Článek
Teherán, leden 1980. Na letišti Mehrábád v předúsvitním šeru postává osm cizinců s pasy vydanými v Kanadě. Tvrdí, že jsou filmový štáb, který v Íránu hledal exotické lokace pro vznikající sci-fi snímek. Všech šest „filmařů“ však ve skutečnosti pochází ze Spojených států a v Íránu se skrývají před revolučními milicemi. Je čas opustit zemi. Když hlas z letištního rozhlasu náhle oznámí zpoždění jejich letu, nervozita v převlečené skupině stoupne.
Šest diplomatů v úkrytu
Dva měsíce předtím, 4. listopadu 1979, přerostly antiamerické nálady v Íránu v otevřené násilí. Radikální studenti toho dne zaútočili na americké velvyslanectví v Teheránu. Přelezli zdi areálu a obsadili budovu, zatímco diplomaté uvnitř horečně ničili citlivé dokumenty.
Přes šedesát Američanů padlo do zajetí a začalo tak jejich 444 dní trvající drama jako rukojmích íránské revoluce. Šesti členům diplomatického personálu se však podařilo v zmatku uniknout postranním východem.
Tři muži a tři ženy, vesměs mladší pracovníci konzulárního oddělení, opustili areál dříve, než je dav stačil zadržet. Ulicemi revolučního Teheránu se dostali do bezpečí v soukromí cizích diplomatů. Nejprve se ukrývali několik dní u zaměstnanců britské mise, brzy však bylo zřejmé, že jejich úkryt může být prozrazen – britská rezidence byla pod dohledem revolucionářů.
Skupina proto změnila úkryty a nakonec přijala nabídku pomoci od kanadského velvyslance Kena Taylora a jeho kolegy Johna Sheardowna. Ti neváhali poskytnout Američanům azyl ve svých teheránských domovech, a to navzdory smrtelnému riziku, které by jim v případě odhalení hrozilo.
Od poloviny listopadu 1979 tak šestice Američanů trávila dny za zataženými závěsy v rezidencích kanadských diplomatů. Kanadská ambasáda mezitím omezila pohyb svého personálu a začala opatrně plánovat, jak „své hosty“ dostat nepozorovaně ze země.
Teheránské ulice totiž vřely nenávistí k „americkým špionům“ a v zemi platil zákaz vycestování pro všechny občany USA. Klasická evakuace nepřicházela v úvahu: pokud by Íránci šestici objevili, čekalo by je vězení nebo smrt jako údajné špiony. Bylo zřejmé, že k útěku bude zapotřebí lest.
Neexistující film
Ještě v listopadu 1979 se kanadská vláda v Ottawě spojila s Washingtonem a situace šesti ukrytých diplomatů se rychle stala jednou z nejpřísněji utajovaných priorit CIA. Mezi možnými způsoby záchrany padaly zpočátku spíše střízlivé návrhy: falešné humanitární mise, fiktivní agronomové zkoumající úrodu, nebo třeba vydávat Američany za skupinu evropských učitelů, kteří se ocitli v nesnázích.
Antonio „Tony“ Mendez, specialista CIA na vytváření důvěryhodných legend a únikové operace, ale cítil, že běžné krytí nebude v revolučním chaosu fungovat. Později vzpomínal, že situace vyžadovala odvážné řešení – tak fantastické, že by nikoho nenapadlo, že jde o speciální operaci.
Mendez přišel s nápadem vydávat ohrožené Američany za kanadský filmový štáb, který přiletěl do Íránu hledat vhodné pouštní lokace pro natáčení nového sci-fi velkofilmu. Šest Američanů by dostalo kanadské pasy a falešné identity pracovníků filmové produkce.
Pokud by je při cestě na letiště či při pasové kontrole kdokoli zastavil, prokážou se dokumenty filmařů, kteří v Íránu strávili jen několik dní a projekt nyní pokračuje dál ve světe. Írán v té době lákal zahraniční filmaře exotickým prostředím a příběh filmařů byl neobvykle odvážný, ale ne nemožný. Především však zcela odváděl pozornost od pravé identity „hostů“.
Vymyslet kulturní fikci ale nestačilo – musela vypadat naprosto přesvědčivě. Kanada souhlasila, že svým úřadem vydá pravé cestovní pasy se smyšlenými jmény, ovšem celý „hollywoodský“ příběh bylo nutné pečlivě vystavět. Mendez odletěl do Los Angeles a kontaktoval svého známého Johna Chamberse, uznávaného maskéra a trikového odborníka.
Právě Chambers, proslulý prací na Planetě opic, v minulosti pro CIA externě konzultoval techniky maskování. Nyní se stal klíčovou spojkou mezi tajnou službou a filmovým prostředím. Společně s Mendezem dali dohromady propracovanou legendu neexistujícího filmu – projektu, který dostal název Argo.
Studio Six
V lednu 1980 už v Hollywoodu fungovala falešná produkční společnost s všeříkajícím názvem Studio Six Productions – malý odkaz na šest ukrytých diplomatů. Mendez a Chambers získali pro věrohodnost skutečné kanceláře na losangeleském studiu Sunset Gower.
Na dveře vyvěsili elegantní logo fiktivní společnosti, zřídili telefonní linku, která přijímala hovory jménem studia, a nechali natisknout vizitky pro celý „štáb“. Kdokoli by z Íránu zkusil do Hollywoodu zavolat, ověřit si existenci filmařů, narazil by na kompletní kulisu opravdové společnosti.
Klíčový byl i samotný film, který měl štáb v Teheránu zastupovat. Mendez s Chambersem nakonec „oprášili“ skutečný, avšak nerealizovaný sci-fi scénář s orientálními motivy Lord of Light od spisovatele Rogera Zelazného. Přejmenovali ho na výmluvné Argo – podle bájné lodi, na níž řecký hrdina Iáson prchal s ukradeným zlatým rounem.
K dispozici měli výtvarné koncepty s motivy Blízkého východu od kreslíře Jacka Kirbyho a tušený velkofilm zasadili do pouštní krajiny, kterou šlo „shodou okolností“ najít právě v Íránu. Studio Six s velkou pompou oznámilo připravovaný film v odborných časopisech Variety a The Hollywood Reporter.
Inzertní dvoustranu s dramatickým plakátem Arga dostala do ruky také jedna z členek krycího týmu, aby ji mohla v Íránu ukázat jako rekvizitu. V Hollywoodu se mezitím konalo hlasité „čtení scénáře“ pro novináře a nechyběl ani večírek v baru. Legendu dovedenou k dokonalosti dokonce málem zbaštili i skuteční hollywoodští producenti – do studia začaly chodit nabídky, ať prý Argo opravdu natočí.
Tony Mendez přijímá gratulace od prezidenta
Zatímco v Kalifornii se rodila iluze, v Teheránu kanadský velvyslanec Taylor obstaral pro své svěřence civilní oblečení a zkoumal každou cestu na letiště. Kanadská ambasáda postupně stáhla ze země všechny nepotřebné zaměstnance, aby v krizovém okamžiku nebylo na místě příliš mnoho svědků.
Z bezpečnostních důvodů měnili diplomaté trasy projížděk městem a prověřovali, zda je někdo nestopuje. Čas hrál proti nim – telefon na rezidenci několikrát zazvonil a volající nepromluvil. Začínalo se tušit, že domy cizinců jsou pod dohledem. Kdykoli mohli revoluční gardisté zaklepat na dveře a provést prohlídku.
Operace Argo proto dostala v druhé polovině ledna zelenou přímo od amerického prezidenta. V přísném utajení putovaly diplomatickou poštou do Teheránu pravé kanadské pasy s přilepenými fotografiemi ukrytých Američanů a zároveň letenky na švýcarský let z Teheránu přes Curych. Bylo rozhodnuto: útěk proběhne na konci ledna.
Poslední přípravy
Tony Mendez přiletěl do Teheránu pod falešným jménem 25. ledna 1980. Nebyl sám – doprovázel ho další zkušený agent CIA, který vystupoval jako jeho filmový kolega. Oba muži se tajně setkali s Kenem Taylorem a Johnem Sheardownem a vůbec poprvé také se šesticí ukrytých Američanů.
Představili se jim jako vedoucí produkce z Hollywoodu a přivezli kufry plné rekvizit: od dokumentů a visaček až po líčidla a kostýmy, které měly z úředníků udělat sebevědomé filmaře. Během následujících necelých dvou dnů musel každý z šesti Američanů perfektně zvládnout novou identitu.
Odteď nebyli Joe Stafford nebo Cora Lijek, ale fiktivní Kanaďané – kameraman, režisér, scenáristka či umělecký ředitel. Dva z nich hráli manželský pár z Kanady, jiní kolegy, všichni dohromady sehraný tým na lovu filmových scenérií.
Diplomaté, kteří nikdy neprošli špionážním výcvikem, se do role filmového štábu vžili překvapivě rychle. Vyměnili konzervativní obleky a kostýmky za košile se širými límci, džínsy a výrazné brýle ve stylu hollywoodské elity přelomu 70. a 80. let. Jeden z mužů si pověsil na krk tlustý zlatý řetěz s medailonem – drobný detail, který mohl přesvědčit okolí, že patří do nevázaného světa filmařů.
Večer před plánovaným odletem uspořádali Kanaďané pro své chráněnce „generálku“. Jeden z diplomatů, který ovládal perský jazyk, se oblékl do staré uniformy, nasadil přísný výraz a sehrál roli důstojníka Revolučních gard. Během fingovaného výslechu kladl Američanům záludné otázky ke scénáři i k jejich údajným profesím.
Pokud někdo zaváhal nebo se nechytal, raději si detail příběhu ujasnili znovu. Šestice Američanů pochopila, že tady končí veškerá hra – při ostré konfrontaci nesmějí ztuhnout ani se prozradit neznalostí.
