Stalinova genocida Ukrajinců

Karel Havlíček Borovský řekl: „Rusové rádi nazývají všechno ruské slovanským, aby pak mohli tvrdit, že všechno slovanské je ruské.“ Skutečnost je však ještě horší. Rusové totiž ze všeho nejraději neruské obyvatelstvo cizích území odsunou či zlikvidují a následně jej obsadí etnickými Rusy. A poté dané území prohlásí za ruské.

S anektováním cizího území, osídleného etnicky jiným a nepřátelsky naladěným obyvatelstvem, mají státy potíž již tisíce let. Každá taková anexe přirozeně vede k destabilizaci anektujícího státu, protože získává více či méně početnou skupinu obyvatel, která jej nenávidí.

Celou lidskou historii tak můžeme pozorovat snahu o etnické čistky a obsazení nově dobytého území vlastním obyvatelstvem. Právě tato taktika vedla k největším zvěrstvům, která se odehrála například během druhé světové války, války v Jugoslávii či války ve Rwandě. Avšak k dokonalosti tento způsob válčení a etnického vyvražďování přivedlo carské Rusko a později jeho nástupce Sovětský svaz.

Pokud půjdeme hlouběji do historie, tak zjistíme, že z celého dnešního obrovského Ruska žili etničtí Rusové pouze na relativně, vzhledem k jeho současné rozloze, malé části. V průběhu staletí Rusko úspěšně zlikvidovalo (nebo zotročilo) původní obyvatelstvo Sibiře či Dálného východu a toto území posléze anektovalo. Jestliže je dnes Velké Británii či Francii vytýkán kolonialismus, vyvražďování původních obyvatel a vykořisťování takto obsazených území, je třeba jasně říci, že Rusko dělalo na východ od Uralu úplně totéž. A je zde ještě k tomu jeden rozdíl. Zatímco evropské koloniální mocnosti se svých dřívější kolonií, tu více tu méně poklidně vzdaly, Rusko si veškeré územní zisky ponechalo dodnes, a navíc se je stále snaží systematicky rozšiřovat.

Když se budeme bavit o snad nejdůsledněji provedené genocidě lidských dějin, tak ta se neodehrála ani v Jugoslávii, ani ve Rwandě ani během holokaustu za druhé světové války. Odehrála se v 19. století na Kavkaze a provedlo ji Ruské impérium. S neuvěřitelnou důsledností a brutálností vyvraždilo zhruba 97 % všech Čerkesů. V absolutních číslech se bavíme o zavraždění asi 1,5 milionu lidí během 15 let. Nejsou přesné údaje o tom, kolik Čerkesů zemřelo, když se snažilo utéct do bezpečí, ale určitě šlo o další stovky tisíc lidí. Je asi zbytečné dodávat, že Rusko dodnes neuznalo systematickou etnickou likvidaci Čerkesů jako genocidu. Rovněž je velmi smutné, že o tak velké lidské tragédii je dodnes mezi širší veřejností jen malé povědomí.

Právě zde totiž našel Gruzínec Josif Vissarionovič Stalin inspiraci pro své budoucí politické a vojenské snažení. Stalin pochopil, že strategii carského Ruska na Kavkaze lze velmi dobře a v mnohem větším rozsahu aplikovat i na dalších místech, které chtěl nejen obsadit a ovládnout, ale také prohlásit za ruské. Přesně takto úspěšně postupovat například v Estonsku, Lotyšsku, Litvě či Moldávii, ale absolutně nejúspěšněji a nejbrutálněji na Ukrajině. A právě na Ukrajinu se zaměříme.

Uměle vyvolaný ukrajinský Holodomor či hromadné vraždění a deportování Ukrajinců na Sibiř nebo do širých plání Kazachstánu mělo kromě snahy o zlomení a porobení ukrajinského národa ještě jeden důležitější cíl, který Stalin sledoval primárně. Rusifikovat (primárně východní) Ukrajinu a tím toto území, které se vždy tak zásadně lišilo od Ruska, pevněji k Rusku připnout. Dlouhodobým cílem pak bylo vytvořit situaci, kdy na východní Ukrajině bude žít tolik Rusů, aby tuto oblast následně šlo označit za navždy ruskou. Pojďme se podívat na několik čísel, která nám velmi přesně ukáží, o co se Stalin snažil, jak ve svém snažení uspěl a také jak tato snaha ovlivňuje i dnešní Ukrajinu.

