Článek
Návrh zákona vládních poslanců byl nahrán do systému Poslanecké sněmovny 29. prosince jako sněmovní tisk 76 a 77. Vláda ho schválila hned na svém prvním zasedání po Novém roce.
Novou úpravou se má zrušit služební zákon - pojistka, že stát funguje spolehlivě i při střídání vlád. Že se rozhoduje podle apolitických pravidel a že úřednictvo slouží státu, ne konkrétní politické straně.
V roce 2014 Rada Evropské unie v doporučeních pro Česko výslovně vyzvala k přijetí a zavedení služebního zákona, který zajistí „stabilní, efektivní a profesionální“ veřejnou správu. Česká vláda v roce 2015 sama uvedla, že Evropská komise podmínila čerpání evropských peněz přijetím záruk k dokončení úprav služebního zákona.
Tohle není „bruselský diktát“. Je to elementární logika: evropské peníze se mají rozdělovat v prostředí, které minimalizuje riziko korupce, střetu zájmů a účelových zásahů do rozhodování. A když stát tuhle pojistku záměrně oslabí nebo zruší, nedivme se, že vzroste nedůvěra a poklesne ochota posílat do Česka další miliardy eur.
Kolik stojí slabý stát: dotace nejsou abstraktní „eurofondy“ aneb peníze nerostou na stromě
Nefunkční kontrolní mechanismy a dotační podvody můžou přijít jak evropského, tak českého daňového poplatníka v Česku opravdu draho, velmi draho:
· ROP Severozápad je dlouhodobě označovaný jako jeden z největších dotačních podpodů: za problémové projekty v řádu desítek miliard Evropská komise následně Česku uložila finanční korekce v miliardách (v médiích často uváděných kolem 2,7 mld. Kč).
· „Kauza Motol“ (aktuální a extrémně varovná) — Úřad Evropské veřejné žalobkyně (EPPO) popisuje podezření na korupci a dotační podvody u projektů financovaných / kofinancovaných EU v celkové hodnotě přes 160 milionů eur (cca 4 mld. Kč).
Pro srovnání: v politicky nejznámější kauze Čapí hnízdo šlo o dotace zhruba ve výši 50 milionů Kč, které byly následně vráceny.
Když stát ztratí profesionální páteř a kontrolní brzdy, zaplatí to občané — v menším objemu služeb horší kvality, v pokutách, v rozpadlých systémech, i v tom, že se toky peněz načas zbrzdí, nebo přesměrují.
Co stát skutečně potřebuje – a co návrh zákona vůbec neřeší
Iniciativa Česko, funguj! ve své „Dvanáctce“ a navazujících podkladech trefně popisuje, že problém státní správy není v tom, že by úředníci měli „moc ochrany“ Problém je, že státní služba neumí přilákat a udržet talenty: nemá dobře nastavený kariérní a rozvojový systém, odměňování ve státní správě je nekonkurenceschopné a nepřehledné. Proto je obtížné přilákat špičkové experty a expertky, proto řada schopných lidí odchází a mladí lidé se do státní správy nehrnou, aby tam na referentských pozicích léta naráželi na skleněné stropy.
Dvanáctka navrhuje mimo jiné centralizovat výběr a rozvoj klíčových odborníků a manažerů na podle jejich schopností a potřeb státní správy („princip jedné státní služby“) a zavést konkurenceschopnější, cílené odměňování s předvídatelným rozpočtem na platy.
A výslovně varuje před zkratkou: „ušetřím, když propustím úředníky“. To podle expertů a zkušeností samotných státních úředníků a úřednic, včetně mé vlastní, v praxi nefunguje a vede spíš k chaosu a ztrátám lidí. „Reforma“ předkládaná poslanci nové vládní koalice stojí především na vyvolávání personální nestability s má za cíl oslabovat pojistky proti politickým zásahům.
S expertními doporučeními je politická reprezentace obeznámena: iniciativa Česko, funguj! uvádí podporu Dvanáctky napříč sněmovnou včetně hnutí ANO a média popsala, že plán podpořil osobně i Andrej Babiš. Iniciativa nově upozorňuje na rozpor mezi těmito dřívějšími závazky a dnešním poslaneckým návrhem.
Největší problém: slabší pojistky proti účelovému politickému tlaku
Návrh zákona ruší dvě klíčové „pojistky“: pozici nejvyššího státního tajemníka a služební komisi. V praxi to znamená posun od institucionální ochrany neutrality (rychlá nezávislá brzda) k čistě individuální ochraně (běžné – nikoli správní – soudy trvající měsíce až roky). A to je rozdíl, který v reálném provozu rozhoduje: systém buď politický tlak ustojí – nebo se mu přizpůsobí.
Systém je nejzranitelnější ve chvíli, kdy lze snadno, rychle a účelově měnit strukturu a obsazení klíčových míst. Návrh posiluje prostor, kde může politické vedení přímo nebo nepřímo ovlivňovat obsazování vrcholných pozic a chod úřadu. A přesně sem patří i současný kontext „systemizací“ a reorganizací. Zelení upozorňovali, že postup reorganizací zejména na ministerstvu zahraničí a ministerstvu životního prostředí je velmi pravděpodobně v rozporu se zákonnými požadavky (včetně povinného projednání s odbory) a může být soudně napadnutelný.
