Jak si Sovětský svaz chtěl s nacistickým Německem rozdělit svět

První fáze druhé světové války se pro SSSR nevyvíjela nijak dobře. Zatímco Wehrmacht projel nejprve Polskem a posléze západní Evropou, Rudá armáda dovedla obsadit jen Pobaltí a východní část Polska. Načež velmi tvrdě narazila ve Finsku. Především rychlý pád Francie byl pro Stalina velký problém, který rozhodně neočekával. Jako domek z karet se tak zhroutil jeho léta připravovaný plán.

Stalinův plán počítal s tím, že zatímco imperialistické země mezi sebou budou roky válčit (tedy na německo-francouzské frontě dojde k opakování Velké války), SSSR vyčká až se imperialisté zcela oslabí, poté vpadne do Evropy a obsadí celou Evropu až po Lisabon. Jenže, žádná Velká válka se neopakovala, protože Francie padla za pár týdnů. To Stalina velmi zarmoutilo a ten musel měnit plány.

Další ranou pro SSSR pak byl podpis Paktu tří. Pakt tří rozšířil původní Osu Berlín-Řím o japonské Tokio. K podpisu došlo v Berlíně 27. září 1940. Ač se jednalo o dohodu primárně zaměřenou proti Velké Británii a USA, Stalin pochopil, že tyto země si chtějí svět rozdělit bez něj a to nehodlal v žádném případě připustit.

Na podzim 1940 Sovětský svaz přešel na válečnou výrobu, ač tehdy s nikým neválčil. Z Kavkazu a Sibiře přesouval Stalin divize ke své západní hranici. Nařídil uspíšit plány na invazi do Evropy na léto 1941. A především vyslal lidového komisaře zahraničních věcí Vjačeslava Molotova na jednání do Berlína, aby se pokusil vyjednat připojení SSSR k nacistickému Německu, fašistické Itálii a imperiálnímu Japonsku.

Soudruh Stalin totiž nebyl, na rozdíl od Hitlera, žádný hlupák, a vždy „hrál“ politiku tak, aby měl v ruce vícero karet. Hitler o něčem podobném uvažoval už od léta 1940, ale mísil se v něm jeho bytostný odpor k bolševismu a touha získat silného spojence, který by mu pomohl srazit Británii na kolena. Od října 1940 se však začalo intenzivně jednat. 12. listopadu 1940 pak letí Molotov do Berlína. Poté, co Molotova přivítal v Berlíně zpěv Internacionály, začala samotná jednání. Ta se nesla v megalomanském duchu. Ribbentrop hýřil sebevědomím, mluvil o takřka vyhrané válce a nabízel SSSR oblasti Rudého moře i Perského zálivu. V tomto tónu se neslo „dělení světa“.

Větší rozpory mezi SSSR a Německem se týkaly otázky Finska. Němci sice uznávali, že by mělo patřit pod sovětskou sféru vlivu, ale zároveň mělo velký zájem na tamních zdrojích a nechtělo „jen tak“ přenechat velkou zemi Sovětům. Molotov však měl zájem na likvidaci Finska.

Debata o „době po pádu Britského impéria“ byla o to vtipnější a ironičtější, že probíhala v protileteckém bunkru z důvodu britského bombardování Berlína. Ani toto však dvojici Hitler-Ribbentrop neubralo na sebevědomí při plánech na rozparcelování sfér vlivu ve světě.

Svět měl být rozdělen následovně:

Německo dostane střední a jihovýchodní Afriku, čímž obnoví své kolonie. Itálie bude vládnout severní Africe. Japonsko dostane celou Asii, po hranice s Indií. A Sovětský svaz všechny oblasti jižně od SSSR, po Indický oceán a rovněž Bospor.

Je až neuvěřitelné, že rozdělení světa „krachlo“ na Bulharsku. Sověti měli na Bulharsku velký zájem a chtěli jej přetáhnout na svou stranu. Bulhaři však tyto nabídky sdělili Němcům. To Hitlera vytočilo. Dále Sověti požadovali v Bulharsku své vojenské základny.

Sověti poté poslali Němcům protinávrh, ve kterém sdělili, že se chtějí okamžitě připojit k Ose. Avšak, sovětské územní požadavky se rozrostly o balkánské zájmy a přístup k Baltskému moři. Hitlera neobměkčila ani nabízená obří potravinová pomoc pro Německo. Vůdce prohlásil, že Sověti požadují stále více a nechápou svou roli. Zároveň si byl jist, že je ve válce porazí. Němci na tento sovětský návrh nikdy neodpověděli, což si Sověti vyložili jako hozenou rukavici a naplno chystali útok na Evropu. Hitler udělal životní chybu.

Z propagandistických důvodů se obě strany již dále ke svým „námluvám“ nijak nevyjadřovaly. Avšak po konci války se Spojencům podařilo najít mnoho materiálů a oficiálních dokumentů, které vydali v knize Nazi-Soviet Relations 1939-1941 - Documents from the Archives. Kniha vyšla v lednu 1948 a jednalo se o skvělou „munici“ pro studenou válku.

Sověty to rozčílilo k nepříčetnosti. Obvinili své bývalé spojence z falšování dějin a hned v únoru 1948 vydali vlastní publikaci: Falzifikátoři historie. Publikaci osobně revidoval Stalin. V této publikaci Sověti nejenže přepsali originální dokumenty, ale dokonce vytvořili úplně nové. Šlo o pověst SSSR.

Od té doby Sovětský svaz (a dnešní Rusko) rezolutně popírá, že by k takovýmto jednáním a snahám někdy došlo. Nutno dodat, že jejich lhaní bylo úspěšné. Dnes je Sovětský svaz obecně považován za bojovníka pro nacismu a Rusko se k tomuto odkazu hrdě hlásí. Je typicky ruské, že jejich hrdost je postavena na lžích. Proto pokládám za naprosto zásadní rozšířit povědomí o plánech Sovětského svazu a Německa na ovládnutí světa.

Prameny: