Nenávist Vladimira Iljiče Lenina

Pro dnešní článek jsem úmyslně zvolil jiný formát, než jaký používám obvykle. Nebudeme se snažit Lenina „usvědčit“ historickými fakty z knih, které desetiletí po jeho smrti napsali západní, „imperialističtí“ a „kapitalističtí“ historici. Půjdeme na to jinak. Budeme výhradně používat dopisy a telegramy, které napsal sám Lenin. Budeme citovat jeho nejbližší a nejvěrnější soudruhy. A budeme zmiňovat výhradně ty rozkazy, které Lenin osobně podepsal. Nic víc totiž ani není potřeba.

Již v roce 1904 označil Lev Trockij Lenina za novodobého Robespierra, protože celý svět a všechny lidi dělil jen na ostré protipóly: My a oni. Vytvořil si vlastní dualismus, ve kterém všichni „my“ byli přátelé a všichni „oni“ byli nepřátelé. Kompromis pro něj neexistoval.

Maxim Gorkij, slavný socialistický spisovatel a člověk, který se s Leninem dlouho a blízce znal prohlásil: „Pro Lenina lidská bytost nic neznamenala. Myslel jenom na strany, na masy a na státy.“ Dále Gorkij vzpomínal, že s Leninovou krutostí se snoubila jeho zbabělost. Kdykoli a kdekoli mu hrozilo sebemenší nebezpečí, okamžitě z místa utíkal. Soustavně se skrýval a za sebe velice rád vystavoval nebezpečí druhé. Názornou ukázkou je skutečnost, že mezi červencem a říjnem 1917 nevystoupil ani jednou s veřejným projevem.

U Gorkého ještě zůstaneme. Gorkij se totiž před Leninem často stával uvězněných lidí či za ně orodoval v dopisech. Na jeden z dopisů Lenin odpověděl: „Z jakého důvodu používáte takových slov? Jen proto, že několik desítek či stovek kadetských panáčků bude sedět ve vězení? Jaká hrůza, představte si! Spousta přisluhovačů, inteligentíků a lokajů se považuje za mozek národa. Ve skutečnosti to není mozek, ale hovno.“

Lenin bytostně nenáviděl inteligenci. Vysmíval se jí a považoval ji za hrozbu pro stát dělníků a rolníků. O tom nejlépe vypovídá Leninovo prohlášení z roku 1921: „Celkem vzato, jak jistě víte, k inteligenci valné sympatie nechovám a naše heslo o likvidaci negramotnosti se nemůže vykládat jako snaha dát vzniknout nové inteligenci. Likvidovat negramotnost znamená pouze to, že každý dělník si bude moci sám, bez cizí pomoci, číst naše dekrety, příkazy a výzvy. To je zcela praktický cíl. Toť vše.“

To byl jeden z důvodů, proč začali bolševici ze země ve velkém vyhánět známé spisovatele, umělce, historiky, přírodovědce či ekonomy. Píše o tom mimo jiné v dopise Stalinovi: „Musí být vytvořena komise pod našim dohledem a musí sestavit seznamy. Je zapotřebí vypovědět několik set takových pánů bez milosti za hranice. Očistit Rusko. Všechny vyhnat. A taky několik set uvěznit bez uvedení příčin.“

Ani dělníky a rolníky, pro které údajně vytvářel nový svět a které tak často a rád zmiňoval, doopravdy neuznával. Svědčí o tom slova pronesená před Trockým: „Dalo by se říci, že člověk je v podstatě líné stvoření. Podle obecně platného zákona se vyhýbá práci. Jedinou možností, jak získat pracovní síly potřebné pro hospodářské účely je zavedení povinného pracovního poměru.“ Lenin se obzvláště vzhlédl v myšlence Trockého, že člověk by měl být vojákem práce. Kam jej vláda pošle, tam by měl pracovat. A o ničem nerozhodovat.

