Antonín Holý dal světu lék proti AIDS a zachránil miliony životů, přesto zůstal vždy skromným

Pondělí 16. července 2012. Z amerického Washingtonu přichází průlomová zpráva: Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) poprvé v historii schválil užívání léku jako prevence HIV/AIDS. Přípravek Truvada dokáže zdravé jedince ochránit před nákazou virem HIV se šancí až 75 %. Ve stejný den, o půl světa dál v Praze, umírá ve věku 75 let profesor Antonín Holý – český chemik, jehož práce položila základ právě tomuto léku a celé řadě dalších antivirotik.

Jako by osud chtěl tomuto muži na rozloučenou poslat zvláštní vzkaz. Holý však o triumfu nevěděl a možná by nad ním jen pokrčil rameny. Celý život stál skromně stranou slávy a publicity, hlavně když jeho výzkum pomáhal lidem. „Věda vyžaduje opravdu hodně práce,“ říkával, a pracoval až do posledních chvil.

Antonín Holý se narodil v roce 1936 v Praze. Už jako malého kluka ho na půdě domu okouzlila stará chemická učebnice a rodiče mu v kůlně zařídili malou laboratoř. Nadšený experimentátor vystudoval organickou chemii na Univerzitě Karlově a chtěl se věnovat výzkumu. Koncem 50. let to však neměl vůbec jednoduché – v době přísné komunistické kádrové politiky stačilo málo a vědeckou kariéru by musel opustit.

Když se totiž roku 1956 krvavě potlačilo povstání v Maďarsku, mladý Holý si neodpustil kritickou poznámku na adresu Sovětského svazu. Někdo z „přátel“ ho udal a na univerzitě pro něj najednou nebylo místo. Naštěstí se ho zastal profesor František Šorm, legendární biochemik a tehdejší ředitel nově založeného Ústavu organické chemie a biochemie (ÚOCHB).

Šorm nedbal na politické škraloupy a roku 1960 vzal talentovaného Holého k sobě do ústavu. Tam pak Antonín Holý prožil celou svou profesní dráhu – od skromného začátku za socialismu až po světově proslulé objevy na sklonku života.

Holý se specializoval na takzvané nukleotidy – „stavební kameny genů“. V 60. letech šlo o základní výzkum bez jasného praktického cíle. Mladý vědec však věřil, že smysl jeho práce se jednou ukáže. Byl nesmírně pracovitý, trpělivý a důsledný. „Jsem vědecký pracovník,“ zdůrazňoval s hrdostí a s pokorou vždycky na druhé slovo své profese.

„Dokud se mi nezačnou třást ruce, tak budu dělat. A doufám, že mě z laboratoře vynesou nohama napřed,“ říkával s ironickým úsměvem. A tahle zarputilost a láska k práci ho skutečně neopustily po celý život.

V roce 1976 se Antonín Holý zúčastnil odborného setkání v Západním Německu, kde potkal mladého belgického virologa Erica De Clercqa. Toto náhodné setkání dalo vzniknout jednomu z nejpozoruhodnějších vědeckých partnerství moderní doby. „Můj přítel Antonín byl nedůvěřivý člověk,“ vzpomínal po letech Eric De Clercq na jejich první kontakt.

Český chemik mu zpočátku poslal jen pár zkušebních vzorků nových látek – chtěl mít jistotu, že to Belgičan se spoluprací myslí vážně. Když se ukázalo, že ano, bariéry padly. „Antonín Holý syntetizoval určitě přes tisíc sloučenin… všechny jsem testoval. Naše spolupráce trvala přes 30 let a skončila až Holého smrtí v roce 2012,“ popsal De Clercq ohromující rozsah společného výzkumu.

A co víc – probíhal přes železnou oponu mezi východem a západem uprostřed studené války. „I když naše spolupráce probíhala přes železnou oponu, nepředstavovala pro nás žádné komplikace,“ zdůraznil De Clercq, kterak si dvojice vědců dokázala poradit i navzdory politickému rozdělení světa. Holý a De Clercq si prostě lidsky i odborně sedli. Spojoval je zápal pro věc a touha objevit něco nového – a vůbec nezáleželo na tom, že jeden bádá v socialistickém Československu a druhý ve svobodné Belgii.

