Článek
Laskavý čtenář mi promine mou dvoutýdenní odmlku. Musel jsem se věnovat práci (ostatně ani můj čtenář - jak pevně věřím - není existenčně závislý na mé tvorbě).
Zkraťme to. Slíbil jsem stručný text, a tak přináším stručný text:
Hanlonova břitva říká: „Nikdy nepřipisuj zlomyslnosti to, co lze dostatečně vysvětlit hloupostí.“ Jinými slovy – ne každý, kdo dělá chaos, je nutně bezprecedentní zloduch. Někdy je to prostě jen popleta, zmatkář, trumpeta.
Inu, nabízím otázku:
Co je na základě našich zkušeností pravděpodobnější? Je Donald Trump geniální stratég a znamenitý státník, nebo je to spíš nevzdělaný narcistický geront, ustrašený bezhodnotový vekslák, infantilní naiva a primitivní manipulátor?
Kladu další otázku:
Nakolik je pravděpodobné, že je geniálním stratégem a státníkem člověk, který přemýšlí v přítomném čase a sám sobě tleská do minulosti?
Proč brát vážně někoho, kdo si objedná hovězí guláš, ale když mu přinesou krupicovou kaši s marmeládou, začne všechny přesvědčovat o tom, že to tak vlastně chtěl od začátku?
(A pokud tomu nevěříte, zopakuje to třikrát a přidá k tomu slovo „great“.)
A do třetice, co je pravděpodobnější? Že je Trump génius, který si záměrně buduje image nekompromisního, rozhodného, tvrdého a nepředvídatelného gamechangera, nebo prostě jen říká první věc, která ho napadne, a pak čeká, jestli to projde a co se vlastně stane?
Řekl bych, že Hanlonova břitva má v případě Donalda Trumpa skalpelově ostrou čepel: nepřemýšlejme nad tím složitěji, než je nutné.
Jestliže něco vypadá jako trumpeta a zní to jako trumpeta, pak - na můj vkus - je poněkud překombinované usuzovat o tom, že to ve skutečnosti není trumpeta (ale třeba harfa).
Trump(eta) je zkrátka jenom trumpeta a přesně podle toho s ní má být i zacházeno.
