Článek
Maria Leopoldina (celým jménem Carolina Josefina Leopoldina Francisca Fernanda Beatriz Habsbursko-Lotrinská) byla dcerou císaře Františka I. a jeho druhé manželky Marie Terezy Neapolsko-Sicilské.
Původ
Po staletí se dynastie Habsburků řídila sňatkovou politikou, jejímž cílem bylo držet moc v rodě za každou cenu. V jejich rodokmenech se často opakovaly sňatky blízkých příbuzných. U Františka a Marie Terezy se tyto rodinné vazby propojily víc, než bylo běžné, a to i v rámci Habsburků. Nebyli totiž jen bratrancem a sestřenicí, jak bývalo u evropských panovnických domů obvyklé, ale zároveň byli příbuzní z obou rodičovských linií. Otec jednoho byl bratrem matky druhého a naopak, takže v rodině došlo ke vzájemnému sňatku sourozenců. Zjednodušeně řečeno, sdíleli stejné prarodiče z matčiny i otcovy strany. Jejich genetická příbuznost tak odpovídala spíše vztahu mezi polovičními sourozenci. Takto blízké a provázané příbuzenství mělo za následek, že většina z jejich dětí se potýkala s genetickými zdravotními či vývojovými potížemi.
Právě do tohoto prostředí se narodila 22. ledna 1797 Marie Leopoldina.
Vzdělání
Její výchova se řídila zásadami: disciplína, zbožnost a smysl pro povinnost. Učení jazyků patřilo k rodinné výchově a Leopoldina byla známá jako mimořádně jazykově nadaná. Ovládala sedm jazyků, rodnou němčinu a dále portugalštinu, francouzštinu, italštinu, angličtinu, řečtinu a latinu. Neučila se jen jazyky a chování u dvora, ale také základní přehled o politice a vládnutí.
Svatba
Dne 24. září 1816 císař František I. oznámil, že Dom Pedro de Alcântara projevil přání oženit se s habsburskou arcivévodkyní a volba padla na Leopoldinu. Sňatek měl posílit vztahy mezi oběma monarchiemi, ale pro Leopoldinu znamenal i zásadní životní změnu. Její budoucí manžel žil tehdy v Brazílii, kde se portugalská královská rodina usadila po útěku před Napoleonovými vojsky.
Jakmile se Leopoldina dozvěděla o plánovaném sňatku, začala se na svůj nový život připravovat. Učila se portugalsky a studovala dějiny Brazílie. Sňatek s Dom Pedrem byl uzavřen 13. května 1817 ve Vídni v zastoupení, protože ženich se v té době nacházel v Brazílii. Krátce poté Leopoldina opustila Evropu a vydala se na několikaměsíční cestu přes Atlantik.
Leopoldina dorazila do Brazílie 5. listopadu 1817. Následující den se v Rio de Janeiru uskutečnil slavnostní svatební obřad, při němž se Leopoldina s Dom Pedrem poprvé setkali.
Petr I. Brazilský 1822
Manželství a zklamání
Portugalská královská rodina očekávala krásnou arcivévodkyni a vzhled Marie Leopoldiny ji překvapil. Pedrův životopisec ji popsal jako ošklivou blondýnu s růžovou pletí, modrýma očima a s poněkud obézní postavou. Brzy se však ukázalo, že její předností nebyla krása, ale vzdělanost a inteligence. Také Leopoldiny představy o dokonalém, vzdělaném gentlemanovi se nenaplnily. Pedro byl o rok mladší, málo vzdělaný, vulgární a prudké povahy. Navíc u dvora, v době jejího příjezdu, stále žila jeho milenka.
První roky Marie Leopoldiny v Brazílii nebyly snadné. S manželem žila v neudržovaném paláci São Cristóvão. Tropické prostředí jí nedělalo dobře a její světlou pleť brzy poznamenalo místní horké podnebí. Nezpevněné cesty se během tropických lijáků měnily v bahno, vlhkost a hmyz ničily oděvy i vybavení a dvorský život postrádal řád, na jaký byla zvyklá z Vídně. K těmto podmínkám se přidaly i potíže v manželství. Dom Pedro byl hrubý, impulzivní a Leopoldina se v cizí zemi cítila osamělá. Její dopisy rodině svědčí o smutku, únavě a zklamání, přesto však zůstávala ke svému manželovi loajální.
Manželství bylo poznamenáno opakovanými skandály. Pedro Leopoldinu vystavoval ponižujícím scénám, omezoval její finanční prostředky a podle některých svědectví ji zamykal v její komnatě. Otevřeně žil se svou milenkou Domitilou de Castro, kterou povýšil do šlechtického stavu a dokonce ji učinil dvorní dámou císařovny. Jejich nemanželskou dceru veřejně uznal jako svého potomka i se všemi tituly, které jeho dětem náležely. V dopise své sestře tehdy Leopoldina napsala hořká slova: „Svůdné monstrum je příčinou všech mých neštěstí.“ V prosinci 1825 porodila vytouženého syna, ale její psychický i fyzický stav se stále zhoršoval.
I přes všechny osobní trable nebyla Leopoldina v Brazílii jen manželkou panovníka. Když byl Pedro pryč, zastupovala ho, zapojovala se do rozhodování a z vlastních prostředků podporovala chudé i zotročené lidi. Právě proto si ji lidé oblíbili a vážili si jí, protože viděli, že jí na zemi i jejích obyvatelích skutečně záleží.
Zhoršující se zdraví a smrt obestřená legendami
Na začátku listopadu 1826 se zdravotní stav Marie Leopoldiny prudce zhoršil. Trápily ji silné bolesti, zvracení, stavy zmatenosti a 2. prosince potratila. Její tělo bylo výrazně oslabeno, neboť během devíti let to bylo její osmé těhotenství. Také byla vyčerpaná stresem a psychickým napětím. V té době se Dom Pedro nacházel daleko od Ria, v provincii Rio Grande do Sul, kde dohlížel na vojska během cisplatinské války.
Zprávy o jejím stavu vyvolaly v Rio de Janeiru velké znepokojení. Leopoldina byla mezi lidmi velmi oblíbená a město zachvátil skutečný smutek. Pruský velvyslanec tehdy popsal atmosféru slovy, že lidé se modlili na kolenou, kostely byly plné a jejich soucit byl upřímný a hluboký.
Maria Leopoldina zemřela 11. prosince 1826 v paláci São Cristóvão v Quinta da Boa Vista v Rio de Janeiru, pět týdnů před svými 30. narozeninami.
Leopoldina s dětmi 1825
Příčina smrti – infekce po potratu
Jedním z vysvětlení Leopoldininy smrti je těžká infekce, která vznikla po potratu. V takových případech se mohou bakterie rychle rozšířit do celého těla a způsobit vysoké horečky, silné krvácení a celkové selhání organismu. V době, kdy ještě neexistovala antibiotika a lékařská hygiena byla na velmi nízké úrovni, šlo o komplikaci, která často končila smrtí.
Legenda o smrti následkem násilí
Vedle této lékařské verze se postupně rozšířila i jiná, mnohem dramatičtější teorie. Podle ní měla Marie Leopoldina zemřít v důsledku fyzického útoku ze strany svého manžela během prudké hádky. Tato verze popisuje scénu, při níž měl Pedro císařovnu veřejně ponižovat, nutit ji k přijetí své milenky a po jejím odporu ji fyzicky napadnout. Právě tato historka, plná detailů a emocí, se v pozdějších letech stala základem legendy o násilné smrti císařovny.
Lékařské nálezy a moderní výzkum
V roce 2012 byly ostatky Marie Leopoldiny podrobeny forenznímu zkoumání, jehož cílem bylo ověřit pravdivost této legendy. Odborníci zároveň analyzovali dochované lékařské záznamy a popisy průběhu její nemoci z roku 1826. Výsledky byly jednoznačné. Na kostech nebyly nalezeny žádné známky zlomenin ani jiných poranění, která by svědčila o jakémkoli fyzickém násilí.
Forenzní závěry navíc ukázaly, že časový odstup mezi údajným incidentem, potratem a smrtí neodpovídá následkům těžkého úrazu. Dochované lékařské zprávy naopak popisují dlouhodobý infekční průběh nemoci. Podle dnešních poznatků byla bezprostřední příčinou smrti těžká infekce po potratu, která se postupně rozšířila do celého těla a vedla k otravě krve.
Poslední dopis a pochybnosti o jeho pravosti
K legendě o násilné smrti významně přispěl i takzvaný poslední dopis, který měla Leopoldina poslat své sestře Marii Luise a v němž se zmiňuje o strašném útoku ze strany manžela. Moderní výzkum však ukazuje, že originál tohoto dopisu se nikdy nenašel. Dochovala se pouze portugalská kopie, která se objevila až několik let po Leopoldinině smrti. Tento dokument je proto dnes považován za velmi problematický a možný podvrh. Neexistují ani žádné přímé důkazy o svědcích fyzického napadení, pouze zmínky o prudkých slovních hádkách.
Závěr
Marie Leopoldina zemřela ve věku pouhých devětadvaceti let, vyčerpaná nemocí, opakovanými těhotenstvími a těžkými životními podmínkami. Přesto po sobě zanechala výraznou stopu nejen jako manželka císaře, ale jako osobnost, která si získala úctu a lásku obyvatel Brazílie. Její osud se později stal motivem pro dramatické příběhy, legendy a televizní seriály.
Na konci jednoho ze svých dopisů napsala slova:
„Princezny jsou jako kostky — vržené ke štěstí nebo neštěstí.“
Příště: Calamity Jane: Jak ze sebe chudá, negramotná žena vytvořila legendu Divokého západu
Zdroj: Valdirene do Carmo Ambiel - Estudos de Arqueologia Forense Aplicados aos Remanescentes Humanos dos Primeiros Imperadores do Brasil Depositados no Monumento à Independência; Wikipedia - Maria Leopoldina of Austria; MARIA REGINA DA CUNHA RODRIGUES - A MORTE DA IMPERATRIZ LEOPOLDINA.