Zde se dostáváme k důvodu, proč Lenin tak plamenně nenáviděl kulaky. Ti symbolizovali pravý opak toho, co od zemědělců, a obecně pracujících, bolševici požadovali. Jejich samostatnost, svébytnost a způsob života Lenina dráždil, jako máloco. Proto je chtěl zlikvidovat. Ve své řeči k petrohradským průmyslovým dělníkům pronesl Lenin na adresu kulaků tato slova: „Kulaci jsou nejodpornější, nejhnusnější a nejpodlejší vykořisťovatelé. Tito příživníci během války zbohatli. Jsou to pavouci, kteří se vykrmili na úkor rolníků a dělníků. Tito upíři si nashromáždili a nadále shromažďují do svých rukou pozemky a znovu zotročují chudé rolníky. Nemilosrdně pryč s kulaky! Smrt kulakům!“ A rozkazy v tomto duchu vydával čekistům: „Nemilosrdná válka proti kulakům! Smrt jim!“ Jindy zase psal: „Masový teror proti kulakům, popům a bělogvardějcům! Všechny podezřelé zavřete do táborů!“ A další příklad: „Je nezbytné s největší energií, rychlostí a nemilosrdností potlačit povstání kulaků a zkonfiskovat veškerý majetek vzbouřenců i všechno obilí!“

Ano, Lenina překvapilo, že se část kulaků po teroru, který vůči nim vyhlásil a aplikoval, vzbouřila. Bolševikům do Penzy psal: „Soudruhům Kurajevovi, Bošovi, Minkinovi aj. penzským komunistům: Soudruzi, povstání kulaků v pěti oblastech je nutno nemilosrdně potlačit. Vyžaduje to zájem celé revoluce, teď totiž všude plane rozhodný boj s kulactvem. 1. Pověsit (bezpodmínečně pověsit, aby to lid viděl) přinejmenším sto známých kulaků a boháčů. 2. Zveřejnit jejich jména. 3. Zabavit jim všechno obilí. 4. Určit rukojmí. A udělat to tak, aby to lidé viděli na stovky verst a třásli se hrůzou. Telegrafujte příjem a splnění.“ Tamnímu výkonnému výboru krom jiného napsal: „Zkonfiskovat obilí a veškerý majetek. Pověsit kulaky, kteří povstání podnítili. Mobilizovat a ozbrojit chudinu. Uvěznit rukojmí a věznit!“ Na tomto místě by šlo uvést nespočet dalších rozkazů k vraždění kulaků. Posuňme se však trochu dále.

Podobně nenávistně, jako na povstání kulaků, reagoval Lenin na povstání námořníků v Kronštadtu: „Tvrdě se vypořádat s povstalci, střílet je bez slitování, zajatce nebrat!“ Po usilovném naléhání Lenina na co nejrychlejší a nejbrutálnější zúčtování s námořníky, vydal generál Michail Tuchačevskij, který dostal za úkol povstání porazit, rozkaz: „Nejpozději zítra zaútočit dusivými plyny a náboji s jedy!“

Během povstání v Tambově vydával Lenin jeden šílený rozkaz za druhým. Například: „Občané, kteří odmítnou udat své jméno budou na místě zastřeleni.“ Nebo jiný rozkaz: „Rodina ukrývající banditu bude zatčena a vysídlena, její majetek zkonfiskován a nejstarší člen rodiny bez soudu popraven.“

Lenin se přitom vůbec netajil tím, co činí. Naopak. Byl na to hrdý a dával to na odiv. Když se připravoval nový, bolševický, trestní zákoník, napsal autorům: „Úkolem soudnictví je uzákonění teroru.“ Nejednalo se o nic jiného, než o „právní“ potvrzení principu, který započal v době těsně před vystoupením Ruska z Velké války a podepsáním Brest-litevského míru. Tehdy vydal Lenin dekret s názvem: „Socialistická vlast v nebezpečí“. Dekret zřizoval revoluční tribunály a dával jim mimořádné pravomoci. A Lenin je přímo instruoval: „Na místě zastřelte všechny nepřátelské agenty, šmelináře, záškodníky, výtržníky a kontrarevoluční agitátory.“ Tyto a mnohé další „prohřešky“ byly obsaženy v nově vytvořeném „zločinu proti státu“. Fakticky vzato tím bylo zlegalizováno zabití kohokoli za cokoli, protože pod výše zmíněnými skutky si šlo představit ledacos. Revoluční teror tak postoupil na úroveň, která se nelíbila ani některým bolševikům a Lenina se svou nespokojeností konfrontovali.

Isaac Steinberg později vzpomínal na svůj střet s Leninem: „Namítal jsem, že tato krutost zpochybňuje náš samotný socialistický manifest.“ Na to Lenin posměšně odpověděl: „Naopak, v tom spočívá celá revoluční myšlenka. Opravdu věříš, že bychom dokázali zvítězit bez použití nejkrutějšího revolučního teroru?“ Po delší diskuzi Steinberg zoufale zvolal: „Tak proč se vůbec obtěžujeme s komisariátem spravedlnosti? Můžeme ho jednoduše nazvat komisariátem pro vyhlazování a bude!“ Rozzářený Lenin na to odpověděl: „To jsi řekl hezky, přesně tím by měl být, ale tak to nezvat nemůžeme.“

Na tomto místě se hodí připomenout dopis, který Lenin napsal v listopadu 1917 tajemníkovi bolševické stany Krestinskému. Tento dopis je důležitý tím, že o pár týdnů později vedl k založení Čeky: „Navrhuji okamžité ustavení úřadu, zpočátku tajného, který by se zabýval uplatněním mimořádných opatření. Připravit v tajnosti teror. Je to nezbytné a naléhavé. V úterý rozhodneme. Uskutečnit buď přes Sovnarkom nebo jinak.“ Od prvního momentu, kdy Lenin získal moc, tak nemyslel na nic jiného než jak co nejrychleji likvidovat nepřátele.

Ostatně, Trockij v tomto případě vystihl Leninovu, a celkově bolševickou, politiku naprosto přesně: „Sovětská moc, to je organizovaná občanská válka.“ Válku vyhlásil Lenin kromě kulaků také kněžím a potažmo věřícím. 19. března 1922 zaslal Lenin předsednictvu strany dopis, který jasně ukazuje, co chtěl Lenin s kněžími provést: „Čím víc představitelů reakčního duchovenstva se nám podaří zastřelit, tím lépe. Musíme právě teď dát těmhle pánům za vyučenou, aby nemohli několik desítek let, byť jen pomyslet na odpor.“ Plnění tohoto rozkazu se s nadšením ujal Stalin a byl velmi důsledný. Během pár měsíců byly vyloupeny chrámy, popraveny desítky tisíc kněží a mnichů, a také zavražděno přes 100 000 věřících. Později bylo popraveno 32 metropolitů a arcibiskupů.

I tímto opatřením chtěl Lenin vykořenit víru v Boha z ruských lidí. S tímto programem začal okamžitě po převzetí moci a od té doby systematicky ničil všechny ruské tradice a způsob života. Například den svatého Mikuláše, známý mezi lidmi jako „Nikola“. Ten den Rusové běžně nepracovali a věnovali se modlitbám. To Lenina popouzeno a rozhodl se rázně zakročit: „Smířit se s „Nikolou“ je hloupost. Všichni čekisti musí být v pohotovosti, aby zastřelili všechny, kdo se kvůli „Nikolovi“ nedostaví do práce.“

Na závěr ještě zmiňme, jak Lenin rozhodl o zavraždění carské rodiny. Trockij vzpomíná: „My jsme to tady rozhodli. Iljič usoudil, že jim ho nemůžeme nechat jako živoucí prapor, zejména v našich těžkých podmínkách.“ A dále Trockij v knize Ruská revoluce píše: „Vlastně se to ani jinak udělat nedalo. K popravě muselo dojít nejen proto, aby se nepřítel vyděsil, ale i proto, aby se vzchopili naši vlastní lidé a uvědomili si, že nemáme kam ustoupit, že je před námi buď úplné vítězství nebo úplná záhuba. To Lenin dobře věděl.“

Je až s podivem, kolik zla a krutostí dovedl Vladimir Iljič Lenin napáchat za oněch pouhých pět let, kdy držel faktickou moc. Největším zločinem Lenina je však vytvoření „vlády teroru“. Tento systém později přivedl k dokonalosti Stalin.

Prameny: