Článek
Čert, Mikuláš, Anděl, tak se jmenovala moje závěrečná práce na ukončení pedagogické školy. Tou dobou už jsem aktivně pracovala 2 roky jako učitelka v mateřské škole. Měla jsem úžasnou paní ředitelku, která mě toho tolik naučila. Nikdy nezvedla hlas, všechno se řešilo v klidu, měla můj obdiv. Moc ráda na toto období vzpomínám.
S dětmi jsem pracovala celý život. Dělala jsem vedoucí na táborech a věnovala jsem se dětem v naší farnosti. Hrála jsem na kytaru a každý pátek jsme se scházely, abychom si povídaly, tvořily, zpívaly s kytarou a sdílely zážitky. Také jsem hlídala děti v zahraničí: v Německu, v Irsku…
Jako učitelka s více než desetiletou praxí pozoruji změny u dětí. Když jsem začínala učit, bylo všechno víc v pohodě. Stačilo dětem říct jednou a poslechly. Teď to nestačí ani desetkrát. Téměř každé dítě má problém se soustředěním, s koncentrací, s udržením pozornosti a je přelétavé v činnostech.
Nechci házet všechny děti do stejného pytle, ale většinou je chyba doma ve výchově, v rodičích, spousta z nich žije v neúplných rodinách. Nedávají dětem hranice, dovolí jim všechno, kupují si je. Jeden extrém je dovolit dítěti všechno a druhý zase mu všechno zakazovat, potlačovat jeho přirozenost a vývoj, obojí je špatně.
Dřív byl učitel autorita. Nyní jsme svědky toho, že dítě si například rozbije zip u bundy, řekne doma, že to udělala učitelka a tatínek přijde do školky a učitelku seřve na první dobu. Neověří si, jak to skutečně bylo. Věří dítěti spíš než učitelce. Samotná komunikace s rodiči je na další téma.
Chtěla bych podotknout, že učitelka není služka, ale služba. Že popisem naší práce není dětem sloužit a učit je dobrému chování (zdravit, poděkovat, poprosit…) to mají umět z domu. Na druhou stranu učitelka v MŠ si s dětmi jenom celý den nehraje (jak si mnozí rodičové myslí). Učitelka mateřské školy se specializuje například na vzdělávání a rozvoj dětí v předškolním věku. Zpracovává diagnostiky. Tato učitelka „odborník“ připravuje a realizuje vzdělávací programy, podporuje sociální a emocionální rozvoj dětí a komunikuje s rodiči. Klíčové dovednosti zahrnují trpělivost, kreativitu a schopnost práce s malými dětmi.
Dnes přišel do naší mateřské školy: Čert, Mikuláš, Anděl. Děti je celé dopoledne očekávaly, přinesly si andělské/čertovské kostýmy. Učily jsme se v průběhu týdne koledu a básničku, kterou jsme pak společně přednesly. Cílem tohoto svátku není dětem hrozit peklem/čertem, nebo že aspoň jeden den v roce mají být hodné, aby dostaly „TEN dárek“ (sladkosti) od Mikuláše.
Děti, které nerespektují učitelku, nemají respekt ani k čertovi, jsou tací, kteří po celý rok neumí poslouchat, nedodržují pravidla, která jsme si na začátku roku vytvořily (např. pusinkové – že když jeden mluví, tak ostatní naslouchají). V naší třídě je 22 dětí ve věku od tří do šesti let, když všechny mluví naráz, je to, jakoby jste poslouchaly zapnutý hlasitý vysavač…
Každá rodina má svá pravidla a zvyky, ale má jen to svoje jedno nebo dvě děti. Děti se scházejí společně v jedné třídě, jak já říkám: „nemusejí se mít všechny rády, ale měly by se respektovat“. Většina z nich (i ti malincí) tráví ve školce osm - devět hodin denně. Svoje povolání mám ráda, v téhle práci jsem se do slova i do písmene „našla“. Čas věnovaný dětem, není ztracený, každý den je pro mě výzva!
Spousta dnešních dětí žije v přepychu. Mají vše, nač pomyslí. Neumí se na něco těšit, protože přání, která mají, jim jejich rodiče splní ještě dřív, než je vysloví. Myslím si, že je to velká chyba. Rodiče, kteří dětem zametají cestičku, je nepřipraví na život, který dokáže být někdy i dost drsný.
Přeji vám i vašim dětem krásný adventní čas. A na závěr ještě jedno čínské přísloví: „Chceš-li, aby tvé děti prožily život v klidu, nech je trochu hladovět a trochu zažít zimu.“
