Článek
Tento motiv zpracoval francouzský film Návrat Martina Guerra s Gérardem Depardieuem a později i známější americký remake Návrat Sommersbyho s Richardem Gerem. Přestože se tento příběh může zdát nepravděpodobný, není výmyslem filmařů. Odehrál se ve Francii v 16. století a patří k nejzajímavějším soudním kauzám své doby.
Martin Daguerre se narodil kolem roku 1524 v baskickém městě Hendaye na severu Španělska. Když mu byly tři roky, jeho otec se rozhodl rodinu přestěhovat do vesnice Artigat v jihozápadní Francii a změnil rodinné jméno na Guerre. V Artigatu si pronajal statek a postupně vybudoval prosperující hospodářství. Kolem roku 1538 se čtrnáctiletý Martin oženil s desetiletou Bertrande de Rols, dívkou z místní zámožné rodiny. Sňatek byl domluven rodiči a měl upevnit majetkové i rodinné vazby obou rodů. Vzhledem k nízkému věku nevěsty však manželství zůstávalo dlouho bezdětné a Martin se kvůli tomu stal terčem posměchu. Teprve po osmi letech se manželům narodil syn.
Z pozdější výpovědi Bertrande vyplývá, jak si lidé té doby vysvětlovali dlouhodobou bezdětnost:
„Po osm či devět let byli jsme svázáni zlým kouzlením, tak že mezi námi nebylo manželského obcování. Mnozí mi radili, bych rozluky žádala, já však toho nikdy učiniti nechtěla. A když jsem dala sloužiti čtyři mše a požila hostií i fouassí z popela ohniště, Bůh z nás sňal břímě a já počala syna.“
Krátce po narození syna došlo v rodině k vážnému konfliktu. Martin byl obviněn, že svému otci ukradl obilí. I když šlo o spor v rámci domácnosti, byl považován za těžký prohřešek. Po této události Martin beze slova zmizel. Po jeho odchodu zůstala Bertrande sama s malým dítětem. Nemohla se znovu provdat a byla odkázána na rodinu svého tchána.
Roku 1556 se ve vesnici objevil muž, který tvrdil, že je Martin Guerre. Podobal se mu vzhledem i chováním a znal množství detailů z jeho života. Přesvědčil tím většinu vesničanů i rodinu a navzdory přetrvávajícím pochybnostem ho nakonec přijala i Bertrande. Lidé si všimli, že dříve mlčenlivý a mrzutý Martin je nyní otevřenější, pracovitější a vlídnější, což přičítali letům odloučení a životním zkušenostem.
Po třech letech společného života, během něhož se jim narodily dvě dcery, došlo ke sporu ohledně správy rodinného jmění. Martin se dožadoval vydání majetku po otci, který zemřel během jeho nepřítomnosti. Strýc Pierre Guerre, jenž majetek spravoval, začal zpochybňovat jeho identitu a snažil se přesvědčit i své okolí, že navrátilec je podvodník. Bertrande i Martinovy sestry jeho tvrzení tvrdohlavě odmítaly. Rostoucí pochybnosti a rodinné spory však nakonec přerostly v otevřený konflikt.
Případ byl projednáván před soudem v Rieux, kde vypovídala řada svědků z Artigatu i okolních vesnic. Někteří zmiňovali cizince, který vesnicí projížděl a tvrdil, že jde o podvod, protože Martin Guerre je ve Flandrech a přišel o nohu v bitvě u Saint-Quentin. Navzdory protichůdným svědectvím soud rozhodl ve prospěch obžalovaného. Ten byl uznán za pravého Martina Guerra a propuštěn. Vrátil se do Artigatu, napětí v rodině i ve vesnici však přetrvávalo.
Pierre Guerre se s rozhodnutím nesmířil. Využil všech prostředků a odvolal se k nejvyššímu soudnímu orgánu v Toulouse. Shromáždil nové svědky, kteří měli podpořit jeho tvrzení, že obžalovaný je podvodník. Martin byl znovu uvězněn a v novém procesu podroben důkladnějšímu výslechu než dříve. Soudci se ptali na intimní detaily manželství, každodenní zvyklosti i drobné události z minulosti, které mohl znát jen skutečný Martin Guerre. Obžalovaný odpovídal s velkou jistotou a své výpovědi dokládal přesvědčivými detaily. Před soud byla předvolána i Bertrande. Ta vypověděla, že zpočátku věřila, že muž je jejím manželem, později však sama poznala, že byla oklamána. Byla obviněna z cizoložství, křivé přísahy a uvězněna.