Riskantní finále
Brzy ráno 27. ledna 1980 bylo vše nachystáno k útěku. Mendez s kolegou dorazili na letiště v tichosti jako první, krátce po třetí hodině ranní. Vozem kanadské ambasády pak přijela také šestice převlečených Američanů – vyjeli ještě za tmy, aby proklouzli městem bez povšimnutí. V tak časnou hodinu zela odletová hala teheránského mezinárodního letiště prázdnotou.
Polospící celní úředníci zkontrolovali pasy a víza a expedici „Studio Six“ pustili bez podezření dál k vnitřním gateům. Napětí mírně polevilo: první bariéru se podařilo hladce překonat. Jejich let Swissair do Curychu měl odletět za pár desítek minut, ještě před svítáním. V odletové hale se pomalu shromažďovalo více cestujících, ale průvod falešných filmařů se snažil rozptýlit v davu a předstírat nezájem.
Pak však hlášení z amplionů oznámilo, že jejich let číslo 363 bude opožděn kvůli drobné závadě letadla. Minuty se vlekly. Každé lomozivé otevření dveří, každý stín uniformy vyvolával v skupině uprchlíků strach, že se něco prozradilo. Revoluční gardisté skutečně postávali opodál a namátkově kontrolovali cestující.
Mendez musel všem na místě dodat klid – porucha je prý banální a letadlo zřejmě brzy uvolní k nástupu. Po zhruba hodinovém zpoždění se čekání zlomilo: hlas z reproduktorů vyzval pasažéry linky Swissair do Curychu k nástupu do letadla.
„Štáb“ filmu Argo postupně prošel nástupním molem a exitem ven k letištní ploše, kde parkovalo připravené letadlo. Celou tu dobu se nikdo neptal na další podrobnosti ani neprohlížel jejich zavazadla. Bylo to nečekaně snadné – až podezřele snadné.
Když skupina vystoupala schůdky a vešla do útrob letadla, stále neměla vyhráno. V letadle panovalo ticho a napětí; uprchlíci čekali, dokud se stroj nedostane do vzduchu. Švýcarský DC-8 pomalu pojížděl na ranvej, poté se motory za burácení rozběhly vstříc ranní obloze. Až když se letoun odpoutal od dráhy, vyměnili si v zadních sedadlech uprchlíci konečné pohledy úlevy.
V tu chvíli už věděli, že mají vyhráno. Letadlo nabralo výšku a během krátké doby opustilo íránský vzdušný prostor. Šest Američanů si po 79 dnech skrývání mohlo poprvé svobodně vydechnout.
Tajná role CIA a filmová sláva
Zprávy o troufalém útěku šesti Američanů z revolučního Íránu obletěly svět už následující den. Ihned se hovořilo o „kanadské operaci“ a velvyslanec Ken Taylor se stal pro Američany hrdinou. V USA se na výraz díků vyvěšovaly kanadské vlajky a na billboardech se objevily nápisy „Děkujeme, Kanado!“.
Kanadská vláda raději obratem uzavřela své velvyslanectví v Teheránu a stáhla veškerý zbývající personál – íránský režim zuřil a označil Taylorovo počínání za špionáž. Ostatní američtí rukojmí nadále zůstávali v zajetí a Washington proto oficiálně tvrdil, že žádní diplomaté neunikli. Detaily celé akce zůstaly přísně utajené.
Úloha CIA a Tonyho Mendeze tak vyšla najevo až o mnoho let později. Teprve v roce 1997, u příležitosti 50. výročí založení CIA, vláda Spojených států odtajnila dokumenty operace Argo a odhalila, že za záchranou tzv. „kanadské šestky“ stála vedle Ottawy i americká rozvědka.
Tony Mendez obdržel vysoké vyznamenání CIA už v roce 1980, ale veřejně mohl svůj příběh poprvé vyprávět až na sklonku 90. let. O neuvěřitelné misi napsal paměti a v roce 2012 se jeho námětu chopil Hollywood. Paradoxně tak ožil i fiktivní film Argo – tentokrát doopravdy.
Režisér Ben Affleck podle skutečné události natočil stejnojmenný thriller a získal za něj i Oscara. Sám někdejší prezident Jimmy Carter později poznamenal, že filmová verze poněkud zveličila roli CIA na úkor Kanady.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Canadian_Caper
https://www.cia.gov/stories/story/argo-the-ingenious-exfiltration-of-the-canadian-six/
https://www.cia.gov/legacy/museum/exhibit/rescue-of-the-canadian-six-n-a-classic-case-of-deception/
https://www.cia.gov/readingroom/docs/%28EST%20PUB%20DATE%29%20A%20CLASSIC%20%5B15791844%5D.pdf
https://diplomacy.state.gov/argo-and-the-canadian-six/
https://history.state.gov/departmenthistory/short-history/iraniancrises
https://www.whitehousehistory.org/jimmy-carter-iran-and-the-canadian-caper
https://www.international.gc.ca/gac-amc/history-histoire/ken-taylor.aspx?lang=eng
https://www.thecanadianencyclopedia.ca/en/article/the-canadian-caper-feature
https://www.britannica.com/event/Canadian-Caper
https://adst.org/2015/10/the-canadian-caper-argo-and-escape-from-iran/
