JUDr., PhDr., RNDr., MUDr.: Zrušme falešné doktoráty

V české společnosti stále přetrvává jeden z pozůstatků akademického divadla minulého století – tzv. malé doktoráty. Získat je může každý, kdo po magisterském studiu projde tzv. rigorózním řízením, tedy napíše práci připomínající diplomku, složí ústní zkoušku a zaplatí poplatek. Výsledkem je titul, který vypadá jako doktorát, zní jako doktorát, jenže s opravdovým doktorátem nemá nic společného.

Co je vlastně malý doktorát?

Podle § 46 odst. 5 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vysokých školách“), mohou absolventi magisterských studijních programů získat v rámci rigorózního řízení tyto akademické tituly:

Tyto tituly vznikají mimo výzkumné doktorské studium a jejich obsah není definován jako vědecká kvalifikace.

Kromě titulů udělovaných v rámci rigorózního řízení existují také specifické tituly MUDr., MDDr. a MVDr., které jsou podle zákona udělovány po řádném ukončení magisterského studijního programu v oblasti všeobecného lékařství a vojenského všeobecného lékařství (MUDr.), v oblasti zubního lékařství a vojenského zubního lékařství (MDDr.) a v oblasti veterinárního lékařství a veterinární hygieny (MVDr.). Studium se v těchto případech - jak uvádí ustanovení § 46 odst. 3 zákona o vysokých školách - neukončuje klasickou státní závěrečnou zkouškou, ale tzv. státní rigorózní zkouškou, která je součástí samotného studia, nikoliv samostatným řízením po něm. Ve skutečnosti se ale jedná o standardní magisterskou státní závěrečnou zkoušku. Nic víc, nic míň.

Ačkoli i tyto tituly používají označení „doktor“, nejedná se o tituly získané absolvováním doktorského studia. Titul „doktor“ v uvedených případech představuje jenom pojmoslovnou zvláštnost založenou ustanovením § 46 odst. 4 písm. c) až e) zákona o vysokých školách, z něhož vyplývá, že (i) magistra v oblasti všeobecného lékařství a vojenského všeobecného lékařství nazýváme „doktorem medicíny“, (ii) magistra v oblasti zubního lékařství a vojenského zubního lékařství nazýváme „doktorem zubního lékařství“ a (iii) magistra v oblasti veterinárního lékařství a veterinární hygieny nazýváme „doktorem veterinární medicíny“.

Co je doktorát?

Doktorát (Ph.D.) je nejvyšší forma vysokoškolského vzdělání. Je zaměřen na výzkum, vývoj nebo uměleckou tvorbu a trvá minimálně tři roky. Probíhá podle individuálního studijního plánu pod vedením školitele, zahrnuje vlastní výzkum, odbornou publikační činnost a končí obhajobou disertační práce obsahující původní, zveřejněné výsledky výzkumu. Absolvent získává akademicko-vědecký titul Ph.D.

Doktorát není formalita. Je výsledkem originálního výzkumného výkonu s vědeckým přínosem. V případě doktorátů z právnických fakult platí vyvratitelná domněnka absence originálního vědeckého a intelektuálního přínosu. (Odpusťte mi mou upřímnost, kolegové z právnických fakult.)

Malé doktoráty nelze srovnávat s doktoráty

I rigorózní práce může mít výzkumnou povahu a může využívat kvalitní metodologii, nicméně neodpovídá doktorskému postgraduálnímu studiu.

Nejedná se o víceletý výzkumný výcvik, ale o jednorázovou kvalifikační proceduru navazující na magisterské vzdělání. Chybí průběžná školení, dlouhodobá výzkumná práce, publikační činnost i zapojení do odborného diskurzu. Rigorózní práce, byť může být korektní, nedosahuje úrovně disertace a nemá srovnatelný odborný dopad. Nezřídka se dokonce stává, že rigorózní práce bývají kvalitativně pod úrovní magisterských diplomových prací.

Zavádějící titulární označení

Tituly jako „PhDr.“, „JUDr.“, „RNDr.“ nebo „MUDr.“ běžně vzbuzují dojem, že jejich nositelé absolvovali plnohodnotné doktorské studium. Veřejnost, média i někteří zaměstnavatelé tyto tituly často zaměňují s titulem Ph.D., přestože s doktorským vzděláním nemají nic společného.

Pokud má akademicko-vědecký titul sloužit jako ukazatel odborné a vědecké kvalifikace, je nezbytné, aby označení „doktor“ bylo vyhrazeno jen absolventům doktorských studijních programů, tedy držitelům titulu Ph.D.

Neexistuje zahraniční ekvivalent

Malé doktoráty - jak jsem je vyjmenoval výše - jsou československým reliktem bez mezinárodního uznání: Nepodléhají žádné standardní nostrifikaci. Nejsou evidovány v mezinárodních kvalifikačních databázích jako ISCED nebo EQF. Neexistuje jejich legitimní překlad do žádného cizího jazyka bez zkreslení.

Z hlediska mezinárodní akademické mobility a profesní uznatelnosti jsou tyto tituly naprosto bezvýznamné. V prostředí mezinárodní vědy nemají žádnou hodnotu, nepředstavují žádnou kvalifikaci. Zkrátka působí trapně.

Institucionální balast

Rigorózní řízení nepředstavuje přínos ani pro výuku, ani pro výzkum. Jedná se o samoúčelnou proceduru, která zatěžuje agendu univerzit, aniž by přinášela jakýkoliv odborný nebo vědecký posun. Generuje náklady na posudky, komise, provoz a administrativní zajištění, přičemž jediným hmatatelným výstupem je formální titul (bez jakékoliv relevance). Rigorózní řízení se tak mimo jiné vyznačuje i kolektivním otravováním akademické obce.

Hlavním motivačním faktorem pro univerzity mohou být poplatky, které jsou fakultním příjmem. (Dlužno dodat, že až tak slavný příjem to není.)

Hlavním motivačním faktorem pro uchazeče je domnělý statusový symbol v podobě „doktorského“ titulu před jménem. Uchazeči zřídkakdy usilují o cokoliv jiného. Rigorózní řízení se tak stává konečnou zastávkou, slepou uličkou, uzavřeným oběhem, v němž univerzita vydává kvaziakademický titul uchazečům, kteří marně pretendují na doktorskou odbornost. Divadelní kruh samoúčelnosti se uzavírá.

Historický přežitek bez funkce

Malé doktoráty vznikly v právním a institucionálním kontextu, který předcházel sjednocení vysokoškolského vzdělávání v rámci Boloňského procesu. Jejich existence dnes postrádá systémové opodstatnění. Nejsou nutnou kvalifikací pro žádnou profesi, nejsou požadavkem pro vstup do akademické dráhy, nefungují jako odborná specializace ani jako selekční nástroj.

Rigorózní práce ve většině případů nepřinášejí žádné nové vědecké poznatky. V podstatě se jedná o ekvivalent diplomových prací s vyšším počtem normostran a bez jakékoliv další metodologické nebo analytické hloubky.

Závěrem:

Zákonodárce by měl přistoupit ke zrušení malých doktorátů. Nejenže by tím odstranil zbytečný a nesystémový titulární relikt, ale zároveň by tak mohl přispět k vymýcení malé trapné české titulománie.

Malé doktoráty poskytují iluzi vyšší kvalifikace bez toho, aby jejich držitelé prošli výzkumným výcvikem nebo se zapojili do skutečného vědeckého diskurzu.

Zůstane-li vysokoškolský systém srozumitelně strukturován do tří základních stupňů, tzn. bakalář, magistr a doktor (bez přívlastku), pak akademické titulování získá věcný význam a pevnější vazbu na reálný akademický výkon. Vysoké školství tím nic neztratí. Naopak. Doktorský titul začne znamenat to, co má, tedy potvrzení akademicko-vědecké odbornosti.

Zdroje:

Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů

RYCHLÍK, Michal. Titulománie v Česku přežije i v novém VŠ zákoně. Online. Lidové noviny. 2012. Dostupné z: https://www.lidovky.cz/ceska-pozice/titulomanie-v-cesku-prezije-i-v-novem-vs-zakone.A110707_045900_pozice_23956. [cit. 2025-06-22].

SKOVAJSA, Marek. Proč se obskurní tituly jako JUDr. či PhDr. nerozdávají všem občanům, nebo rovnou neprodávají v trafice? Online. Lidové noviny. Roč. 2009. Dostupné z: https://www.lidovky.cz/domov/velkovyroba-malodoktoru-v-cesku.A091024_000104_ln_noviny_sko. [cit. 2025-06-22].