Díky této mimořádné spolupráci začaly z Holého pražské laboratoře putovat do světa desítky a stovky nových sloučenin. De Clercq je obratem testoval na antivirové účinky. Koncem 70. let a v průběhu 80. let společně publikovali stovky vědeckých prací a patentovali řadu slibných látek. Ani jeden z partnerů přitom netušil, že se blíží zcela nová hrozba, proti níž se jejich výzkum bude náramně hodit.

Na začátku 80. let vyděsila svět nová zákeřná nemoc: AIDS. Virus HIV, který ji způsobuje, se šířil rychle a lékaři na něj neměli žádný lék – diagnóza AIDS tehdy znamenala jistou smrt. Holý s De Clercqem zprvu hledali využití svých sloučenin proti známějším virovým infekcím (opary, žloutenky apod.).

Jakmile však pochopili rozsah zhoubné pandemie AIDS, okamžitě rozšířili své úsilí i na tuto frontu. „Jakmile se ukázala zhoubnost AIDS, rozšířili jsme náš arzenál látek i proti HIV. Tyto sloučeniny zachránily miliony životů,“ prohlásil Eric De Clercq bez nadsázky o výsledcích společného boje proti viru HIV.

Vědcům se podařilo objevit látky, které dokážou množení smrtícího viru zastavit. Zásadním průlomem byl zejména tenofovir – sloučenina, která se stala základem nových léků proti HIV/AIDS i virové hepatitidě B. „Ačkoliv jsem vyvinul léky i s jinými vědci, všechny zastiňuje to, co jsme objevili s Holým, ať už množstvím nebo účinností,“ konstatoval De Clercq s respektem k významu tenofoviru a dalších společných objevů.

Jenže cesta od objevu v laboratoři k pacientům je dlouhá a trnitá. O vývoji účinných antivirotik to platí dvojnásob. „Pokud máte miliardu dolarů, vývoj léku potrvá ještě 12 až 15 let… To je hrozná představa, že?“ poznamenal Holý s nadsázkou k tomu, jak náročné (a drahé) je dostat nový lék na trh.

Bylo potřeba najít silného partnera z farmaceutického průmyslu. Naštěstí i to se podařilo. Holého výsledky zaujaly amerického doktora Johna C. Martina, zakladatele firmy Gilead Sciences v Kalifornii. Martin neváhal vsadit na české antivirotikum – a vyplatilo se.

Koncem 90. let a začátkem nového tisíciletí se na trh dostaly přelomové léky jako Viread, Hepsera, Vistide nebo kombinovaná pilulka Truvada. Tyto preparáty dokázaly zásadně zlepšit a prodloužit život HIV pozitivním pacientům i nemocným s virovou hepatitidou. Z někdejšího rozsudku smrti v podobě AIDS se postupně stalo zvládnutelné chronické onemocnění. Objevy nenápadného vědce z Prahy na tom měly lví podíl.

Holého a Martinova spolupráce s De Clercqem dostala později od kolegů přezdívku „Holy Trinity“ – Svatá trojice. Jméno byla slovní hříčka (podle příjmení Holý znamenajícího v angličtině „svatý“), ale výsledky trojice chemik–biolog–farmaceut byly doslova „božské“. Z jejich společné dílny vzešlo téměř 700 vědeckých publikací a 60 patentů, které znamenaly průlom v boji proti virovým nemocem.

Na počátku 21. století bylo kolem deseti účinných léků na HIV na světovém trhu – a plné tři čtvrtiny z nich vděčily za svou existenci právě objevům Antonína Holého a spolupracovníků! Tým profesora Holého tak zanechal v moderní medicíně stopu, jakou předtím z České republiky nikdo nezanechal.

Když se po roce 2000 začaly prodávat léky založené na Holého patentech, znamenalo to obrovský přínos nejen pro pacienty, ale i pro českou vědu. Zahraniční farmaceutické firmy musely za licence platit – a platily štědře. Ústav organické chemie a biochemie se díky tomu stal nejbohatším vědeckým pracovištěm v ČR. Každý rok plynuly na účet ústavu licenční poplatky v hodnotě kolem jedné miliardy korun.

Tyto finance umožnily vybudovat špičkové laboratoře, přilákat mladé talenty a pokračovat ve výzkumu nových léků. Holý sám z bohatství těžil jen nepřímo – jeho cílem nikdy nebylo zbohatnout osobně, ale zajistit prostředky pro další bádání. Peníze pro něj měly smysl jen jako zdroj vybavení pro laboratoře a podporu vědy.

