Byty jsou! Někdo v nich ale skladuje peníze. Možná někdo blízký Kremlu

Kdo dnes ve větším městě shání bydlení, nesoutěží jen s jinými rodinami. Soutěží s kapitálem, který nemusí řešit hypotéku, úrokovou sazbu, úspory ani výši platu. Zaplatí hned a tržní cenu klidně přeplatí. Odkud se peníze na byt vzaly, na to se český systém často neumí ani zeptat – a ještě hůř si umí vynutit přesvědčivou odpověď.

Krize bydlení, praní špinavých peněz a oligarchizace se ve veřejné debatě objevují jako tři oddělené problémy. Jenže je spojuje jeden politický systém, který umožňuje hromadit nemovitosti, skrývat skutečné vlastníky a ukládat do bytů peníze, na jejichž původ se stát neptá. ODS tento systém pomáhala postavit. ANO ho dnes chrání a dál upevňuje. Po ruské invazi na Ukrajinu už není „jen“ nespravedlivý. Stala se z něj obří díra do naší národní bezpečnosti.

Byty se mění v kapitálová úložiště. Pak neslouží jako domov, ale jako trezor: uchovávají hodnotu, rostou na ceně a lze je skrýt za firmu nebo zahraniční vlastnickou strukturu. Každý byt držený hlavně jako finanční aktivum zároveň omezuje nabídku pro lidi, kteří potřebují skutečně bydlet. Investiční poptávka zvedá ceny, tlačí nahoru nájmy a vytlačuje z měst učitele, zdravotní sestry, knihovnice, prodavače i mladé rodiny.

Tady se drahé bydlení potkává se špinavými penězi. Evropská komise odhaduje, že obyvatelé EU drží v zahraničních nemovitostech přibližně 1,4 bilionu eur. Právě složité zahraniční vlastnictví a financování zásadně komplikují zjišťování původu peněz a realitní sektor patří mezi vysoce rizikové oblasti praní peněz.

Česko přitom rozhodně nestojí stranou. Jen v letech 2021 a 2022 proteklo přes podezřelé účty českých firem více než 104 miliard korun; zablokovat se podařilo necelou miliardu. Část peněz podezřelého nebo nejasného původu se podle protikorupčních iniciativ vrací do českých nemovitostí. I peníze z korupce a organizovaného zločinu nakupují trhu, kde mladá rodina shání první byt. Důsledky neseme všichni: vyšší ceny, dražší nájmy, přísnější bankovní kontroly pro poctivé… a města, z nichž mizí lidé a zabydlují se v nich finanční aktiva.

Tahle situace nevznikla zničehonic. Česko si sice pořídilo evidenci skutečných majitelů, lépe řečeno muselo ji vytvořit podle evropských pravidel proti praní špinavých peněz. Ani tak ale nikdy nezajistilo, aby byly údaje v evidenci úplné a spolehlivé.

Když organizace DatLab v roce 2022 (po zavedení sankcí proti Rusku) evidenci otestovala na téměř devatenácti tisících firem s předpokládanou vazbou na Rusko, očekávaného ruského vlastníka spolehlivě zachytila jen přibližně u třetiny z nich. Test ukázal, že evidence byla nespolehlivá právě v situaci, kdy měla pomáhat rozkrývat rizikové vlastnické vazby, bránit praní peněz a po ruské invazi také vymáhat sankce - tedy zajistit, aby ruské a běloruské firmy nedostaly přístup k dotacím a státním zakázkám.

Pak přišel rozsudek Soudního dvora EU z listopadu 2022. Zrušil neomezený přístup k údajům o skutečných majitelích jako nepřiměřený zásah do soukromí. Nenařídil však registry uzavřít novinářům a protikorupčním organizacím. Evropská pravidla dál počítají s přístupem lidí a institucí, které mají na odhalování praní peněz oprávněný zájem.

Český stát měl tři roky na to, aby vytvořil rozumný režim: ochránil osobní údaje v evidenci, ale zachoval přístup pro ty, kdo odhalují korupci, praní peněz a skryté vlastnické vazby. Místo toho ministerstvo za vlády vedené ODS 17. prosince 2025 veřejnou část evidence jednoduše vypnulo. Rozsudek se tak stal vhodnou příležitostí zvolit řešení nejpohodlnější pro ty, kdo si veřejnou kontrolu nepřejí.

Vláda ANO neprůhlednost vlastnických poměrů v Česku dál upevňuje. Z jejího návrhu úpravy vypadla výslovná možnost používat evidenci k odhalování korupce a střetu zájmů – tedy právě k účelům, pro které je veřejná kontrola nejdůležitější. A také k prověřování vztahů, jejichž data kdysi pomáhala kontrolovat střet zájmů Andreje Babiše.

Dokonalá dělba práce: jedna vláda nechala v evidenci díry a nakonec ji zavřela, druhá kolem ní staví ještě vyšší zeď.

Ivana Tykač, manželka uhlobarona Pavla Tykače, patřila podle dříve zveřejněných informací k největším provozovatelům krátkodobého ubytování pro turisty v Praze: asi 250 zařízení, přibližně tisícovka lůžek, z velké části v půdních nástavbách nakoupených často za podivných okolností od městské části.

