Článek
Ostuda na zámku a žárlivá scéna u jeleních medailonků
Naše první zastávka patřila renesančnímu zámku Kratochvíle v okrese Prachatice. Zámecká zahrada je nádherná, všude kolem se procházejí vznešení pávi a na stromech visela lákavá, na pohled zralá jablka.
Zdání ale klamalo – šlo o zimní odrůdu. Co mě však šokovalo, bylo bezohledné chování některých turistů. Pro ty lidi zjevně nebylo nic svaté.
Jablka bezhlavě trhali, a když zjistili, že jsou trpká, nakousaná je házeli na zem. Smutná vizitka.
Renesanční perla jižních Čech. Zámecká zahrada na Kratochvíli je nádherná, chování některých turistů už bohužel méně
Náladu nám spravil až oběd v nedaleké restauraci. Objednali jsme si jelení medailonky s calvados omáčkou a hranolky.
Maso bylo dokonale šťavnaté, úplně se rozplývalo na jazyku. Jemně nasládlá omáčka s vůní jablečné pálenky k němu perfektně pasovala.
Jídlo bylo skvělé, ale zábavnější byla atmosféra. U vedlejšího stolu seděl pán, který po mně začal dost okatě pokukovat.
Můj přítel nelenil a dal mu patřičně (a gentlemansky) najevo, že jsem zadaná. Bylo to nečekaně úsměvné zpestření oběda!
Jak nám Zdeněk Troška popřál dobrou chuť v Hošticích
Během dovolené jsme si udělali výlet do slavných Hoštic u Volyně. Pokud milujete trilogii „Slunce, seno…“, je to povinnost. Vesnice žije svým filmovým odkazem na každém kroku.
A my měli obrovské štěstí! Na ulici jsme potkali místní největší celebritu, samotného režiséra Zdeňka Trošku. Je to neskutečně milý člověk, ochotně se s námi vyfotil a prohodil pár slov.
Po takovém zážitku člověku pořádně vyhládne. Zamířili jsme přímo do Hostince u Miluny. Volba padla na klasiku: pečená kachna, červené zelí a knedlík.
Dostali jsme obří porci s perfektně vypečenou, křupavou kůžičkou, domácím dobře ochuceným zelím a nadýchanými knedlíky. Ty do poslední kapky nasály poctivý výpek. Byla naprosto vynikající – poctivá česká kuchyně.
Cestou zpět jsme ještě přibrali tekutý suvenýr ve Strakonicích. Přímo v pivovarské prodejně jsme koupili polotmavého Klostermanna 13° a světlou jedenáctku.
Sázka na jistotu u Černého vlka
O restauraci Černý vlk v Borových Ladech jsem vám vyprávěla už minule. Kromě legendární svíčkové jsme tu ale otestovali i další jídla.
Na stole nám přistály třeba boloňské špagety. Chuťově byly sice dobré jen možná trochu víc mastné. Jako sladkou tečku jsme si chtěli dopřát vyhlášené ovocné knedlíky s borůvkami. Ty už ale večer byly vyprodané, což nás dost mrzelo.
Boloňské špagety – chuťově sice povedené, ale na můj vkus trochu víc mastné
Jiný den jsme si vybrali telecí líčka s bramborovou kaší. Maso bylo měkké, ale tohle jídlo mi zkrátka vůbec nesedlo. Zkrátka a dobře se potvrdilo, že místní svíčková je extratřída a nic ji nepřekoná!
Smažákové šílenství u Soumarského rašeliniště
Velkým omylem byl smažený sýr s hranolkami a hromadou tatarky u Soumarského rašeliniště.
Tohle klasické české jídlo jsem neměla už celé roky. Jenže když na výletě vidíte, jak ho lidé kolem vás u stánků opakovaně a s chutí jedí, dostala jsem na něj prostě chuť.
Bohužel, vůbec jsem si nepošmákla. Smažák byl těžké zklamání, ale náladu a chuť mi naštěstí spravilo pivo z Pivovaru Strakonice.
Hromada hranolků, ještě větší hromada tatarky a jedno velké gastro zklamání. Tuhle nostalgii jsem si mohla odpustit
Třeboňská extratřída: Geniální kapr a jedna drahá past na turisty
Při zpáteční cestě domů jsme si naplánovali zastávku v Třeboni. Po procházce historickým centrem a zámeckým parkem jsme narazili na voliéry. Moc se nám líbili barevní zlatí a diamantoví bažanti.
Pak už jsme ale sedli na oběd do Restaurace Galerie a tam jsem si objednala kapří hranolky s bramborovým salátem.
Ryba byla skvěle zbavená kostí, obalená v pikantním těstíčku. Vůbec nebyla vysušená ani zbytečně mastná a klasický salát k ní skvěle sedl. Byla to absolutní mňamka.
Můj důležitý tip: Pokud sem půjdete, nesedejte si za roh nebo do skrytého koutu. Obsluha je tu v jednom kole a může se snadno stát, že si vás delší dobu nevšimnou. Jinak je to ale velmi příjemný podnik.
Třeboňská extratřída na talíři. Dokonale šťavnaté kapří hranolky v Restauraci Galerie byly naprostá gastronomická pecka, omluvte špatnou kvalitu fotky, spěchala jsem abych to ochutnala…
Největší studená sprcha nás ale čekala u rybníka Svět. Pro mě osobně to bylo obří zklamání. Voda byla plná sinic, zelená jako brčál.
Přesto za vstup na pláž požadovali 100 Kč na osobu. Paní u kasy nás nakonec pustila zdarma, když jsme řekli, že se jdeme jen podívat, ale koupat se tam stejně nedalo.
Potkali jsme rodinu s dětmi, která za vstup na pláž a na tamní skákací hrad dala 350 Kč, byli z toho jen mrzutí. Tohle je vyloženě turistická past.
Zapomenutý ráj na Vysočině a sladký návrat domů
Naštěstí jsme jako chuťovou náplast objevili tento zapomenutý ráj – Velký pařezitý rybník u obce Řásná na Vysočině. I když bylo pod mrakem, lidé se vesele koupali.
Voda tam je sice studená, ale patří k nejčistším v kraji a já hrozně litovala, že nemám s sebou plavky. Píšu si to jako jasný cíl pro příští léto!
Chuťová náplast na závěr cesty. Velký pařezitý rybník u obce Řásná nás okouzlil průzračně čistou vodou
Zpátky jsme jeli rychle jako „širóni“ (vzpomínka na legendárního závodníka Louise Chirona). Na dálnici se naštěstí tvořila menší kolona jen při přejezdu Brna.
Doma nás čekala výborná zeleninová polévka (takovou umí dělat jenom moje maminka) a koláče s ořechovou náplní. To jsme si ale pošmákli!
Všude dobře, ale doma nejlíp. To platí každopádně!
Bavil vás tento šumavský gastro průvodce?
Skvělé jídlo je sice základ, ale Šumava toho nabízí mnohem víc.
Brzy se podíváme na zoubek dalším místům v této oblasti. Tentokrát se zaměříme na úchvatné výhledy a výlety.
Jeden z nich vás zavede i k našim sousedům do Bavorského lesa.
❤️ Podpořte mě a sledujte můj profil na Seznam Medium: Giovanna Arancione - Médium.cz. Každý týden vydávám nové články. Ať vám neuteče můj příští cestovatelský průvodce! Stačí kliknout na tlačítko „Sledovat“.
