Útěk skupiny bratří Mašínů den po dni - 29. října 1953

Týden ve stodole se na klucích podepsal. Jsou tak unavení, že dopoledne přeslechnou paní domácí, jak leze po žebříku nahoru. Nestačí se schovat do sena a jen čekají, co bude. Po chvíli paní vykřikne.

Němka uviděla Milana, zahodila hrábě a utíká pryč. Pepa stačí jen hlasitě zaklít, ale v příští vteřině už organizuje akci. Vytrhne Milanovi zbraň, poručí mu, aby hlídal, jestli někdo neutíká pryč ze stavení. Radek už je na žebříku, když na něj Pepa volá, aby běžel do domu. Sám Pepa pádí do kuchyně. Vpadne dovnitř jen pár vteřin po paní domácí. Ta sotva stačí své rodině oznámit, co nahoře ve stodole viděla, když ji Pepa překřičí: „Hände hoch!“ Vzápětí se zjišťuje, jestli někdo odešel. Rodina přísahá, že nikdo. Pepa je ještě suše ujistí, že pokud lžou, všechny je postřílí a jejich dům zapálí. Ať nezkouší žádnou zradu. To už je v kuchyni i Radek a oznamuje Pepovi, že v domě nikdo není. Mašínové si rychle uvědomí, že domácí mluví pravdu. Jsou zde všichni. Starý pár a mladý pár s dítětem. Alespoň, že tak.

Když se kluci trochu uklidní a začnou racionálně uvažovat, dospějí k jasnému rozhodnutí. Vezmou je jako rukojmí do stodoly, počkají do noci a posléze odtud utečou. Pepa rázně zavelí, ale starší paní začne vysvětlovat, že to není dobrý nápad. Pořád k nim někdo chodí. Jezdí sem hlídky VoPo a kdyby nikdo nebyl doma, bylo by to krajně podezřelé. Radek s Pepou na sebe mrknou a uznají, že na tom něco bude. Vyberou tedy mladou ženu s dítětem a jejího muže. Ani tohle není dobrý nápad, vysvětlují Mašínům domácí. Muž musí za chvíli do práce. Zatímco Radek dává oči v sloup a hlasitě vydechuje, Pepa zachovává klid a ukáže tedy na starého muže místo mladého. Němci stále nejsou spokojeni. Starší paní žádá, aby vzali ji místo dítěte. Pepa opět souhlasí. Ale teď je zase problém, že někdo musí zůstat s dítětem doma. Kdo by jej hlídal, když mladý odejde? Teď už koulí očima i Pepa a narovinu se Němců zeptá, koho tedy mají vzít jako rukojmí. Stará paní rozhodne ať vezmou ji a mladou paní. Mladý muž půjde do práce a starý zůstane s dítětem v domě. Dobrá.

Kluci a ženy odejdou do stodoly. Vylezou po žebříku nahoru a Milan je informuje, že si nikdo v okolí ničeho nevšiml. Po chvíli trapného ticha si ženy začnou s kluky povídat a vyptávat se. Kde byli, jak dlouho se tady schovávali, co jedli a zároveň je ujistí, že v žádném případě nejsou komunisté. Naopak. Radek, Pepa a Milan nemluví nijak dokonale německy a je komunikace místy obtížná, ale i tak se kluci dozví spoustu zajímavého. Například, že Pepovo hovno je slavné po celém Východním Německu a dle rozboru trpí úplavicí. Radek a Milan dostanou záchvat smíchu.

Později odpoledne přijde do stodoly mladý muž, který se právě vrátil z práce a volá nahoru, jestli se může vyměnit se svou ženou, aby mohla jít za dítětem. Němci opět organizují, kdo bude a kdo nebude rukojmí, ale kluci nad tím jen mávnou rukou a muž vyleze nahoru.

Od muže se Mašínové a Milan dozví další zajímavé informace. A jednu hodně smutnou. Němci ukáží klukům plakát, který VoPo vylepila po celém Východním Německu a zavezla do všech domácností. Jsou na něm čtyři. Radek, Pepa, Milan a Vašek. Teď kluci zjistí, že VoPo má Vaška. Čekali to. Ale vnitřně stále doufali. Teď už je to jisté. A to je tvrdá rána. Mašínové se ještě zeptají na Zbyňka. O něm ale Němci nic neví. Tak třeba Zbyňka VoPo nedostala. Možná na ně už čeká v Berlíně.

Po pár hodinách se už kluci s Němci baví jako staří přátelé. Mladá žena se vrátí a přinese jim bramboráky. A tak kluci jedí první teplé jídlo po skoro čtyřech týdnech. Když Němci vidí, jak bramboráky do kluků padnou, žena se vrátí ještě pro bramborový salát. A omlouvá se jim, že více bohužel nemají. Sami jsou velmi chudí.

Němci vypráví o neúspěšném povstání, které proběhlo v létě a taky o tom, že od té doby vláda lidem nevěří, a proto je země plná hlídek. Mašínové zase začnou mluvit o svém otci, kterého popravili nacisté a všichni se shodnou, že nacisté a komunisté jsou stejné svině.

