O největší vášni Hermanna Göringa

„Když se stanu důstojníkem musí být hned také válka. Vyznamenám se a dostanu ještě více medailí než otec.“ Těmito nesmírně prorockými slovy charakterizoval teprve dospívající Hermann Göring prakticky celý svůj budoucí život a profesní dráhu.

Rodiče malého Hermanna dlouho nevěděli, co si se synem počít. Nikde nevydržel, kam přišel, tam vyvolával spoustu problémů a ze škol buď byl vyhozen nebo odešel sám. Nakonec padlo klíčové rozhodnutí: „Jestli Hermanna nezkrotí pruská kadetka, tak už nic.“

Göring byl poslán na vojenskou akademii v berlínském Lichterfelde a již po krátké době se nestačili rodiče divit. Syn nejenže zde neměl žádné problémy s disciplínou, chováním či respektem k autoritám, ale dokonce studoval s vynikajícím výsledky. Tady se Göring našel. A dávalo to naprostou logiku. Malý Hermann totiž vyrůstal na hradě svého milovaného kmotra Hermanna Epensteina (mimochodem žida) a nejprve si hrál s cínovými vojáčky a posléze si hrál s kluky z blízké vesnice na opravdové vojáky.

Psycholog Gustave Gilbert, který s Hermannem Göringem po válce v Norimberku vedl dlouhé rozhovory, charakterizoval malého Hermanna takto: „Jeho dětské hry byly téměř výlučně oddány válce. Velel své malé armádě chlapců proti pomyslným nepřátelům císaře a vlasti. Pokud se objevily nějaké pochybnosti ohledně jeho vůdcovství dal proklatě rychle znát, kdo je šéf. Byl vždy připraven použít všechny prostředky, aby potlačil jakékoli pochybnosti.“

Zároveň platí, že válečnictví měl Hermann v krvi. Jeho otec Heinrich Göring jako mladý bojoval v prusko-rakouské válce a také ve francouzsko-pruské válce. A z těchto válek se vrátil s několika vyznamenáními, na které chtěl jeho syn nejen navázat, ale také je překonat.

A tady se už v čase přesouváme do doby Velké války, protože sen Hermanna Göringa se stal skutečností a pouhé dva roky po ukončení studia na pruské vojenské akademii (s vyznamenáním!) začíná konflikt, který předurčil celý jeho následující život. Göring sice vstoupil do války jako infanterista, ale z důvodu jeho velkých problémů s revmatismem, a díky výborným konexím jeho židovského kmotra, byl po nějaké době převelen (s trochou nadsázky by šlo říct, že se sám převelel) k tehdy ještě nepočetnému německému letectvu.

Právě ve vzduchu se mohl naplno projevit jeho talent a vrozený individualismus. Nejprve sice létal jako pozorovatel, ale později si opět s nemalými obtížemi a opět díky dobrým známostem vyvzdoroval přesun. A splnil se jeho sen. Stal se stíhacím pilotem. Rovněž postupně získával vyznamenání, po kterých tolik toužil. V roce 1914 dostal Železný kříž 2. třídy. Roku 1915 obdržel Železný kříž 1. třídy. Poté získal i Královský hohenzollernský řád, což bylo druhé nejvyšší pruské vyznamenání. Ale Göring chtěl i to úplně nejvyšší. Slavný Pour le Mérite (z francouzštiny Za zásluhy) založený roku 1740 legendárním pruským králem Friedrichem II. Velikým. Řád, který mezi lety 1740-1918 získalo pouhých 5415 lidí. Po ničem netoužil Hermann Göring více a byl ochoten udělat všechno, aby jej získal.

Ač na jaře roku 1917 nesplňoval prakticky žádná kritéria nutná pro získání řádu, byl bytostně přesvědčen, že si jej zaslouží a musí jej obdržet. V daném období měl Göring na svém kontě teprve dvanáct sestřelů (a nebudeme se pouštět do rozebírání „kvality“ potvrzování). Pro kontext je nutno zmínit, že v polovině roku 1917 létalo nad severovýchodní Francií hned několik německých pilotů, kteří měli na svém kontě dvacet sestřelů a stále ještě Pour le Mérite neobdrželi. Göring však nepochyboval, že on a právě on jej musí ihned dostat. Zapojil za tímto účelem do akce všechny své dobré známosti, styky na velitelství, přátelské vazby a rovněž svého kmotra.

