Článek
Psal se 15. březen 2022 a premiéři tří evropských zemí České republiky, Polska a Slovinska přijeli do obléhaného, bombardovaného a ostřelovaného Kyjeva, aby podpořili ukrajinský lid v hrdinné obraně proti ruské agresi. Jedním z těchto tří mužů byl Petr Fiala. Bez jakéhokoli patosu řeknu, že šlo o nejskvělejší hodinu moderního českého státu. Ve chvílích, kdy Němci byli ochotni poslat tak maximálně helmy, francouzský prezident Emmanuel Macron, co chvíli volal Vladimiru Putinovi a Viktor Orbán se chystal na obsazení Zakarpatské Ukrajiny, Češi mohli být hrdí.
V březnu 2022 nikdo nevěděl, co se bude dít dále. Všichni byli celí hotoví strachem. Dokonce i poslanci za SPD ve Sněmovně souhlasili s usnesením odsuzující ruskou agresi. Tak strašně se báli, že by jejich milovaní Rusové mohli projet Ukrajinou až do Prahy. Jsem bytostně přesvědčen, že se tehdy našla jen hrstka optimistů, která byla ochotna věřit, že se ještě na podzim 2025, kdy Petr Fiala končí ve funkci premiéra České republiky, bude Ukrajina stále stejně hrdinně bránit a na každodenní bázi dávat Rusku tvrdé údery.
Rovněž nesmíme zapomenout na skutečnost, že v Kyjevě byl nespočet ruských sabotérů, mnozí z nich měli za úkol zavraždit prezidenta Volodomyra Zelenského a další členy ukrajinské vlády. Každým okamžikem mohlo dojít k atentátu či bombovému útoku. Tři evropští premiéři však nebyli zastrašeni. A ukázali všem západním velmocem, že jejich politici jsou zbabělci. Kde byl Emmanuel Macron? Kde byl Olaf Scholz? Kde byl Joe Biden? Doma. V pohodlí. V bezpečí. V teple. Hlavně neriskovat. Hlavně neprovokovat. Hlavně nedodávat Ukrajině zbraně a neeskalovat.
Petr Fiala odmítl být jedním z těchto zbabělců. A symbolicky právě 15. března, na výročí německé okupace Československa, přijel podpořit napadaný národ a zemi, do které se hrnuli novodobí ruští fašisté. Nespekuloval, nehrál žádné politické hry, nečekal, jak to dopadne. Můžeme si říkat, že tohle by mělo být zcela automatické a lze se dokonce pozastavit nad tím, proč právě toto tak zdůrazňuji. Činím tak proto, že to automatické není. Dnešní politika většiny západních zemí je tak pokřivená, že je pro ně automatický opak. Ohnutí hřebu před agresorem.
Petr Fiala neohnul před agresorem hřbet. Ukázal, že je muž pravého charakteru, skutečných hodnot a bez ohledu na nemalé osobní riziko učinil ne to, co bylo snadné (tedy zůstat doma), ale to, co bylo správné (ukázat solidaritu s napadenými lidmi). Náš život před nás pravidelně klade dilemata, zda učiníme snadnou nebo správnou věc. Učinit správnou věc je obvykle těžké, vyžaduje to odhodlání, nasazení, motivaci a přesvědčení, že má smysl napnout své síly k něčemu, co by většina lidí nebyla ochotna udělat. Jestliže je neobvyklé činit správné věci na úkor těch snadných v osobním životě, tak vězte, že v politice je to ještě násobně těžší. Proto bychom si měli velmi vážit té hrstky politiků, které jde doslova na prstech napočítat, kteří tohle udělají ve zcela zásadní chvíli.
Náš premiér nezůstal jen u tohoto jednoho momentu. Ukrajinu podporoval od prvního dne války do posledního dne ve funkci premiéra. Česká republika byla jednou z prvních zemí na světě, které poslala Ukrajině tanky, vrtulníky, dělostřelectvo či munici. Pomohla ve chvíli, kdy většina zemí počítala s rychlou ukrajinskou porážkou. Nejdůležitější pomoc je právě rychlá pomoc. A nejenom to. Vláda Petra Fialy nabídla azyl, bezpečí a pohostinství stovkám tisíc ukrajinských uprchlíků v České republice.
Možná si teď říkáte, proč mluvím stále o Ukrajině, když je řeč od odkazu premiéra České republiky. Neměl bych se také starat o to, co udělal pro naše lidi? Neměl. Ano, odpověď je až takhle prostá. Neměl, protože když sousedovi hoří dům, tak se nestaráme o výběr nové televize. Když už bychom byli sobci a řekli si, že nám na domě souseda nezáleží, tak by nás stále mělo zajímat, aby požár nepřeskočil i na náš dům. A proto bychom měli pomoc hasit. Přesně tohle udělala Česká republika pod vládou Petra Fialy. Nemá cenu chodit kolem horké kaše. Kdyby se Ukrajině nedostalo rychlé pomoci na jaře 2022, tak je klidně možné, že bychom dnes měli Rusko za Hodonínem. To není žádný výmysl, ale realita slovenské kolaborantské vlády pod vedením Roberta Fica. Bezpečností situace Evropy by byla taková, že bychom teď vůbec nepřemýšleli nad tím, jestli budeme volit ANO nebo SPD, protože není úplně jasné, kdo nám více přidá. Kdepak. Řešili bychom pouze otázky naší bezpečnosti a toho, kolik ruských dronů nad námi dnes proletělo.
Jedním z obřích problémů dnešní doby je, že lidé jsou tak nebetyčně zhýčkaní mírem, bezpečím, svobodou a blahobytem, až si vůbec neumí představit, že by o cokoli z toho přišli a když někdo takové otázky nadhodí, tak většina lidí raději strčí hlavu do písku. Porážka vládních stran ve volbách 2025 je tak jasným důkazem staré českého rčení o lidech, které pálí dobré bydlo. Nechci rozporovat, že vláda Petra Fialy udělala spoustu chyb. A dokonce i spoustu zbytečných chyb, ale přesto platí, že to nejdůležitější udělala správně. Snažila se zajistit naši bezpečnost a obranu proti imperialistickým ambicím Ruska. Systematicky snižovala naši energetickou závislost na Rusku a dovedla činit i taková rozhodnutí, o kterých věděla, že jí v žádném případě nepřinesou politické body.
Politická odvaha je něco, co v dnešní politice opravdu chybí. Také platí, že důležitost nepopulárních kroků se vždy projeví až v dlouhodobém horizontu a ten, kdo měl odvahu, málokdy sklidí plody své práce. Právě proto bych rád vyjádřil svůj respekt k Petru Fialovi.
Petr Fiala byl nejlepší premiér, jakého Česká republika měla a druhý nejlepší premiér od vzniku samostatného státu v roce 1918. Přeci jen, Antonín Švehla je v tomto ohledu nedostižný. Jsem skálopevně přesvědčen, že Petra Fialu naplno docení historie a další generace.