Zatímco proces pokračoval a pověst případu se šířila po celé oblasti, došlo k nečekanému zvratu.
Do soudní síně vstoupil muž s dřevěnou nohou. Byl to skutečný Martin Guerre. Po letech strávených mimo domov, během nichž přišel ve válce o nohu, se doslechl o soudu v Toulouse a rozhodl se přijít osobně.
Když oba muži stáli vedle sebe, rozdíly nebylo možné přehlédnout. Pravý Martin, na rozdíl od sebejistého navrátilce, byl menší postavy, tmavší pleti, shrbený a málomluvný. Příbuzní i sousedé, kteří dosud přísahali, že obžalovaný je skutečný Martin Guerre, začali postupně své výpovědi měnit. Místní švec vypověděl, že Martin nosil boty velikosti dvanáct, zatímco navrátilec měl velikost devět. Další svědci přiznali, že znali pravou identitu muže, ale báli se promluvit. Když Bertrande spatřila jednonohého muže, začala se třást a plakat a okamžitě v něm poznala svého pravého manžela.
Pod tíhou důkazů se obžalovaný přiznal. Jmenoval se Arnaud du Tilh, zvaný Pansette, a vědomě se vydával za Martina Guerra. Pocházel z vesnice Sajas, ležící jen několik kilometrů od Artigatu. Toulal se mezi vesnicemi a živil se příležitostnými pracemi. Vysvětlil také, jak získal takové množství detailů o cizím životě. Na cestách si ho několik lidí spletlo s Martinem Guerrem. Když se dozvěděl o jeho dlouhé nepřítomnosti, vycítil příležitost. Začal se vyptávat mezi jeho známými a postupně si osvojoval podrobnosti z jeho minulosti. Později mu nevědomky pomáhala i sama Bertrande a Martinovi příbuzní, kteří mu v rozhovorech prozradili řadu osobních detailů.
Arnaud du Tilh byl odsouzen k trestu smrti. Obvinění zahrnovala podvod, klam, přisvojení si jména a osoby, cizoložství, znásilnění, svatokrádež, zotročení a loupež. Před popravou musel vykonat veřejný pokorný obřad. V kleče, v košili, bos a bez pokrývky hlavy, s oprátkou kolem krku a hořící svící v rukou měl žádat o odpuštění Boha, krále, soud a také Martina Guerra a jeho manželku.
Rozsudek byl vykonán šestnáctého září léta Páně 1560. Arnaud du Tilh byl oběšen a poté bylo jeho tělo spáleno.
Po skončení procesu byla Bertrande de Rols zproštěna všech obvinění. Skutečný Martin Guerre neměl v úmyslu se ke své rodině vrátit, zpátky ho přivedl pouze soudní proces vedený jeho jménem. Během soudu obvinil Bertrande, že po celou dobu věděla, že žije s podvodníkem. Ostatní lidi ve vsi prý oklamat mohl, ale ji, která s ním žila a sdílela lože, jistě ne. Přesto s ní zůstal a měli další dva syny, Pierra a Gasparda. Bertrande zemřela kolem roku 1565 a Martin se znovu oženil. Se svou druhou manželkou měl dalšího syna. Zemřel přibližně roku 1594.
Bezprostředně po procesu byl případ podrobně zaznamenán Jeanem de Coras, soudcem toulouského parlamentu, který případ sám soudil. Inspiroval i další autory, Alexandra Dumase, Armanda Praviela či americkou autorku Janet Lewis, jejíž román Manželka Martina Guerra se dočkal i operního zpracování. Ve 20. století se příběh dostal na filmové plátno ve francouzském snímku Návrat Martina Guerra a později v americkém remaku Návrat Sommersbyho. Motiv falešné identity se objevuje i ve videohře Pentiment, jejíž děj je tímto historickým případem inspirován.
Zdroje: Natalie Zemon Davis - The Return of Martin Guerre; en.wikipedia - Martin Guerre; fr.wikipedia - Affaire Martin Guerre; Jeannette K. Ringold - Arrest Memorable