Nejprve požádal svého nadřízeného hauptmanna Percy von Ascheberga o doporučující dopis. V něm stálo mimo jiné toto: „Göring je vynikajícím velitelem letky, který svými schopnostmi a úspěchy slouží ostatním jako zvláštní příklad. Díky svému veliteli si letka udržuje dobrého a odvážného ducha. Považuji leutnanta Göringa za hodného každého vyznamenání.“ Navzdory skutečnosti, že Göring pro svou aroganci a nadutost nebyl u letky nijak populární, došlo k potvrzení doporučení i dalším velitelem von Steinem. Návrh na vyznamenání tak putoval na stůl velitele 4. německé armády generála Friedricha Sixta von Armina.

A ten nejenže Göringa dokonale vychválil, ale dokonce i lhal o jeho úspěších. „Göring slouží trvale na západní frontě jako stíhací pilot a vynikl jako velitel letky. Pod jeho vedením dobyla letka 49 vítězství. Proto navrhuji, aby tento extrémně schopný a vynikající důstojník, který nepřetržitě slouží v poli čtyři roky, byl vyznamenám řádem Pour le Mérite.“ Jaká byla skutečnost? Letka dosáhla pod velením Göringa pouhých deseti vítězství. A rovněž nemohl sloužit nepřetržitě čtyři roky, když strávil mnoho měsíců léčením zranění. Jak se to mohlo stát? Göring měl totiž výborné konexe, a tak dovedl zařídit, aby zfalšované podklady pro generála von Armina zajistil přímo on. Vynikající doporučení tak bylo postoupeno o další stupínek.

Záhy však Göringa štěstí opustilo, protože se ukázalo, že nejvyšší velení armády si vše ověřilo. V září 1917 proto Göring obdržel od generála von Hoeppnera toto rozhodnutí: „V této chvíli nemohu schválit návrh na udělení Pour le Mérite, protože by udělení vyznamenání leutnantu Göringovi po pouhých deseti vítězstvích poukazovalo na upřednostňování před ostatními.“

Hermann Göring si tak musel na vysněné vyznamenání počkat do jara 1918. 31. května 1918 bylo oznámeno, že obdrží Pour le Mérite. Pochybnosti ohledně udělení však v žádném případě nemizí, právě naopak. K danému datu měl totiž Göring potvrzených pouhých 18 sestřelů. Jenže v té době nezískal žádný německý pilot, který neměl alespoň dvacet sestřelů, nejvyšší pruské vyznamenání. A kdyby jen to, novým standardem pro Pour le Mérite již nebylo dvacet sestřelů, ale nově pětadvacet sestřelů. Což je úroveň, na kterou se Göring nedostal do konce války. Byl to tedy z celého německého letectva a všech pilotů pouze Göring, kdo obdržel na přelomu jara a léta 1918 zmíněné vyznamenání s tak nízkým počtem sestřelů. Ani letka, které Göring velel, v žádných ohledech nepřekonávala obvyklý standard a průměr letectva.

Závěrem chci dodat, že ničím z výše uvedeného nechci v žádném případě snižovat bojovnost, odhodlání, motivaci a nasazení, se kterým Göring létal a bojoval nad západní frontou. Nikdo, kdo Göringa znal, by o něm nikdy neřekl, že to byl zbabělec či špatný stíhací pilot.

Hermann Göring byl nadprůměrný pilot a průměrný velitel letky, který za svá vyznamenání primárně vděčí skvělým konexím, známostem a zákulisním intrikám. Zatímco absolutní většina vyznamenaných řádem Pour le Mérite si svůj úspěch musela vybojovat ryze vlastními schopnostmi.

Prameny: