Článek
Odpověděla jsem na otázku muži, který za přepážkou velké banky vyřizoval pozůstalost po našem otci. Moje sestra, sedící vedle mne, významně ukázala na jméno na cedulce: „Petr Nagy“.
V té chvíli jsme obě vyprskly v nekontrolovatelný smích.
„Promiňte, jinak jsme normální, “ poznamenala ještě a tím spustila další lavinu chechotu.
Nedalo se to zastavit.
Muž v obleku rozpačitě ťukal do klávesnice počítače a významně zvedal obočí.
Propadala jsem se studem, ale zároveň mi tekly slzy smíchu.
Proč?
Podle psychologů se rozhodně nejedná o ojedinělý případ. Poměrně dost lidí se v traumatických chvílích směje. Jedná se vlastně o uvolnění napětí z nastalé situace, a vyrovnání se se stresem, v jakékoli podobě. Zvlášť, když se po vás vyžaduje abyste tzv. plnohodnotně fungovali. Tím spíš, že prvotní šok a trauma již opadlo.
Každý jsme jiný.
Většinou ovšem tento „hysterický smích“ není okolím vnímán pozitivně. Je to zkrátka „divné“.
A tak existuje mnoho pomůcek, jak tuto „zvláštní reakci“ potlačit.
Nejjednodušší je zmizet ze zorného pole nechápavých. Kousnout se do rtu nebo zatnout zadek (to paradoxně pomáhá i v případě, že se vám chce nekontrolovatelně brečet).
V každém případě, buďte k sobě hodní. Respektujte své pocity, ať už je ventilujete jakkoli. Příště, až na vás zaútočí nevhodný smích, budete moudřejší, můžete zpozornět. Je to známka toho, že je čas zpomalit, rozdýchat se, zkrátka vypnout.
Nevytočil vás šéf v práci? Rozhádané děti? Předsváteční shon? Možná je toho na vás moc. Odlehčete situaci, dřív, než se zhroutíte v neutišitelný smích.
Ostatně, ani ten není vždy zdraví prospěšný a je signálem k nastolení rovnováhy.
„Extrémní forma však není vhodná pro oslabené a nemocné jedince. V nejtěžších známých případech došlo po záchvatu smíchu k prasklině srdce či protržení jícnu. Dále vyvolává inkontinenci a u rizikových pacientů také vede k vytvoření či zhoršení kýly.“
