Článek
Právní rámec: co v Česku skutečně platí ohledně střetu zájmů.
Během minulého vládního mandátu Andreje Babiše neexistoval současný právní rámec anebo měl velké mezery. Dnes je už poměrně přesný a do detailu vyložený. Andrej Babiš už vícekrát prokázal, že dává přednost svým osobním a obchodním zájmům. Víme všechno, co vědět potřebujeme.
Český zákon o střetu zájmů zakazuje členům vlády a dalším veřejným funkcionářům, aby kontrolovali média a podniky závislé na veřejných zakázkách či dotacích. Evropská legislativa – konkrétně finanční nařízení EU – pokládá střet zájmů za situaci, kdy může být ohroženo nestranné a objektivní rozhodování ve věcech, které mají dopad na finanční zájmy EU. Audit Evropské komise už v minulosti dospěl k závěru, že Andrej Babiš má faktický i ekonomický prospěch z podnikání Agrofertu a tento stav trvá. Andrej Babiš je skutečným majitelem a osobou kontrolující Agrofert. Může být tedy buď předsedou nebo členem vlády, anebo majitelem Agrofertu. Nemůže být obojí zároveň
Nález Ústavního soudu (Pl. ÚS 4/17) potvrdil právo státu regulovat střet zájmů, aby se zabránilo zneužití jakékoli veřejné funkce ve prospěch soukromého podnikání. Ústavní soud zároveň zdůraznil, že funkcionáře nelze posuzovat jen podle formálního vlastnictví majetku. Je potřeba posuzovat skutečný vliv a prospěch, který může z podnikatelských aktivit mít.
Prezident republiky nemůže jednat jinak, než po Andreji Babišovi vyžadovat skutečné řešení a nejlépe takové, které bude schopen on sám veřejně obhájit. Jedná se totiž o veřejný zájem.
Když premiér zastupuje své podniky, nezastupuje české farmáře.
Andrej Babiš byl v otevřeném střetu zájmů už během svého minulého premiérského období. V Bruselu vyjednával o podobě evropské zemědělské politiky způsobem, který upřednostňoval velké agroholdingy. Agrofert, jeden z největších příjemců zemědělských dotací v EU, z takového nastavení výrazně těžil. Poškodilo to české zemědělství jako celek, zejména malé a střední farmáře.
Programové prohlášení jeho možné budoucí vlády posouvá tento princip ještě dál. V části věnované zemědělství se uvádí, že dotace mají být vázány pouze na produkci potravin a krmiv. Úplně se opomíjí jeho ekologické a krajinotvorné funkce, jako je zadržování vody, adaptace na klimatickou změnu nebo ochrana půdy. Opět model výhodný pro velké holdingy zaměřené na intenzivní produkci (čti nadprodukci v logice pozdního „socialismu“ 80. let, ve které mají největší čeští agrobaroni své kořeny) nikoli pro dlouhodobou udržitelnost české krajiny, diverzitu zemědělských podniků, zdraví krajiny i potravin a potravinovou bezpečnost.
Střet zájmů je politická slabost - politik ve střetu zájmů je „lame duck“.
Dnes Andrej Babiš ostře kritizuje Evropskou zelenou dohodu. Byl to však právě on, kdo ji podepsal. Jak je to možné?
Někdejší podpis není jen v rozporu s jeho současnou rétorikou, ale s celým jeho vyprávěním o vlastním působení v politice. Skutečný důvod jeho tehdejšího souhlasu je, že premiér ve střetu zájmů je politicky oslabený. Nedokáže vzdorovat tlakům domácím ani evropským. Nejedná ve prospěch českých zájmů, ale dokonce ani podle zájmů svých politických spojenců a voličů, kterým tvrdí, že Green deal je „zelené šílenství“.
Premiér s nevyřešeným střetem zájmů je slabý a není spolehlivý aktér pro nikoho mimo sama sebe. Je předvídatelně zranitelný. Jeho politické rozhodování může být kdykoli motivováno snahou „uklidnit“ evropské instituce nebo zmírnit rizika pro vlastní firmy. Nemluvě o ostudě, kterou jako člověk spojený s podváděním v roli premiéra své zemi už jednou způsobil.
Koho tedy bude možný budoucí premiér zastupovat? Sebe a ostatní oligarchy.
Propojení ekonomické a politické moci je projevem postupující oligarchizace naší politiky – procesu, který postupně oslabuje demokracii, právní stát, hospodářskou soutěž a schopnost České republiky prosazovat své zájmy v zahraničí. Programové prohlášení budoucí vlády je cestovní mapou tohoto postupu.
Střet zájmů budoucího premiéra není nějakou osobní věcí Andreje Babiše, kterou si musí vyříkat s prezidentem, aby ho mohl jmenovat. Je to závažný bezpečnostní, ekonomický, právní a reputační problém celé země.
