Článek
Už nejstarší lidské kultury zjistily, že toxické látky dokážou ulovit zvěř, ochromit nepřítele nebo zajistit rychlou smrt. V antice se jed stal vyhledávaným prostředkem politických vražd. Ve středověku byla většina toxických látek volně dostupná v apatykách a arabští učenci zdokonalili arsenik natolik, že se stal bezbarvým a bez zápachu. Renesance přinesla období, kdy se jed těšil mimořádné oblibě jako tichá, účinná a obtížně zjistitelná zbraň. Vraždy jedem se neomezovaly pouze na prostředí nejvyšší aristokracie, ale vyskytovaly se napříč všemi vrstvami společnosti.
Názor, že jed je ženská zbraň, přežívá v dobových záznamech a knihách po staletí. Staří moralisté i kronikáři opakují, že ženy mají k jedům přirozený sklon, protože postrádají mužskou odvahu, sílu a přímost. Muži jsou v jejich podání ctnostní a poctiví a nikdy by nesáhli po lahvičce s jedem, když mohou svého protivníka čestně probodnout. Některé prameny dokonce tvrdí, že první travičkou byla samotná biblická Eva, která prý otrávila nevinnost celého lidstva. Pravdou je, že všechny tyto příběhy a názory o ženské jedovatosti napsali muži.
Skutečnost je přitom mnohem jednodušší. Ženy sáhly po jedu především proto, že šlo o násilí, které nevyžadovalo fyzickou sílu.
Kolik úspěšných travičů historie skutečně ukrývá, nevíme a nikdy vědět nebudeme. Do statistik se dostali jen ti „neúspěšní“, tedy ti, kteří byli odhaleni, dopadeni a popsáni v soudních spisech. K dispozici jsou pouze statistiky anglické a americké. V Anglii bylo mezi roky 1750 a 1914 zdokumentováno 540 vražd jedem a pachateli byli rovnoměrně muži i ženy. V amerických statistikách pak byli muži v případech vražd jedem v převaze (60,5 procenta proti 39,5 procenta žen).
Ať už trávil muž nebo žena, jisté je, že jedy patřily mezi osvědčené prostředky řešení problémů od nepaměti. A důvody? Ty se opakovaly v celé lidské historii: moc, politika, peníze, chamtivost, hněv, pomsta, láska a posedlost.
Příběh traviče:
William Palmer byl anglický lékař, který se stal jednou z nejtemnějších postav viktoriánské éry. Přestože v jeho okolí docházelo opakovaně k podezřelým úmrtím, trvalo celých devět let, než byl skutečně obviněn a usvědčen.
Palmer se narodil 6. srpna 1824 v Rugeley jako šesté z osmi dětí. Jeho otec zemřel, když bylo Williamovi dvanáct let, a rodině zanechal značné dědictví. Už jako dospívající byl vyhozen z učení u lékárníka kvůli podezření z krádeže. Po studiu medicíny v Londýně se stal lékařem a vrátil se do rodného města.
V roce 1847 se oženil s Ann Thorntonovou. Její matka, která patřila k místním majetným ženám, zemřela krátce po návštěvě u Palmerových. Úmrtí bylo považováno za nečekané a zaznamenanou příčinou bylo vnitřní krvácení.
Palmer propadl hazardu a neúspěšně sázel na koňských dostizích. Zadlužil se u Leonarda Bladena, jenž zemřel náhle po prudké nevolnosti během pobytu u Palmerových. Ani v tomto případě nebylo prokázáno cizí zavinění, přestože okolnosti vyvolaly mezi místními pochybnosti.
Mezi lety 1848 a 1854 se Palmerovým narodilo pět dětí. Čtyři z nich, Elizabeth, Henry, Frank a John, zemřely v kojeneckém věku. U všech byly příčinou úmrtí uvedeny křeče. Vysoká kojenecká úmrtnost byla tehdy běžná, a proto tato úmrtí nepřitáhla velkou pozornost.
William Palmer
Palmer se mezitím dostával do stále hlubších finančních potíží. V roce 1854 uzavřel vysokou životní pojistku na svou ženu. Ann zemřela 29. září téhož roku ve věku dvaceti sedmi let. Pozdější vyšetřování odhalilo ve vzorcích jejích tkání antimon, což vyvolalo silné podezření, že její smrt nebyla přirozená.
Následující rok nechal Palmer pojistit na vysokou částku i svého bratra Waltera, který byl dlouhodobě ve špatném zdravotním stavu a byl alkoholik. Walter zemřel v roce 1855. Přestože se objevily pochybnosti, přímé toxické důkazy se nenašly.
V té době porodila služebná Eliza Tharme dítě, jehož otcem měl být právě Palmer. Jeho už tak napjatá finanční situace se ještě zhoršila a ocitl se pod velkým tlakem věřitelů. Hrozilo, že vyjde najevo jeho falšování podpisů a čerpání peněz z majetku jeho matky.
Poslední případ
John Parsons Cook, mladý dědic s majetkem přes dvanáct tisíc liber, byl Palmerovým přítelem. Po společném pití si stěžoval na pálení v krku a brzy poté onemocněl. V noci 21. listopadu 1855 zemřel v prudkých křečích, které podle tehdejších lékařů připomínaly otravu strychninem. Cookův otčím požádal o pitvu a ta byla povolena.
Narůstající podezření
Palmer se pokoušel pitvu ovlivnit a bránil lékařům při práci. Manipuloval se vzorky žaludečního obsahu a snažil se podplatit koronera.
William Palmer byl zatčen, usvědčen na základě nepřímých důkazů a 14. června 1856 byl ve věku třicet jedna let oběšen. Jeho případ měl zásadní vliv na tehdejší pohled na forenzní vědy, pojistné podvody i soudní postupy.
Další případy mužů travičů
Rok 1598 - anglický písař a námořník Edward Squire popraven za pokusy otrávit královnu Alžbětu I.
Rok 1777 - francouzský obchodník Antoine François Desrues popraven za otravu vdovy a jejího syna z důvodu získání jejich majetku.
Rok 1914 - německý lékárník Karl Hopf popraven za sérii otrav své rodiny pomocí arzenu a digitalisu.
Rok 1892 - skotský lékař Thomas Neill Cream usvědčen z deseti vražd strychninem a popraven.
Příště: Byla Marie Leopoldina opravdu obětí násilného manžela? Forenzní výzkum zná odpověď
Zdroje: Deborah Blum - The Imperfect Myth of the Female Poisoner; Sejal - Why Was Poison Stereotyped as the ‘Woman’s Weapon’?; Lisa Perrin - The League of Lady Poisoners; Wikipedia - History of poison; Wikipedia - William Palmer; Wikipedia - List of serial killers by country.