Sám žil dál nenápadně ve svém pražském bytě a do ústavu dojížděl starou škodovkou. V roce 2006 se dokonce firma Gilead rozhodla založit přímo v Praze vlastní výzkumné centrum a přispívat ústavu na provoz – i to byla pocta Holému a jeho týmu.

Zatímco jméno Gilead Sciences zářilo na burze a preparáty Viread či Truvada získávaly celosvětovou proslulost, skutečný mozek těchto vynálezů zůstával stranou pozornosti. Holý byl od přírody skromný muž, který publicitu ani ocenění nevyhledával. Svou práci dělal s vášní, ale bez potřeby aplausu.

„Protože byl opravdu velmi tvrdě pracující vědec – věnoval tomu všechno a měl i tu potřebnou špetku štěstí. Dokázal vše skloubit dohromady a obklopil se výbornými spolupracovníky,“ hodnotí jeho úspěch někdejší žák Zlatko Janeba.

Mnozí kolegové jej považovali za největší osobnost české vědy od dob Otty Wichterleho či Jaroslava Heyrovského. Hovořilo se dokonce o Nobelově ceně. V roce 2008 prosákla zpráva, že byl Antonín Holý nominován na Nobelovu cenu za medicínu – to se v českých poměrech rovnalo malému zázraku.

Sám chemik na to nijak nereagoval a šance zůstala nevyužita; nebyl typem člověka, který by jezdil po světových konferencích a „prodával“ své úspěchy porotcům, navíc ho trápila nemoc hlasivek. Nakonec Nobelovu cenu nezískal, což však nikterak nesnižuje hodnotu jeho díla.

„Já v dějinách české vědy neznám takový případ. Tady opravdu mluvíme o milionech zachráněných lidských životů,“ prohlásil biochemik Jan Konvalinka, zdůrazňuje jedinečný přínos profesora Holého.

Ani ohromné úspěchy a světová sláva Holého nezměnily. Stále docházel do své kanceláře v dejvickém ústavu a zajímal se o práci mladších kolegů. „Je třeba tu práci přenechat mladým,“ říkával a rád předával zkušenosti nastupující generaci. Jeho vlastní stůl zůstával stále zavalen odbornými články, vzkazy pro kolegy a záznamy nápadů.

Svůj pracovní zápal však dokázal spojit i s odpočinkem. „Pan profesor byl vášnivým pěstitelem kaktusů, rád fotil a procestoval snad každý americký národní park,“ prozradil o Holého zálibách jeho kolega Janeba.

Holý miloval také vážnou hudbu – nejraději Bacha a Mozarta – a těšil se z obyčejných věcí, jako byla procházka v přírodě či péče o zahrádku. Ve svých podřízených a studentech budil respekt, ale zároveň je motivoval vlastním nadšením a ochotou poradit. Dveře jeho pracovny byly všem otevřené až do úplného konce.

Onen konec přišel, když profesor Holý oslavil své 75. narozeniny. Tehdy – 1. září 2011 – oficiálně odešel do důchodu, ale výzkumem nepřestal žít ani poté. A pak přišel červenec 2012, kdy se uzavřela jedna výjimečná životní dráha.

Zdroje:

https://www.lidovky.cz/relax/lide/je-to-ztrata-pro-svetovou-vedu-zni-z-akademie-ved.A120717_111519_lide_mc

https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/2016/cislo-9/nevidane-dobrodruzstvi-chemika-holeho.html

https://www.blesk.cz/clanek/zpravy-udalosti/178230/profesor-holy-76-daval-sanci-zit-svet-od-nej-dostal-darek-i-v-den-jeho-smrti.html

https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/svet/profesor-holy-jeste-s-vyzkumem-neskoncil-sance-na-nobelovu-cenu-je-vsak-miziva-161267

https://en.wikipedia.org/wiki/Erik_De_Clercq

https://cesky.radio.cz/objevy-profesora-holeho-pomahaji-lecit-miliony-lide-na-celem-svete-8552691

https://www.reflex.cz/clanek/historie/123712/antonin-holy-stravil-s-chemii-zivot-zachranil-miliony-lidi-a-ceske-vede-prinesl-prestiz-a-miliardy.html

https://radiozurnal.rozhlas.cz/nase-prace-zachranuje-miliony-zivotu-vzpomina-eric-declercq-na-spolupraci-s-6205290

https://cs.wikipedia.org/wiki/Anton%C3%ADn_Hol%C3%BD