Jakmile se vytvoří pocit, že vrcholové odborné pozice nejsou stabilní a že se „nevyplatí odporovat“, začne působit autocenzura a strach. A v takovém prostředí je mnohem snazší prosazovat účelová rozhodnutí ve prospěch těch, kdo mají politickou moc nebo ekonomické páky. I na to upozorňuje dlouhodobě i Evropská komise: politizace a nedostatek náboru lidí na základě jejich kompetencí „plodí korupci a podkopá výkon veřejné správy“.
Odborový svaz státních orgánů a organizací argumentuje velmi srozumitelně: běžného člověka nezajímá paragraf, ale to, jestli úřad rozhoduje včas, předvídatelně, odborně a nestranně. A právě proto OSSOO návrh zákona kritizuje a potvrzuje, že návrh zákona místo řešení reálných problémů státní správy směřuje k oslabení ochrany zaměstnanců a snazšímu propouštění, vznikal naprosto bez odborné debaty a mimo řádný legislativní proces. Slabý stát je trest pro všechny, kdo od něj potřebují služby – od stavebního řízení po sociální dávky.
Oligarchizace: z pravidel se stane překážka a ze slepé loajality výhoda
Oligarchizace neznamená, že „někdo je bohatý“. Znamená to, že ekonomická síla je tak masivní, že začne zasahovat do politiky, tvorby zákonů a rozhodování státu. Nejefektivnější cesta k takovému státu vede přes oslabení těch, kteří mají říkat „nejde to“, „je to v rozporu s pravidly“, „musí se soutěžit“ a „musí být kontrola“. Pak začíná fungovat systém privilegovaných přístupů, které se dají ovlivnit a koupit.
To přesně se v Česku děje posledních 35+ let a stát momentálně těžce balancuje na hraně uchvácení státu zájmy oligarchů. Nejviditelněji je v pozadí současné vlády přítomen Pavel Tykač jako sponzor Institutu Václava Klause, který je propojený se stranou Motoristé sobě a osobně i Andrej Babiš jako stále (!) ještě vlastník holdingu Agrofert a celé řady dalších firem. Oba a mnozí další mají zájem ukusovat dál z veřejných prostředků nejen na státních zakázkách a dotacích, ale i pomocí rozhodování o tom, které zakázky bude stát vůbec vyhodnocovat jako potřebné a strategicky důležité.
Opravdu nevěřím tomu, že za novým návrhem zákona o státních zaměstnancích je nějaký zájem na úsporách. Jak píše David Ondráčka ve své nové knize Kauza Česko: „Destrukcí státní správy (…) oligarchové nechtějí ušetřit veřejné peníze. Tohle nejsou jejich peníze. Oligarchie se nikdy nestará o to, aby šetřila cizí peníze, jen aby vydělávala svoje, čím více, tím lépe.“
Zvláště ilustrativní je v tomto kontextu vyhazov vrchního ředitele Leo Steinera, který brzdil dotace Agrofertu. Jeho sekce měla na starosti evropské a národní programy a podílela se na postupech souvisejících se střetem zájmů a dotacemi. Nová ministryně mu oznámila zrušení sekce a jeho očekávaný odchod. Je to signál, že „nepohodlní“ lidé se budou odstraňovat a s novým zákonem to půjde ještě rychleji. Stát se stane ještě zranitelnějším vůči těm, kterým záleží na poctivé práci a skutečně hospodárném zacházení s penězi daňových poplatníků, českých i evropských.
Poslanecký návrh zvyšuje riziko, že z odborných pozic budou „rotační místa“ obsazovaná podle loajality: rozhodování o dotacích, kontrolách a zakázkách bude měkčí a opatrnější; nejzkušenější a nejčestnější lidé budou vyhozeni nebo odejdou, protože nebudou chtít hrát politické hry. Posílí se ve státní správě dlouho kultivovaný modus vivendi z časů normalizace 70. a 80. let „hlavně nevystupuj z řady a nedělej problém“.
Přesně v tuto chvíli se z údajných úspor a „modernizace“ stává nepřátelské převzetí.
Proč to bude drahé: pro obce, firmy i veřejné služby
Evropská unie má mechanismy, jak reagovat na vážné nedostatky v řízení a kontrole vyplácení evropských fondů – včetně přerušování či pozastavování plateb. A existuje i režim podmíněnosti, který má ochránit finanční zájmy Evropské unie.
A existuje i režim podmíněnosti právním státem, který má chránit rozpočet EU. V roce 2022 Rada EU rozhodla o pozastavení 6,3 miliardy eur pro Maďarsko v rámci kondicionality.
Závěrem
Vláda vědomě a úmyslně zvyšuje systémové riziko v oblasti, kde se rozhoduje o miliardách – a to se v auditech, hodnocení institucí a důvěře partnerů prostě projeví. Zrušení služebního zákona je další konflikt s evropskou logikou depolitizace správy. Je to krok, který může zlikvidovat nestrannou administrativu a institucionální standardy a učinit ze státu a veřejných rozpočtů kořist oligarchů a jejich politických představitelů.
Funkční státní správa šetří peníze: tím, že rozhoduje předvídatelně, brání chybám, brání pokutám, brání korupci. „Vyhazovy a chaos“ nejsou cestou k úsporám — to je účet, který přijde později. A může být brutální.
Tohle není spor „o úředníky“. Je to spor o to, jestli bude Česko řízené pravidly – nebo telefonáty. I já budu proto dál pečlivě sledovat další projednávání sněmovních tisků 76 a 77, pojmenovávat rizika konkrétně po paragrafech a tlačit na tři věci, které dávají smysl i podle Česko, funguj!: otevřený proces, modernizaci místo destrukce a zachování pojistek politické neutrality.
