Velmi zvláštní lidé: obři sedmnáctého a osmnáctého století

Lidská výška se v průběhu dějin výrazně měnila. Lovci a sběrači doby kamenné byli překvapivě vysocí. Antropologické nálezy ukazují, že jejich průměrná výška se u mužů pohybovala mezi 172–178 cm a u žen mezi 160–165 cm. S příchodem zemědělství však nastal prudký pokles. Strava se zjednodušila, stala se jednotvárnější a méně výživnou. V průběhu dalších století se přidaly válečné konflikty, epidemie, hladomory a rychlý nárůst populace. V raném novověku byla průměrná výška muže 164–167 cm a žen 152–156 cm. Teprve 19. století s lepší hygienou, rozvojem medicíny, pestřejší stravou a zlepšující se životní úrovní způsobilo postupné zvyšování průměrné výšky.
V porovnání s výškou populace v 18. století, byli jedinci přesahující 200 cm naprostou raritou a přitahovali pozornost veřejnosti, lékařů i evropských dvorů.

Nadměrný růst má obvykle dvě medicínské příčiny: gigantismus a akromegalie. Obě onemocnění vznikají v důsledku nadměrné tvorby růstového hormonu, většinou kvůli nádoru hypofýzy. Gigantismus se rozvíjí v dětství a dospívání, kdy růstové chrupavky nejsou ještě uzavřené, což vede k extrémnímu prodlužování kostí a neobvykle vysoké postavě, někdy i přes 240 cm. Akromegalie začíná až v dospělosti, kdy již kostní růst není možný. Tělo reaguje zvětšováním rukou, nohou, obličejových kostí a měkkých tkání. Obě poruchy způsobují také řadu komplikací, které často ovlivňují délku života těchto velmi zvláštních lidí.

Daniel Cajanus se narodil roku 1704 v Paltamu ve Finsku. To bylo v té době součástí Švédska, a proto byl nazýván švédským obrem. Trpěl gigantismem, stejně jako jeho sestra. V dospělosti byl vysoký 234–247 cm. Jeho výška se v průběhu života z důvodu osteoartrózy snižovala. V roce 1723 opustil Finsko a podle některých pramenů vstoupil do elitního pruského pluku přezdívaného Postupimští obři*. Jiné zdroje však uvádějí, že byl kvůli své extrémní výšce odmítnut, protože by ostatní o hlavu převyšoval.

Co však víme jistě je, že se několik let zdržoval v Polsku u dvora Augusta II. Silného, kde sloužil jako jízdní voják. Po smrti Augusta, v roce 1733, cestoval po Evropě. Navštívil Německo, Anglii, Francii. V roce 1735 byl soukromě přijat ve Versailles králem Ludvíkem XV., královnou a dauphinem.

Poté se natrvalo usadil v Nizozemí, kde byl velmi populární. Nejdříve žil v Amsterodamu, kde se vystavoval platícímu publiku po hospodách a krátce se živil i jako lichvář. V roce 1745 se přestěhoval do Haarlemu. Koupil si právo žít v chráněném domě, kde mu poskytovali ubytování, stravu a lékařskou péči. Cajanus psal, vydával poezii a stal se ve městě známou osobností. Zemřel 27. února 1749.

Ve své závěti zanechal velkou část peněz na zaplacení okázalého pohřbu a hrobky, aby ochránil své ostatky. Navzdory jeho opatřením byla hrobka později prodána a jeho kosti získala muzea. Některé jsou stále uchovány v Anatomickém muzeu Leidenské univerzity v Nizozemí. Nizozemský jazyk si jej dodnes připomíná slangovým výrazem Cajanus voeten (Cajanusovy nohy) pro neobvykle velká chodidla.

Charles Byrne, známý jako Irský obr, se narodil roku 1761 v hrabství Londonderry v Severním Irsku. Mezi místními se vyprávělo, že byl počat na vrcholu stohu sena, a proto byl tak vysoký. Dobové záznamy uvádějí výšku 249–254 cm. V pozdním dospívání se rozhodl odejít do Skotska a Anglie, aby získal slávu a peníze. Již ve Skotsku vzbuzoval pozornost a v Edinburghu bylo zaznamenáno, že „noční strážní byli ohromeni pohledem na něj, jak si zapaluje dýmku od jedné z pouličních lamp na North Bridge, aniž by se vůbec postavil na špičky.“

Do Londýna dorazil v roce 1782 a okamžitě se stal senzací. Vystupoval v pronajatých místnostech po celém městě a lidé ho milovali. Byl popisován jako člověk sympatický a citlivé povahy. Jeho zdraví se v roce 1783 začalo prudce zhoršovat. Téhož roku byl okraden kapsáři o své úspory ve výši 700 liber (v přepočtu asi 3 700 000 korun), což pro něj představovalo zdrcující ránu. Ztráta peněz nepřidala jeho už tak špatnému zdraví a 1. června 1783 ve věku 22 let Byrne zemřel.

Největší potíže však nastaly po jeho smrti. Byrne věděl, že londýnský chirurg a anatom John Hunter touží po jeho těle do své soukromé sbírky. Aby tomu zabránil, nechal připravit olovem vyloženou rakev, která měla být odvezena do přímořského města Margate, naložena na loď a pohřbena v moři. Přátelé jeho poslední vůli respektovali, ale Hunter byl rychlejší. Během převozu došlo k tajnému únosu těla a navzdory nadměrným rozměrům rakve (měřila přes 280 cm) se chirurgovi podařilo ostatky získat. Od roku 1799 do roku 2023 byla Byrneova kostra vystavena v Hunterianově muzeu v Londýně.

V roce 2011 byla z jeho zachovaných zubů získána DNA. Srovnáním genetických vzorků vědci zjistili, že v Severním Irsku dodnes žijí čtyři rodiny nesoucí stejnou genetickou mutaci.

Trijntje Cornelisdochter Keever se narodila 10. nebo 16. dubna 1616 v Edamu v Nizozemí. Byla dcerou lodníka Cornelise Keevera a služebné Anny Pouwels. Trpěla gigantismem, v devíti letech měřila 2 metry, a rodiče ji za peníze vystavovali na jarmarcích. V roce 1625 ji v Edamu navštívili český „zimní král“ Fridrich Falcký s manželkou Alžbětou Stuartovnou a dvorní dámou Amálií zu Solms-Braunfels, kteří v té době žili v exilu v Haagu. Byli zvědaví na „devítiletou dívku vyšší než kterýkoli muž v Evropě“. Trijntje zemřela na rakovinu dne 2. července 1633 ve věku 17 let. V té době měřila 255 cm a je považována za nejvyšší ženu v zaznamenané historii. Na radnici v Edamu je dodnes vystaven její obraz v životní velikosti od neznámého autora. Popisek u malby naznačuje, že byla zobrazena krásnější, než byla ve skutečnosti. Jsou tu také vystaveny její boty velikosti 54.

*Postupimští obři byli sestaveni ze dvou praporů v roce 1675. Velitelem pluku se v roce 1688 stal Friedrich Vilém I. Pruský, který sám měřil 160 cm a vysokými muži byl fascinován. Muže získával násilným verbováním i náborem z armád jiných zemí. Císař Karel VI. a sultán Ahmed III. mu posílali vojáky jako diplomatická gesta. Car Petr Veliký daroval několik vojáků výměnou za slavnou Jantarovou komnatu. Požadovaná výška vojáka byla 6 pruských stop (asi 188 cm). Ačkoliv Prusko krátce zasáhlo do severské války, Postupimští obři nikdy nebojovali. Mnozí z nich nebyli kvůli zdravotním potížím k boji způsobilí. Král si svůj pluk držel spíše proto, aby ohromoval ostatní významné osobnosti a pro vlastní zábavu. Když král roku 1740 zemřel, měl pluk 3 200 mužů. Rozpuštěn byl roku 1806.

Friedrich Vilém I. Pruský se ve vesnicích obývaných jeho vysokými vojáky pokusil spojovat muže s vysokými ženami, aby „vyšlechtil obry“. Charles Darwin se o tomto experimentu zmiňuje v knize O původu člověka jako o výjimečném případu záměrného „chovu lidí“.

Příště: Hypertrichóza: výjimečná diagnóza a překvapivě důstojný život v době renesance

Zdroje: Vesmír – Proměny výšky postavy v průběhu věků; R. Steckel – Heights and Human Welfare; J. Komlos – The History of Human Height; Gigantism – Wikipedia; Acromegaly – Wikipedia, Daniel Cajanus – Wikipedia; Trijntje Keever – Wikipedia; Charles Byrne – Wikipedia; Potsdam Giants – Wikipedia; Charles Darwin – The Descent of Man; Pruské vojenské archivní prameny, Touba Ghadessi: Portraits of Human Monsters in the Renaissance: Dwarves, Hirsutes, and Castrati as Idealized Anatomical Anomalies