Vývoj počtu Rusů žijících na Ukrajině a jejich procentuální podíl na celkové populaci Ukrajiny v jednotlivých letech: 1926 - 2,6 mil. (9 %), 1939 - 4,2 mil. (13 %), 1959 - 7 mil. (17 %), 1970 - 9,1 mil. (19 %), 1989 - 11,3 mil. (22 %). Po pádu Sovětského svazu pak odešly z Ukrajiny 3 mil. Rusů zpět do Ruska.

A nyní ještě další důležitý údaj. Vývoj celkového počtu obyvatel Ukrajiny v jednotlivých letech: 1926 - 29 mil. a 1939 - 30,9 mil. Co nám to říká? Že mezi lety 1926 až 1939 vzrost celkový počet obyvatel Ukrajiny o 1,9 mil. a z toho bylo 1,6 mil. Rusů.

Nechme nyní stranou skutečnost, že sčítání lidu v Sovětském svazu v roce 1939 bylo zfalšované tak, aby na výsledcích nebylo tolik poznat, jak velká genocida na Ukrajině (či v Kazachstánu) ve 30. letech proběhla. Zmíněné sčítání lidu totiž byla jen fraška poté, co předchozí sčítání lidu v roce 1937 označilo sovětské vedení za „poškozující Sovětský svaz a sovětský lid“. Proč? Protože pravdivě ukázalo, že počet obyvatel Ukrajiny a Kazachstánu mezi lety 1926 až 1939 klesl. Něco takového bylo samozřejmě zcela nepřijatelné a mnoho lidí, kteří pracovali na výsledcích sčítání, bylo zatčeno a posláno do gulagu.

Sovětský svaz však během Holodomoru zavraždil tolik milionů lidí, že jej úspěšně usvědčí i oficiální (ta zfalšovaná) čísla oficiálně publikovaná v deníku Pravda a podepsaná samotným Josifem Stalinem. Dle těchto oficiálních údajů byl počet etnických Ukrajinců v celém Sovětském svazu (nikoli pouze na Ukrajině samotné) v roce 1926 31,2 mil. a v roce 1939 pak pouhých 28,1 mil. Jinými slovy, i sám soudruh Stalin oficiálně uznal, že počet Ukrajinců klesl o 3 mil. během třinácti let, zatímco počet etnických Rusů v celém Sovětském svazu za stejnou dobu vzrost o rovných 22 mil.! Nutno znovu zdůraznit, že k těmto závěrům se došlo ve sčítání lidu, které bylo úmyslně zfalšováno tak, aby úbytek ukrajinské a kazašské populace nebyl na první pohled tak markantní. Reálný počet ukrajinských obětí Holodomoru byl ještě o několik milionů vyšší.

K výše uvedeným číslům se ještě hodí dodat, jaký byl v daném období let 1926 až 1939 růst populace v celém Sovětském svazu. Ta vzrostla ze 147 mil. na 170 mil. Můžeme si poměrně snadno odvodit, jak obrovskou populační ztrátu Ukrajinci zaznamenali.

Tímto krokem splnil Josif Stalin první část plánu na etnickou výměnu obyvatelstva východní Ukrajiny. I dále postupoval přesně dle starých carských tradic. V následujícím období jednoduše přesunul část Rusů ze středního Ruska na zcela vyprázdněnou východní Ukrajinu. A nebyly k tomu třeba žádné deportace ani nátlak. Právě naopak. Etničtí Rusové z těchto velmi chudých a k životu krajně nepříjemných oblastí doslova soupeřili o to, kdo dostane příležitost začít nový život na úrodné a k životu o tolik příjemnější Ukrajině.

Přesně takhle vznikla obří ruská menšina na východní Ukrajině. A právě tato menšina umožnila Vladimiru Putinovi, aby v roce 2014 mohl „obhájit“ zabrání části Ukrajiny a v roce 2022 se pokusit o obsazení celé Ukrajiny. To vše je možné jen kvůli Stalinem vyvolanému Holodomoru.

Je zcela absurdní, že zatímco politiky nacistického Německa Drang nach Osten a Lebensraum byly naprosto oprávněně označeny za zločinecké, tak úplně stejnou politiku Sovětského svazu dodnes takřka nikdo neodsoudil a má stále tolik apologetů.

Prameny: