Článek
Kamarádky mě vytáhly do jedné nové hospůdky v blízké vesnici. Konal se tam pohádkový kvíz.
Zúčastnilo se pět družstev
Náš tým se skládal z pětice úžasných žen. Jely jsme se tam pobavit, zasmát se a dát si něco dobrého. Proto jsme na cestu vyrazily dřív, abychom se naladily na tu správnou notu.
Musím říct, že to bylo úžasně zorganizované. Majitelé hospůdky - mladí manželé, byli prostě skvělí. Paní majitelka nás přivítala a začalo se přesně na čas.
Bylo šest kol po osmi otázkách. Začátek byl poněkud pomalejší, než jsme se všichni dostali do toho správného rytmu.
Přečetla se otázka, která byla zároveň promítaná na stěnu. Na arch papíru, který mělo každé družstvo, se zapisovaly hned odpovědi.
Po každém kole byla přestávka, ve které paní majitelka vybrala a zkontrolovala odpovědi a sečetla body u baru. My jsme si zatím mohly dát něco dobrého a osvěžit se před další „mozkobouří“.
Jedno z pravidel dokonce nabízelo, že pokud si všichni členové z jednoho družstva dají panáky, získají bod navíc.
Bohužel to jsme s holkama nevyužily. Měly jsme dvě řidičky a já tvrdý alkohol nepiju. Měli tam sice výborné pivo, ale to se do panákového bonusu bohužel započítat nedalo.
Každé kolo bylo napínavé. Po zaznění otázky najednou všechno utichlo a byl takový klid, že by šel slyšet spadnout na zem špendlík.
Potom se rozjela šuškanda v týmech – a to všechno trvalo jen pár sekund. Napsaná odpověď a jelo se dál.
Písničky nás podržely a zradil nás „Iks s Ypsilonem“
V prvních třech kolech jsme si vedly překvapivě dobře. Ukázalo se, že klasické české pohádky máme z dětství i od vlastních dětí dokonale zmáknuté.
Pravá „mozkobouře“ a nejzapeklitější chyták večera nás ale potrápil v pátém kole.
Otázka zněla: „Jak se jmenovali proradní rádcové v pohádce Pyšná princezna?“
Znáte to – ty obličeje herců Miloše Kopeckého a Karla Effy máte před očima, ale za boha si nemůžete vzpomenout na jejich jména.
V našem týmu nastalo hrobové ticho, dívaly jsme se na sebe a vůbec se nechytaly. Správnou odpověď jsme nakonec dohromady nedaly.
Tuto zapeklitou otázku totiž nemělo správně vůbec žádné družstvo! Když nám organizátoři při vyhlášení výsledků prozradili, že to byli Iks a Ypsilon, všechny týmy se jen sborově chytly za hlavy.
V tu chvíli jsme trochu litovaly, že jsme kvůli zodpovědnosti vůči řízení oželely ten bonusový bod za panáky.
Tabulka průběžných výsledků totiž ukazovala, že rozdíly mezi týmy jsou naprosto minimální. O vítězi mohl rozhodnout doslova jediný bod.
Všechno vsadit na jednu kartu jsme musely v posledním hudebním finále. Jakmile z reproduktorů zazněly první tóny známých melodií, okamžitě jsme ožily.
Písničky, to byla naše tajná zbraň! Rychle jsme si šeptaly názvy a doplňovaly chybějící slova v textech. Kamarádka psala odpovědi tak rychle, až se z pera kouřilo.
Napětí u baru a pohádkové stříbro
Když paní majitelka posbírala poslední archy a odešla k baru sčítat finální skóre, v sále by se napětí dalo krájet.
Všech pět týmů si objednalo další kolo pití a sborově se spekulovalo, kdo kde udělal chybu.
My s holkama (u nás se tak mluví, víte?!?) jsme si rekapitulovaly body a říkaly si, že i kdybychom skončily poslední, tak ten večer plný smíchu a skvělé atmosféry stál rozhodně za to.
A pak to přišlo. Paní majitelka si vzala slovo a začala vyhlašovat výsledky od konce.
Páté místo… čtvrté místo… Týmy s úsměvem přebíraly drobné ceny a my pořád nic. Když zaznělo jméno týmu na třetím místo a náš tým to nebyl, vyměnily jsme si vzrušené pohledy.
A pak padl verdikt: „Na úžasném druhém místě se umísťuje tým…“ – a zaznělo naše jméno! Sláva! Hurá!
Vypukla nefalšovaná radost. Jako cenu za druhé místo vyhrála každá z nás plechovku nealkoholického osvěžení – ochucený Birell s příchutí maliny.
Stříbrná pohádková cena, která pro nás měla cenu zlata :-)
Pro náš tým složený ze dvou řidiček a mě, jakožto odpůrkyně tvrdého alkoholu, to byla vlastně naprosto ideální a stylová výhra!
Hřál nás hlavně ten skvělý pocit, že naše pohádkové vědomosti k něčemu byly a že jsme si to užily naplno.
První místo nám uteklo jen o pověstný chlup, ale stříbro pro nás mělo cenu zlata.
Družstvo, které vyhrálo, totiž svoji cenu přebíralo v dosti podroušeném stavu, protože do sebe lili jeden panák za druhým a nasbírali tak cenné bonusové body.
Jejich první cena byl navíc nějaký rum – fuj, to by pro nás pět vlastně ani nebyla žádná výhra.
Vítězná tečka v dešti
Byla jsem na náš tým neskutečně pyšná. A taky trochu na sebe – hřál mě totiž pocit, že jsem v jednom z kol věděla odpověď na otázku, kterou ostatní holky v týmu nevěděly.
Byla to otázka na místo v ČR na natáčení naší nejslavnější pohádky Tři oříšky pro Popelku.
Jako správná milovnice památek jsem okamžitě zašeptala, aby to ostatní týmy nezaslechly, že se natáčelo na vodním hradě Švihov.
Pokud vás tato historická perla zajímá, můžete si o ní přečíst v mém článku, který jsem o návštěvě tohoto hradu a parku napsala:
Když jsme se rozloučily a já se vydala na cestu domů, přepadl mě sice pěkný slejvák, ale ani ten mi nedokázal zkazit náladu.
Šla jsem s úsměvem, v kapse mě hřála vyhraná plechovka malinového piva a v hlavě mi pořád ještě zněly pohádkové písničky. Zkrátka i ten déšť jsem si tentokrát vyloženě užila.
Proč byste měli vyrazit taky?
Domů jsme se vracely sice unavené, ale neuvěřitelně nabité energií. Mladým manželům z naší sousední vesnice patří obrovská poklona.
Dokázali vytvořit akci, která lidi spojuje, pobaví a probudí v nich zdravou soutěživost.
Pokud ve svém okolí máte hospůdku, kde se podobné kvízy pořádají, a pořád váháte, jestli jít, tak neváhejte ani minutu. Sbalte kamarády, partnera nebo sousedy a vyrazte.
Možná nevyhrajete, ale ten večer plný „mozkobouře“ a skvělé zábavy vám už nikdo nevezme. A kdo ví, třeba příště to pohádkové stříbro nebo dokonce zlato vybojujete právě vy!
👉 Napište mi schválně do komentářů, jestli už máte zkušenost s nějakým hospodským kvízem, jestli vás takové věci baví, nebo raději sedíte doma…
❤️ Podpořte mě a sledujte můj profil zde na Medium .
Píšu o cestování a životě bez příkras – sdílím autentické zážitky, tipy na skrytá místa i ty největší životní přešlapy. Když mě budete sledovat, v záplavě internetového obsahu vám neuteče žádný můj další upřímný příběh ani praktický průvodce.
P.S. Vítám milé ohlasy i občasné rýpaly. Každý váš komentář mi zvedá čísla a posouvá článek dál, takže směle do toho a děkuji za podporu! 😉