Deník Referendum její síť firem popsal jako obtížně přehledné impérium. Investigace Pandora Papers popsala kyperskou strukturu, přes niž měly k českým firmám Ivany Tykač směřovat stovky milionů korun. Z dostupných dokumentů podle autorů nebylo možné spolehlivě určit původ všech prostředků ani potvrdit, že se všechny zachycené transakce uskutečnily. Nic z toho není důkaz trestného činu. Je to ale přesný obraz systému, který se na původ velkého majetku ptá přinejmenším velmi zdrženlivě. Veřejnosti přitom tatáž paní radí, že bydlení bude dost, když budou lidé bydlet víc pohromadě.

A není to jen jedna podnikatelská rodina ani jedna politická strana. Lídr kandidátky ODS na Praze 1 Filip Dvořák podle zjištění Seznam Zpráv zdědil po otci, který profesní život strávil jako lékař, majetek oceněný přibližně na 233 milionů korun včetně šesti bytů, diamantů a hotovosti. Ani předsednictvo jeho vlastní strany nepovažovalo jeho vysvětlení za dostatečné k rozptýlení pochybností. Policie ho z ničeho neobvinila, ale politická odpovědnost přece nezačíná až soudním rozsudkem. Kauza ukazuje systémový problém: český stát umí evidovat, kdo byt vlastní, ale často nedokáže zjistit, z jakých peněz byl pořízen.

Po únoru 2022 dostala tahle neprůhlednost nový rozměr. Korupce se vyjevila jako vážné bezpečnostní riziko. Stejnými kanály, kterými tekly a tečou úplatky, dnes proudí také peníze na obcházení sankcí a posilování vlivu nepřátelských režimů. DatLab napočítal přes dvacet tisíc českých firem se silnými vazbami na Rusko a Bělorusko, a přibližně stovku z nich s možným přímým napojením na osoby na sankčních seznamech. Investigace.cz popsala, jak ruští oligarchové přepisují česká aktiva na partnerky a loajální manažery. Finanční analytický úřad v předchozích letech uváděl, že zmrazil ruský majetek přibližně za deset miliard korun. Jeho ředitel zároveň upozorňoval, že nejtěžší je dohledat majetek skrytý za neprůhlednou vlastnickou strukturou.

Mezinárodní doporučení přitom varují právě před nákupy nemovitostí pod či nad tržní cenou přes takzvané offshore struktury. Česko už přitom jednou zažilo, co se stane, když se jinde přitvrdí: po zpřísnění dohledu v Pobaltí se podezřelé skupiny z Východu podle šéfa finanční rozvědky přesunuly právě k nám. Stát přitom nezavřel oči jen veřejnosti. Připravil se o tisíce dalších očí, které mu pomáhaly skryté vlastnické řetězce odhalovat.

Nástroje jsou přitom známé. Americké sankční zákony nesou jméno Sergeje Magnitského, právníka, který zemřel v ruské vazbě poté, co odhalil obří daňový podvod. Globální Magnitského zákon z roku 2016 umožňuje zmrazit majetek a zakázat vstup komukoli na světě nejen za porušování lidských práv, ale výslovně i za „významnou korupci“. Podobné zákony zavedly Británie a Kanada.

Evropská unie svůj lidskoprávní sankční režim přijala už v roce 2020. Na rozdíl od amerického globálního Magnitského zákona však neumožňuje postihovat samotnou závažnou korupci. Evropská komise a vysoký představitel proto v roce 2023 navrhli rozšířit unijní sankční nástroje také na závažnou korupci. Kvůli požadavku jednomyslnosti nebyl dosud přijat. Evropský parlament letos v lednu marně vyzval k jeho odblokování. Český sankční zákon z roku 2023 definice sankcionovatelného jednání přebírá z unijních režimů – korupci tedy nepostihne.

Přitom jako mechanismus jsou cílené sankce použitelné univerzálně. Mezi prvními případy dopadly evropské lidskoprávní sankce také na čínské funkcionáře odpovědné za rozsáhlé porušování práv Ujgurů v Ujgurské autonomní oblasti. Když přijetí společného unijního postupu proti gruzínským představitelům blokovalo Maďarsko, Česko využilo národní sankční zákon a zapsalo gruzínské představitele zodpovědné za násilné potlačování protestů a rozsáhlé represe na vnitrostátní seznam. Rusko, Čína, Gruzie. Nástroj funguje. Jen korupční peníze samotné dnes nejsou dostatečným důvodem k jeho použití – přestože právě o ně se oligarchické režimy a jejich hybatelé doma i v zahraničí žijí.

Česko má po ruce kroky, které nevyžadují čekání na Brusel. Dodnes platí česko-ruská dohoda o ochraně investic a smlouva o zamezení dvojího zdanění – dokumenty vytvořené pro standardní vztahy s obchodním partnerem, přestože Rusko vede agresivní válku a samo ochranu zahraničních investic nerespektuje. Třeba dánskému Carlsbergu firmu v Rusku jednoduše zabralo. Na stole je i odčerpávání zjevně podezřelých peněz z průtokových účtů, o němž by rozhodoval nezávislý soud.

Ve Sněmovně proto předložím novelu sankčního zákona: závažná systémová přeshraniční korupce musí patřit mezi sankční důvody. Budu prosazovat, aby se evidence skutečných majitelů veřejnosti znovu otevřela a aby se stát u rizikových realitních obchodů ptal po původu peněz.

Zelení se postaví za každého nájemníka i za každou rodinu, pro kterou byt znamená domov. Nikdo nemá o domov soutěžit s trezorem na špinavé peníze. Stát, který takový trezor chrání lépe než své občany, ohrožuje vlastní bezpečnost i důvěru lidí v demokracii.