Článek
Jela jsem s přáteli na kulturní akci Divadelního spolku Slavkov u Brna. Hrála se francouzská komedie „Zelňačka“. Možná někteří z vás znají stejnojmenný film, ve kterém hlavní roli ztvárnil legendární Louis de Funès. Který už není nadabovaný českou legendou Františkem Filipovským, ale jiným hercem (proto jsem tento film nikdy nedokoukala).
Ještě než byla zcela rozhrnuta červená opona, bylo nám divákům oznámeno, že součástí vstupenky je i polévka zelňačka, která bude servírována hned po skončení přestavení. Budete se tomu divit, ale s myšlenkou na teplou polévku se mi v puse začaly sbíhat sliny a už mě unášela představivost tímto směrem…
Nicméně úvodní vtipný dialog mě zase vtáhl zpátky do představení. Příběh se odehrává na společném dvorku dvou sympatických, věčně připitých vesnických ochmelků, kteří by rádi zastavili čas pod nekonečnou oblohou. A právě tam někde potřebují to nejlepší, co lidstvo vytvořilo. Není divu, že za stodolou zaparkuje létající talíř. Je to komedie o velikém přátelství, lásce, ufonovi, polévce a nebi plném hvězd. Předlohou představení se stala známá kniha Reného Falleta, která vyšla již v roce 1979. Celá hra je nadčasová, a proto tak skvěle zapadá do dnešní doby.
Herecké výkony byly úžasné. Kladně hodnotím kulisy (stolek z pařezu), kostýmy, dekorace (modrá bandaska na polévku), světelné i zvukové efekty. Celé to uteklo tak rychle, že si ani nevzpomenu, jak dlouho představení trvalo. Po závěrečných ovacích jsme se odebrali do prostoru, kde byla podávána polévka „Zelňačka“. Byla výtečná, stejně chutná jako samotné představení.
Já i moji přátelé jsme se během představení smáli pěkně od plic. Kdejaká paní se na nás pohoršeně otáčela, jako by snad byl hřích, projevovat své emoce. To mě utvrdilo v tom, že chci vidět ještě spoustu komedií, a zasmát se naplno bez ohledu na to, co si o mě budou lidé myslet.
Je vědecky prokázáno, že smích posiluje imunitu, potlačuje stres a čistí plíce. Navíc smíchem chvějící se bránice uvolňuje ztuhlé svaly šíje a zad. Dokáže zbořit i zdánlivě nepřekonatelné bariéry mezi lidmi a vybudovat přátelské a milostné vztahy. Pomáhá při léčbě a uzdravování. Také se říká: „Ztracený je den, kdy ses nezasmál.“ Nebo jak jednou řekl Jan Werich: „Smích chytré lidi léčí a jen blbce uráží.“ A do třetice všeho dobrého: „Člověk bez smíchu je jako strom bez květu.“