Jak se přiblížil večer, a tedy i odchod kluků, začal mladý muž kreslit mapu okolí a vyznačovat na ní důležité body, podle kterých se mají Mašínové a Milan řídit. A taktéž místa, kterým se vyhnout. Například sovětské letiště Brand-Briesen.

A pak přidal klíčovou radu. Kluci nejlépe udělají, když naskočí na nějaký nákladní vlak. Pokud má otevřené vagóny, znamená to, že veze brambory. A všechny vlaky s bramborami jedou do Berlína. Dále klukům vyznačí na mapě silnici, dálnici a dvě železnice do Berlína. Východní míří do Východního Berlína. Zatímco západní železnice míří do Západního Berlína.

Kluci strnuli. Neustále se drželi právě východní železnice. Vůbec nevěděli, že směrem na západ je ještě jedna. Ano, i takhle by do Berlína dorazili. Ale do toho Východního! Ani sám mladý muž neví, jak cenná je to rada.

Němec ještě dodá, že kluci musí jít na sever a ani se nepokoušet naskakovat na vlak v okolí Waldowa. Všude jsou hlídky. VoPo si je jistá, že se právě tady někde schovávají. Posléze muž mapu spálí, což na kluky udělá velký dojem.

Mašínové čistí zbraně a čekají na tmu. Předtím, než vyrazí, zeptá se Radek Němců, jestli by pro něj neměli nějakou starou botu. Měli. Sice je malá a Radek si ji musí naříznout, ale i tak je to mnohem lepší než jít bos. To už spolu všichni sedí v kuchyni jako jedna velká rodina. Nastane noc a loučení. Pepa rodině sdělí, jaké heslo bude Svobodná Evropa a Hlas Ameriky vysílat, až dorazí do Berlína: Autobus v pořádku dojel. Starší paní zastaví kluky ve dveřích a vrazí jim do rukou chleba. Žádný další rodina nemá. Kluci poděkuji a slíbí, že kdyby je chytili, nikdy německou rodinu neprozradí. Za žádných okolností.

Mladý muž se nabídne, že půjde na průzkum, zkontrolovat, jestli někde nejsou hlídky a pak Radka, Pepu a Milana zavede do lesa severně od Waldowa. Trojice s radostí souhlasí. Za nějakou dobu už všichni rázují k lesu.

Mašínové přemýšlí, co udělat. Jestli je ve vsi někdo viděl, je to problém nejen pro ně, ale i především pro rodinu muže. Ze všechno nejrozumnější by teď bylo muže trochu omráčit chloroformem a přivázat jej ke stromu. Tak by bylo jasné, že jim nepomáhal dobrovolně. Ale kluci to neudělají. Nechtějí hnát situaci do krajnosti. Možná je to chyba. Možná ne.

Cestou jim muž ukáže stopy pásů tanků. Na kraji lesa se s Němcem rozloučí a za vše mu poděkují. Muž jim popřeje hodně štěstí. Bratři si říkají, že jim asi věří více než oni sami.

Před trojicí je těžký pochod nocí. Jsou úplně zesláblí, bolí je každý krok a k tomu jim vůbec nesedlo jídlo. Pochodují lesem, přebrodí potok a pokračují přes louku do dalšího lesa. Orientují se podle zvuků vlaků, ale co chvíli jim přijde, že slyší vlaky z různých stran.

Cesta je náročná. Když prochází kolem jednoho statku, začne po nich štěkat pes, o kousek dále na poslední chvíli spatří cyklistu a jen tak tak stihnou skočit do příkopu. Dohadují se mezi sebou, kdo za to může, jeden druhému vyčítá nepozornost. Obejdou několik statků.

Sotva vyjdou z velkého lesa, začne pršet. Stojí uprostřed louky a neví, kudy dál. Severka je schovaná za mraky, zvuky vlaků je matou a Radek s Pepou se do sebe pustí. Nemohou se shodnout, kde je sever. Milan je musí krotit. Pak na ně zase začne štěkat nějaký pes.

Pokračují tedy rovně po louce a vejdou do dalšího lesa. Minou rybník, několik shluků stavení, rázují dále lesem a najednou, z ničeho nic, se před nimi objeví koleje. Skoro poskočí radostí. Čekají u kolejí a doufají, že brzy pojede vlak. Ale žádný vlak nejede. Hodinu. Dvě.

Tak nic. Musí jít dále. Ale sotva vyjdou, spatří kus před sebou hlídku VoPo se samopaly. V té chvíli kluci zapadnou do příkopu a leží v něm, dokud hlídka neodejde do bezpečné vzdálenosti. Zase si nadávají, kdo za to může. Už nemohou. Jsou zničení fyzicky i psychicky.

Když už sotva zvedají nohy, narazí na vesnici s malým nádražím, hospodou a stodolou. V hospodě jsou evidentně VoPo, protože před ní stojí policejní náklaďák. Sevřou v rukou zbraně a projdou kolem hospody do temné stodoly. S velkými obtížemi vylezou po žebříku nahoru. Pomalu se zahrabávají do sena, a přitom pojídají chleba. Nemá cenu jej skladovat.

Plán je jasný. Přečkat další den schovaní ve stodole, večer vyčkat, až ve stanici zastaví vlak, a o kousek dále na něj naskočit. A za chvíli budou v Berlíně.

S touto nadějí usínají.

Prameny: