Winston Churchill - Muž, který zachránil svět

Takřka osmdesát let od konce druhé světové války je čím dál populárnější kritizovat Winstona Churchilla. Nutno podotknout, že čelí ostřelování ze všech stran. Ať už se budeme bavit o krajní pravici, krajní levici, radikálních socialistech či antisemitech. Společně jej nenávidí. A to se nebavíme pouze o lidech na sociálních sítích, kteří jsou zásadně ovlivnění kremelskou, komunistickou či antisemitskou propagandou.

Zmíním například knihu Pata Buchanana Churchill, Hitler and the Unnecessary War nebo knihu Johna Charmleyho Churchill: The End of Glory. V obou případech se jedná o knihy, které se staly bestsellery a dostalo se jim široké popularity mezi revizionisty druhé světové války. John Charmley dokonce zachází tak daleko, že adoruje Neville Chamberlaina. Ač můžeme v kontextu meziválečného dění chápat smysl a logiku počínání Chamberlaina a jeho snahu zabránit, aby se opakovaly hrůzy Velké války, z pohledu hodnocení historie a historických osobností nemůže nikdy obstát, protože se neodpustitelně mýlil. Nebudu zde podrobně rozebírat všechno, v čem se zmínění autoři pletou a používají ve své argumentaci lži a polopravdy. To bych musel napsat celou knihu. Místo toho se budu koncentrovat na momenty, kterými Winston Churchill změnil světové dějiny.

Běžně se setkáváme s interpretací historických událostí v tom smyslu, že Velká Británie přece byla nezdolná, že Britové byli odhodlání bojovat, že nepochybovali, že se nesesypali jako Francouzi a tak podobně. To je pohled ex post. Uvedu vám zde jeden konkrétní příklad. Od začátku druhé světové války až do léta 1940 měli Britové takový strach, že lidé provedli doslova masakr domácích mazlíčků. Hromadně nechávali usmrtit především velké počty koček a psů, a to jednak v obavě, že pro ně nebudou mít žádnou potravu či hůře, že všichni zemřou a oni budou trpět. Proto nechali Britové pozabíjet na 400 tisíc zvířat. Co je větším důkazem velkého strachu, než že vztáhnete ruku na svou milovanou kočku či psa? A tohle se stalo v nespočtu britských rodin. Lidé očekávali apokalypsu a velká část britské společnosti byla ochotna udělat cokoli, aby se jí vyhnula. Včetně vyjednávání s Hitlerem.

A to hrálo do karet německému Vůdci. Hitler totiž nejprve nepředpokládal, že mu Velká Británie vyhlásí válku a posléze se usilovně snažil uzavřít s Brity mír. Tato jednání jsou již dnes dobře zmapovaná a já vás jimi nebudu zdržovat. Důležité je, že jednání a míru s Hitlerem byli otevření i britští politici.

Po bleskových německých vítězstvích v Polsku, Dánsku, Norsku, Nizozemsku, Belgii, Lucembursku a Francii se před Wehrmachtem třásl celý svět. Luftwaffe byla považovaná za neporazitelnou. V Atlantiku řádily německé U-Booty. A ještě měl Hitler podepsanou smlouvu se Stalinem. Dále dodejme, že na straně Německa byla rovněž Itálie, která již dříve obsadila Albánii a po vítězství v občanské válce vládl Španělsku fašistický generál Franco, přičemž nikdo tehdy nevěděl, zda se Španělé nezapojí taktéž do války. Přesně v této situaci se nacházel svět v létě 1940.

Winston Churchill tedy nastupoval do úřadu ve chvíli, kdy Velká Británie byla poslední bojující zemí proti nacistickému Německu, které tehdy více méně ovládalo celou Evropu a prostřednictvím spojenců se jeho moc táhla až k Vladivostoku. Zapomíná se rovněž na další skutečnost. V této době rovněž probíhala intenzivní jednání mezi nacistickým Německem a Sovětským svazem, během kterých šlo o to, zda se SSSR připojí k Ose či nikoli. A opravdu chybělo strašně málo, aby se tomu tak stalo. Téma je podrobně rozebráno zde.

V tak těžké situaci, kdy by si na vítězství Spojenců (tehdy jen Velké Británie) nikdo nevsadil ani penny, přichází Winston Churchill. Muž, který osobně bojoval v několika válkách. Ve všech prokázal hrdinství. Dokonce utekl z nepřátelského zajetí. A mimo jiné také jeden z prvních lidí na světě, kteří burcovali na poplach před komunismem a v době po říjnové revoluci nabádal k intervenci dohodových mocností, která by v Rusku porazila bolševiky a zabránila tak, aby největší zemi na světě ovládli komunisté. Nyní viděl, že před ním stojí stejné zlo. Tentokráte nikoli internacionálně socialistické ale národně socialistické. A také viděl, že mezi poslední baštou bojujícího svobodného světa a zmíněným zlem není nic víc než kanál La Manche.

A co se tedy stalo, že z této naprosto zoufalé situace svět vyvázl a za pět let bude slavit vítězství? Winston Churchill se stal.

Když nastupoval poprvé do úřadu britského premiéra, nebyl již žádný mladík. Bylo mu 65 let. I přes svůj věk však všechny strhl. Svou buldočí povahou, neskutečným odhodláním, nevyčerpatelnou sílou, zářící sebejistotou, obrovskou vůlí, nevysvětlitelnou zarputilostí a tvrdým charakterem. Během pár měsíců kompletně změnil mentální nastavení britské společnosti. Od začátku jasně razil pevnou linii: V žádném případě se s Herr Hitlerem nebude o ničem jednat. Bude se bojovat až do konce, až do úplného vítězství. Odmítal jakýkoli náznak defétismu, jakékoli pochybnosti. Věděl, že když člověk prochází peklem, nesmí se zastavovat. Některá jednání válečného kabinetu vypadala sama o sobě jako bojiště. A Churchill bojoval. Nejen na všech frontách venku, ale také doma.

Během nejtěžších chvil druhé světové války, kdy osud světa visel na vlásku, Churchill ukázal, že je skutečný válečný lídr a ve všem šel příkladem. Neopustil bombardovaný Londýn a navštěvoval zasažená místa. Samotná jeho přítomnost dodávala všem okolo odvahu. Za velmi krátkou dobu, a nutno dodat, že tato doba byla poznamená nejintenzivnější fází bitvy o Británii, přesvědčil velkou část britské populace, že stojí za to nejen bojovat, ale také padnout za správnou věc. Nikdo v celé Velké Británii nepochyboval, že žádný jiný člověk by na Churchillově místě takhle neuspěl.

Je ohromným štěstím nás všech, kteří žijeme svobodný život v demokratických zemích, že v tu nejtemnější hodinu lidské historie vedl Velkou Británii Winston Churchill. Byl to on, kdo zachránil Velkou Británii, Evropu a svět.

Pokud by v létě 1940 jakýkoli jiný britský premiér uzavřel s Hitlerem mír, mělo by nacistického Německo dvě možnosti. Buďto si rozdělit se Sovětským svazem svět nebo bez nebezpečí druhé fronty porazit Sověty a ovládnout svět od Lisabonu po Vladivostok.

Na tomto místě je třeba si uvědomit, že bez Velké Británie by do Sovětského svazu nemohla proudit žádná vojenská pomoc, Američané by se v Evropě neměli odkud vylodit a Německo by mělo klid a prostor na porážku Sovětského svazu. Ten by se bez zmíněných věcí neubránil. To není můj názor, ale názor člověka, který o tom věděl nejvíce. Na konferenci v Teheránu v roce 1943 Josif Stalin pronesl přípitek, ve kterém prohlásil: „Nejdůležitější věcí v této válce jsou stroje. Spojené státy jsou zemí strojů. Bez strojů, které jsme dostali skrze Lend-Lease, bychom válku prohráli.“

Abychom si to shrnuli. Nebýt Winstona Churchilla, nacistické Německo by mělo cestu k vítězství ve druhé světové válce dokonale umetenou. Nic by již Adolfu Hitlerovi nestálo v cestě. Důsledky něčeho takového jsou prakticky nepředstavitelné a nepopsatelné. V Evropě by určitě nepřežili žádní židé a Slované by byli odsunuti na Sibiř. A to pouze v tom lepším případě.

Na závěr si můžeme položit otázku, zda bychom vůbec žili a pokud ano, v jakých podmínkách, kdyby se Winston Churchill nepostavil zlu a nezachránil svět. Proto si zaslouží náš neskonalý a nehynoucí obdiv. A to se v článku koncentruji pouze na jeho činy v době druhé světové války a nezmiňuji veškeré jeho další zásluhy v boji proti komunismu, které přišly po konci posledního celosvětového konfliktu.

„Nikdy neustupujte, nikdy, nikdy, nikdy, nikdy, v maličkostech ani velkých věcech, o kus ani o kousek, ledaže byste ustoupili cti a dobrému mravu. Nikdy neustupujte před nátlakem, nikdy se nepoddejte zdánlivě zdrcující převaze nepřítele.“

Sir Winston Churchill

Prameny: