Článek
Savinien de Cyrano, zvaný de Bergerac, byl francouzský spisovatel a šlechtic nižšího stupně bez majetku. Pokřtěn byl v Paříži 6. března 1619 jako syn Abela de Cyrano, rytíře a pána z Mauvières, a Espérance Bellanger. Byl čtvrtým z šesti dětí. Přízvisko „de Bergerac“ převzal po rodovém statku Cyranů, který původně rodu Bergerac patřil. Savinien tedy nebyl vysoce postaveným a urozeným mužem, ale Pařížanem se „jménem po chalupě“. V některých zdrojích je uváděn i s dalšími křestními jmény Hector či Hercule, které používal jako součást své stylizace.
Jeho současníci se shodovali, že Savinien měl povahu, se kterou nebylo snadné vyjít. Byl konfliktní, výbušný, nesnášel autority a odmítal se přizpůsobovat společenským pravidlům. Zároveň byl mimořádně sebevědomý, až arogantní, a rád provokoval své okolí. Přátelé ho popisují jako člověka schopného hlubokého přátelství i naprostého pohrdání, posedlého svobodou, ale neschopného kompromisu.
Savinien de Cyrano de Bergerac, 1654
Život Cyrana de Bergerac
Savinien strávil dětství v rodinném sídle na předměstí Paříže. První roky ho vychovávala chůva a rodiče na jeho výchovu příliš nedohlíželi. Když se narodil, bylo jeho otci dvaapadesát let. O výchovu svých dětí se příliš nezajímal, možná i vzhledem ke svému věku, a jejich vzdělání mu bylo víceméně lhostejné.
Číst a psát se Savinien učil u venkovského kněze. Toho si však nevážil a považoval ho za hlupáka. Na učitele si opakovaně stěžoval, až otec rozhodl, že syna pošle studovat do Paříže. Tam Savinien bydlel u svého strýce Samuela de Cyrano. Absolvoval středoškolská studia, ale neví se kde a zda je vůbec dokončil. V roce 1636, kdy otec prodal rodová panství Mauvières a Bergerac, už žil Savinien vlastním životem.
Právě tehdy se naplno projevil jeho temperament. Toulal se ulicemi, vysedával v krčmách, pil, hrál hazardní hry a vyhledával konflikty. Provokoval měšťany i městské hlídky a vyvolával rvačky i šermířské souboje. Cyrano si postupně budoval pověst rváče, který byl ochoten jít do střetu kvůli maličkosti.
Toto období bylo načas přerušeno, když na popud svého přítele Henryho Le Breta vstoupil jako kadet do armády. I mezi vojáky si rychle získal pověst neohroženého rváče, který se dostával do potyček téměř denně. Právě v této době se začal věnovat psaní, mimo jiné politických básní. Vojenská kariéra však skončila stejně rychle jako začala. Při obléhání Mouzonu byl zasažen střelou z muškety a poté utrpěl zranění mečem. Krátce na to armádu opustil.
Po návratu do civilního života se Savinien rozhodl znovu studovat. Otec byl ochotný jeho vzdělání financovat, a tak na podzim roku 1640 začal studovat rétoriku. O několik měsíců později k tomu přibyly i lekce šermu a tance. Ani tentokrát se ale nevyhnul problémům. Už v létě roku 1641 se zapletl do násilné potyčky, při níž byl zraněn jeden z chudých studentů. Zranění bylo natolik vážné, že se případ dostal až k úřadům. Situaci nakonec vyřešila Savinienova matka, která zaplatila odškodné třicet liber a tím byl celý incident ukončen.
Po studiích se Savinien ocitl bez pravidelného příjmu. Otec ho již neživil a po jeho smrti roku 1648 získal jen velmi skromné dědictví. Nějaký čas se proto nechával finančně podporovat muži ze svého okolí, s nimiž ho pojily velmi blízké vztahy. O ženách se v souvislosti s ním nic nepíše. Pokud se Cyrano ve vztazích cítil odstrčený nebo zavržený, reagoval žárlivostí a mstou, nejčastěji v podobě jedovatých textů a osobních útoků. Běžnou součástí jeho života byly neustálé spory, urážky a otevřená nepřátelství.
V první polovině roku 1655 utrpěl Cyrano vážné zranění hlavy. Zda šlo o nehodu, nebo o úmyslný útok, se nikdy nepodařilo zjistit. Jisté je jen to, že zranění bylo vážné. Přidaly se horečky, slabost a postupné zhoršování zdravotního stavu. Poslední měsíce života strávil u známých a nakonec u svého bratrance na venkově. Dne 28. července 1655 Cyrano de Bergerac ve věku pouhých šestatřiceti let zemřel.
Cyrano nebyl plodný autor a většina jeho děl vyšla až po jeho smrti. Za svého života vydal dvě neúspěšné divadelní hry, Ošizený pedant a Smrt Agrippiny. V roce 1662 byly vydány cenzurované romány Cesta na Měsíc a Cesta do Sluneční říše. Ty mu přinesly posmrtnou slávu i přesto, že jeho současníci knihy hodnotili jako mimořádně nudné, texty nesouvislé a jejich autora považovali za mizerného spisovatele. Jediné, co si prý z jeho románů pamatovali, byla chvála lidí s velkými nosy.
Dnes je Cyrano de Bergerac označován za jednu z nejvýraznějších literárních osobností Francie 17. století. Za svého života však byl vnímán spíš jako potížista a literární outsider. Nebýt divadelní hry Edmonda Rostanda, svět by dnes Saviniena de Cyrano vůbec neznal.
Příště: Jak vznikala jména v raných dějinách a středověku. Proč se některé děti jmenovaly Zloba nebo Nekrasa
Zdroje:
https://www.owleyes.org/text/cyrano-de/guide/cyrano-de-bergerac-biography-226300
https://authorscalendar.info/bergerac.htm
