Jak upozornili Platforma pro sociální bydlení, Iniciativa nájemníků a nájenic a Arnika, Ministerstvo pro místní rozvoj v letošním grantovém kole nepřidělilo ani korunu na projekty v oblasti dostupného bydlení. Podpořeny byly výhradně projekty cestovního ruchu a bezbariérového přístupu.
Bez peněz tak zůstaly desítky projektů zaměřených na podporu nájemníků, prevenci bytové nouze nebo poradenství pro ohrožené skupiny. A to i přesto, že výzva tyto oblasti výslovně uváděla jako prioritní. Organizace, které lidem v bytové nouzi pomáhají každý den v terénu, najednou nebudou mít z čeho platit ani základní provoz.
Vládní pozměňovací návrh k novele navíc zavádí příjmové testy, které z podpory fakticky vyloučí i důchodce. Limit pro získání pomoci by totiž byl nastaven na přibližně 8 800 korun měsíčně – jenže minimální starobní důchod je 9 800 korun, tedy vyšší než povolený příjem. I ti nejchudší penzisté by tak byli pro úřady formálně „příliš bohatí“. Příjmovým testem by podle propočtů Platformy pro sociální bydlení neprošla ani většina samoživitelek.
Odborníci propouštěni, zákony mazány z plánu
Z legislativního plánu vlády zmizely klíčové zákony, které měly systém dostupného bydlení dotáhnout – například zákon o bytových společnostech, který doporučovaly jak analýzy NERV, tak zpráva OECD z roku 2025. Z projednávané novely stavebního zákona se ruší paragrafy, které měly obcím umožnit prosazovat dostupné nájemní bydlení přes plánovací smlouvy – a to bez jakékoli analýzy, která by prokázala jejich nefunkčnost.
Ministerstvo pro místní rozvoj sloučilo klíčové odbory a k 1. dubnu 2026 zrušilo 15 vedoucích pozic odborníků na bydlení. Na Ministerstvu práce a sociálních věcí bylo bez náhrady zrušeno 67 až 82 míst – odbory to označily za největší propouštění za dvacet let.
V době prohlubující se bytové krize stát nebuduje odborné kapacity. Stát je bourá. Podpora bydlení je přitom základní ochrana pro rodiny, které se ocitají na hraně – a je to nástroj, který se státu vyplatí násobně víc, než kolik do něj investuje. Nenechme ho rozmontovat tiše, bez debaty a bez čísel.
Moje vystoupení ve Sněmovně k novele Zákona dostupném bydlení najdete zde.
